Zátka August

Studoval na jindřichohradeckém a českobudějovickém gymnáziu a na právnické fakultě pražské univerzity, kterou ukončil 1869. Po absolvování vojenské služby a předepsané soudní praxi vstoupil do advokátní kanceláře V. Grünwalda a od 1876 provozoval v Českých Budějovicích samostatnou advokátní praxi. O dva roky později se oženil s Johannou Klavíkovou (1859—1933), vnučkou bývalého starosty F. J. Klavíka. Na politickou scénu vstoupil A. Zátka poprvé v srpnu a listopadu 1870, kdy promluvil na předvolebních schůzích v Besedě českobudějovické. Během 1. pol. 70. let 19. století začal pracovat ve výboru Besedy českobudějovické, Měšťanského pivovaru a Záložny českobudějovické. Činně se podílel také na založení Českého politického spolku a Matice školské. Dne 17. 9. 1878 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu, v němž působil až do první světové války. Po odchodu V. Grünwalda do Prahy (1883) převzal úlohu politického mluvčího budějovických Čechů. Byl zvolen předsedou řady spolků a sdružení, mezi nimi i Prvního jihočeského spolku vojínů a úředníků, stál u zrodu Národní jednoty pošumavské, Besedy řemeslnicko-živnostenské a Besedy lidu a přispěl k tomu, že se 1883 zdejší Obchodní a živnostenská komora dostala do českých rukou.

Velkou pozornost věnoval A. Zátka místnímu českému školství, v němž viděl záruku posílení národních pozic ve městě, i v hospodářské sféře. Zasloužil se o vznik některých významných podniků s českým kapitálem, např. smaltovny a Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar). Tyto iniciativy se staly jedním z prostředků k zajištění politického vlivu na půdě obecního zastupitelstva, kam A. Zátka s dalšími českými kandidáty vstoupil po vítězných volbách v III. sboru 6. 11. 1906.

Jako přívrženec Národní strany (staročeské) se na zemském sněmu angažoval v punktačních jednáních (1890), zejm. jako člen komise pro národnostní rozhraničování okresů. A. Zátka patřil k nacionálně tolerantním politikům a po celou politickou činnost prosazoval spravedlivé českoněmecké vyrovnání na místní úrovni. Vypracoval návrh národnostní dohody, která vešla do povědomí veřejnosti jako Českobudějovický pakt a účastnil se v letech 1907—1914 jednání o její realizaci. Pakt nakonec nebyl pro odpor českých opozičních stran a z důvodu vypuknutí války přijat.

Během převratu 28. 10. 1918 působil v českobudějovickém Národním výboru a 4. 11. 1918 se stal předsedou správní komise, dočasně nahrazující obecní zastupitelstvo. Řízení městské správy se tak ujal jako první Čech po 53 letech. V prvních obecních volbách 15. 6. 1919 byl zvolen za Národní radu Čechů českobudějovických, jež postavila vlastní kandidátku, do obecního zastupitelstva. Vzhledem k pokročilému věku na počátku 20. let ukončil práci v zastupitelstvu i společenské aktivity v jednotlivých spolcích a korporacích a odešel do ústraní.