Jílek Bohumil

Po ukončení studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1928) učil na středních školách v Jičíně a ve Strakonicích. Jako středoškolský a vysokoškolský učitel se začátkem 30. let 20. století usadil v Českých Budějovicích. V období 1948—1959 zde byl s krátkou přestávkou děkanem Pedagogické fakulty. Poté odešel jako profesor na Přírodovědeckou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, od 1961 až do důchodu vedl katedru botaniky na Vysoké škole zemědělské v Praze. V počátcích své odborné dráhy se věnoval rostlinné systematice a morfologii, po přesídlení do jižních Čech se zajímal o regionální floristiku a fytocenologii rybníků a olšin v jižní části Českobudějovické pánve. Je uznáván jako jeden ze zakladatelů dynamického pojetí vegetace rybničních nádrží.

Hlavní díla: K ekologii některých rybničních společenstev (1936); K fytocenologii rybničních společenstev (1956); Příspěvek k fytocenologii jihočeských olšin (1958); Příspěvek k fytocenologii jihočeských rybníků (1960).