Po nedokončeném studiu na pražské konzervatoři (1907—1909), soukromém studiu skladby a violoncella působil 1911—1913 jako violoncellista České filharmonie a klavírista Pražského tria. Do Českých Budějovic se vrátil 1913 jako již ceněný skladatel. Zde působil až do 1929 jako pedagog, sbormistr pěveckého sdružení Foerster, dirigent, organizátor hudebního života; od 1918 jako ředitel hudební školy. Ve své tvorbě dospěl k osobitému soudobému výrazu s vlivy expresionismu. V roce 1929 odešel do Prahy do funkce dirigenta rozhlasového symfonického orchestru. V období 1945—1950 vedl operu Národního divadla.
Je autorem sborů (cyklus Zborov, 1927); oper Bratří Karamazovi (1922—1927) a Enšpígl (1940—1944); melodramatu Romance o Karlu IV. (1917); kantáty Píseň o rodné zemi (1941); orchestrálních děl Jarní ouvertura (1912) a dvou symfonií (1910—1911 a 1914—1915); chorální předehry Tenť pán velí se nebáti (1939). Publikoval příručku Praktické pokyny k instrumentaci symfonického orchestru (1942) a Praktické příručky k dirigování (1943).
AUTOR:
doc. PhDr. Milan Křížek CSc.
PLAVEC, Josef. Národní umělec Otakar Jeremiáš. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. 161 s. Knižnice národních umělců československých.