Malec Antonín

Studia na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze dokončil 1959. V letech 1959—1986 pracoval ve Stavoprojektu České Budějovice, 1986—1991 přešel do Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, od 1991 působí ve vlastním architektonickém a designérském ateliéru v Českých Budějovicích.

Zpočátku se věnoval územnímu plánování, je autorem územních plánů měst a sídel Strakonice, Kamenice nad Lipou, Žirovnice, Počátky, Chlum u Třeboně včetně sídliště Františka Hrubína, Suchdol nad Lužnicí apod. Pro České Budějovice vypracoval podrobný územní plán rekonstrukce a výstavby části Pražského předměstí, vymezené Pražskou třídou, Rudolfovskou třídou a železniční tratí (1980). Pro území vymezené tímto plánem vypracoval projekty obytných skupin v ulici Jindřicha Šimona Baara a v Klaricově ulici. Podle návrhů A. Malce byly provedeny úpravy Lannovy třídy na pěší zónu (1984) včetně řešení pěších podchodů před nádražím a rekonstruován dům v Hroznové ulici č. 1 pro Investiční a poštovní banku, a. s. (1992). Společně s Martinem Malcem (* 1963) a Antonínem Malcem (* 1967) zpracoval návrh na rekonstrukci Zátkovy vily v Husově třídě č. 11 (1994).

K pracím A. Malce mimo České Budějovice patří zejm.: rekonstrukce vstupní části a haly rezidence československého velvyslance ve Vídni společně s L. Erbanem (1990); úpravy Masarykova náměstí v historickém jádru Třeboně (zádlažba a mobiliář; 1993); obnova interiéru kostela svatého Bartoloměje v Praze 1 včetně nového mobiliáře (1996—1998); rekonstrukce administrativní budovy ředitelství Povodí Vltavy v Praze (1994—1995). Významné jsou Malcovy výtvarné aktivity. V ateliérech Tapiserie Teinitzerová v Jindřichově Hradci realizoval řadu svých výtvarných návrhů.

Projekt obnovy interiéru kostela svatého Bartoloměje v Praze byl odměněn Cenou primátora hlavního města Prahy za mimořádně komplikovanou obnovu architektonického díla, realizovanou v období 1989—1999.