Atelier 8000

Počáteční fáze tvorby dvojice Střítecký–Krupauer se na počátku 90. let 20. století vyznačovala snahami o vytvoření kontrastu mezi tehdy novátorsky působícími formami mezinárodní postmoderní i high-tech architektury a českobudějovickou zástavbou z 19. století. První společnou prací byl urbanisticky ambiciózní projekt zástavby zahrady bývalé Eggertovy vily v ulici Na Sadech, depozitářem Jihočeské vědecké knihovny (1993), a protilehlým nerealizovaným kulturním centrem. Do této skupiny staveb náleží také obchodní dům Elektro u Helmichů v Otakarově ulici (1994) nebo hlavní pobočka Československé obchodní banky na Lannově třídě (1994), jejíž výrazná exteriérová a interiérová barevnost vyšla z dlouhodobé spolupráce s malířem Paly Paštikou (*1952). Uvedený kontrast byl využit v případě dvorní dostavby sídla České advokátní komory na Národní třídě v Praze (1995), případně v intimní a materiálově citlivé vestavbě soukromé galerie keramiky v centru Českého Krumlova (1995). Méně výrazové, uzavřenější celky ze skladeb pravoúhlých a oblých hmot ateliér v počátcích své tvorby uplatnil ve stavbách nových funkcí na okrajích měst, jako například Fitness centra Pouzar na českobudějovickém sídlišti Vltava (1991) či Domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích (1995). Za přelomový moment lze považovat spolupráci na realizaci obchodně administrativního centra Zlatý Anděl na pražském Smíchově (2001), jehož základní koncept vypracoval již v polovině 90. let 20. století největší francouzský a mezinárodně působící ateliér architekta Jeana Nouvela (*1945). Později měl ateliér možnost spolupracovat s neméně významnou kanceláří katalánského architekta, představitele postmodernismu, Ricarda Bofilla (1939—2022) na interiéru multifunkční haly Fórum Karlín (2014).

S příchodem velkých zahraničních investorů a růstem domácích se po roce 2000 stala pro ateliér klíčovou právě úloha obchodních a administrativních center, přičemž formální experimenty z prvních projektů byly redukovány na dílčí rukopisné znaky. Významnější objem konstrukcí s estetikou high-tech uplatněných v kontrastu s historickou budovou se naposledy objevil v dostavbě pražské Staré celnice (2001). Do tohoto období spadá počátek spolupráce s developerem Radimem Passerem (*1963), pro jehož společnost ateliér postupně vystavěl několik budov komplexu BB centra v Praze-Michli (2002, 2013 a 2020). V českobudějovickém prostředí vyvolalo kontroverze umístění autobusového nádraží na střeše Dopravně obchodního centra Mercury (2007) na Nádražní třídě, na jehož robustní členěné hmotě byla uplatněna pestrá barevnost, doplněná o odlehčující prvek plachtových střech. Ten se později stal i dominantou rekonstruovaného autobusového nádraží v Českém Krumlově (2019). Původně střízlivý vzhled obchodně společenského centra IGY na Pražské třídě (2004) prošel pozdějšími pronikavými změnami a dostavbami (2017).

K významným urbanistickým projektům náleží obytný komplex na pražské Hanspaulce (2007), navazující na meziválečnou funkcionalistickou povahu starší zástavby. V této době vznikla i první fáze výstavby bytových domů Luční jez (2006), které se na levém břehu řeky Vltavy staly protiváhou prvorepublikové vilové zástavby pod českobudějovickou nemocnicí. Do pražského prostředí se ateliér s realizacemi rezidenčních komplexů vrátil v roce 2016 bytovým domem a viladomy Na Vidouli v Jinonicích, o rok později pak bytovým domem Tetínská či osmi viladomy La Crone v Břevnově. Princip větší obytné čtvrti ateliér nejnověji uplatňuje v komplexu Vltavín, stavěném na místě bývalé nábytkářské továrny Jitona v Českém Krumlově.

Ke konfrontaci futuristických a historických hmot se ateliér vrátil diskutovaným, avšak nerealizovaným návrhem přestavby a dostavby českobudějovického Domu kultury Slavie (2008), jehož z památkového hlediska radikální pojetí zřejmě otevřelo cestu ke skutečně realizovanému návrhu, vzešlému z pozdější architektonické soutěže. Z realizovaných rekonstrukcí významných českobudějovických architektonických památek lze jmenovat úpravu obchodního domu Družba (2016), proměnu interiéru budovy Jihočeské filharmonie (2021) či adaptaci budovy železničního nádraží (2020—2024).

Po roce 2010 se v tvorbě ateliéru začala prosazovat i práce se dřevem, a to jak v konstrukci, tak v utváření fasád. Za uzavření kreativního podílu J. Stříteckého na tvorbě ateliéru tak lze považovat Pavilon T při severním vstupu do areálu Výstaviště České Budějovice (2011), jehož monumentální dřevěná konstrukce nese zaoblený plechový blok, odlehčený na jihu prosklením a charakteristickým motivem plachtových střech. Pronikavá rekonstrukce později proměnila národní Pavilon Z (2021), přičemž jeho střízlivá podoba reprezentuje současnou tvorbu ateliéru. Práci se dřevem, případně ve zdánlivě nahodilých skladbách, ateliér později uplatnil v drobnějších realizacích, jako je mateřská škola v Dobříni (2014), společenské centrum v Sedlčanech (2019) či ptačí pozorovatelna nad okrajem rybniční soustavy v Českém Vrbném (2022).

Spolupráce ateliéru na splavnění Vltavské vodní cesty (2008—2016) vedla nejen k návrhům souvisejících drobných objektů na jezech a kapitanátu v Českém Vrbném (2011), ale také k úpravě českobudějovického Provozního areálu Povodí Vltavy (2013), jehož administrativní budova je na západní straně pokryta dřevem. Velíny upravených plavebních komor v Hněvkovicích (2010), Českém Vrbném (2011) a Hluboké nad Vltavou (2012) nesou jednotný prvek plachtových stříšek, stejně jako budova zázemí hlubockého sportovního přístavu, čímž byl v celé délce vodní cesty i čistě účelovým stavbám vtisknut snadno rozpoznatelný rukopis ateliéru. Podle rozvojové studie Město a voda (2020) by mělo být upravováno okolí obou českobudějovických řek v centru i přilehlých čtvrtích města.

Ve sbírkách moderního umění Národní galerie v Praze jsou zastoupeny návrhy Československé obchodní banky v Českých Budějovicích, Fitness centra Pouzar v Českých Budějovicích a Domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích. Jejich projekty byly vybrány jako součást zastoupení České republiky na Světovém bienále architektury v Benátkách 1996. Ateliér získal řadu regionálních, národních i mezinárodních ocenění a nominací, mezi nejúspěšnější realizace v tomto smyslu náleží Dopravně obchodní centrum Mercury (Čestné uznání Dopravní stavba roku 2007), Pavilon T (nominace na titul Dřevostavba roku 2012, Rakousko) či Pavilon Z (finalista České ceny za architekturu 2022).

Ateliérem prošla řada začínajících architektů, kteří se později osamostatnili a úspěšně se v regionu i celorepublikovém měřítku věnují vlastní projekční praxi nebo činnostem jinak spojeným s architekturou.