Atelier 8000

Počáteční fáze tvorby dvojice Střítecký–Krupauer se na počátku 90. let 20. století vyznačovala snahami o vytvoření kontrastu mezi tehdy novátorsky působícími formami mezinárodní postmoderní i high-tech architektury a českobudějovickou zástavbou z 19. století. První společnou prací byl urbanisticky ambiciózní projekt zástavby zahrady bývalé Eggertovy vily v ulici Na Sadech, depozitářem Jihočeské vědecké knihovny (1993), a protilehlým nerealizovaným kulturním centrem. Do této skupiny staveb náleží také obchodní dům Elektro u Helmichů v Otakarově ulici (1994) nebo hlavní pobočka Československé obchodní banky na Lannově třídě (1994), jejíž výrazná exteriérová a interiérová barevnost vyšla z dlouhodobé spolupráce s malířem Paly Paštikou (* 1952). Uvedený kontrast byl využit v případě dvorní dostavby sídla České advokátní komory na Národní třídě v Praze (1995), případně v intimní a materiálově citlivé vestavbě soukromé galerie keramiky v centru Českého Krumlova (1995). Méně výrazové, uzavřenější celky ze skladeb pravoúhlých a oblých hmot ateliér v počátcích své tvorby uplatnil ve stavbách nových funkcí na okrajích měst, jako například Fitness centra Pouzar na českobudějovickém sídlišti Vltava (1991) či Domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích (1995). Za přelomový moment lze považovat spolupráci na realizaci obchodně administrativního centra Zlatý Anděl na pražském Smíchově (2001), jehož základní koncept vypracoval již v polovině 90. let 20. století největší francouzský a mezinárodně působící ateliér architekta Jeana Nouvela (*1945). Později měl ateliér možnost spolupracovat s neméně významnou kanceláří katalánského architekta, představitele postmodernismu, Ricarda Bofilla (1939—2022) na interiéru multifunkční haly Fórum Karlín (2014).

S příchodem velkých zahraničních investorů a růstem domácích se po roce 2000 stala pro ateliér klíčovou právě úloha obchodních a administrativních center, přičemž formální experimenty z prvních projektů byly redukovány na dílčí rukopisné znaky. Významnější objem konstrukcí s estetikou high-tech uplatněných v kontrastu s historickou budovou se naposledy objevil v dostavbě pražské Staré celnice (2001). Do tohoto období spadá počátek spolupráce s developerem Radimem Passerem (*1963), pro jehož společnost ateliér postupně vystavěl několik budov komplexu BB centra v Praze-Michli (2002, 2013 a 2020). V českobudějovickém prostředí vyvolalo kontroverze umístění autobusového nádraží na střeše dopravně obchodního centra Mercury (2007) na Nádražní třídě, na jehož robustní členěné hmotě byla uplatněna pestrá barevnost, doplněná o odlehčující prvek plachtových střech. Ten se později stal i dominantou rekonstruovaného autobusového nádraží v Českém Krumlově (2019). Původně střízlivý vzhled obchodně společenského centra IGY na Pražské třídě (2004) prošel pozdějšími pronikavými změnami a dostavbami (2017).

K významným urbanistickým projektům náleží obytný komplex na pražské Hanspaulce (2007), navazující na meziválečnou funkcionalistickou povahu starší zástavby. V této době vznikla i první fáze výstavby bytových domů Luční jez (2006), které se na levém břehu řeky Vltavy staly protiváhou prvorepublikové vilové zástavby pod českobudějovickou nemocnicí. Do pražského prostředí se ateliér s realizacemi rezidenčních komplexů vrátil v roce 2016 bytovým domem a viladomy Na Vidouli v Jinonicích, o rok později pak bytovým domem Tetínská či osmi viladomy La Crone v Břevnově. Princip větší obytné čtvrti ateliér nejnověji uplatňuje v komplexu Vltavín, stavěném na místě bývalé nábytkářské továrny Jitona v Českém Krumlově.

Ke konfrontaci futuristických a historických hmot se ateliér vrátil diskutovaným, avšak nerealizovaným návrhem přestavby a dostavby českobudějovického Domu kultury Slavie (2008), jehož z památkového hlediska kontroverzní pojetí zřejmě otevřelo cestu ke skutečně realizovanému návrhu, vzešlému z pozdější architektonické soutěže. Z realizovaných rekonstrukcí významných českobudějovických architektonických památek lze jmenovat úpravu obchodního domu Družba (2016), proměnu koncertního sálu kostela svaté Anny Jihočeské filharmonie (2021) či adaptaci výpravní budovy železničního nádraží (2020—2024).

Po roce 2010 se v tvorbě ateliéru začala prosazovat i práce se dřevem, a to jak v konstrukci, tak v utváření fasád. Za uzavření kreativního podílu J. Stříteckého na tvorbě ateliéru tak lze považovat Pavilon T při severním vstupu do areálu Výstaviště České Budějovice (2011), jehož monumentální dřevěná konstrukce nese zaoblený plechový blok, odlehčený na jihu prosklením a charakteristickým motivem plachtových střech. Pronikavá rekonstrukce později proměnila národní Pavilon Z (2021), přičemž jeho střízlivá podoba reprezentuje současnou tvorbu ateliéru. Práci se dřevem, případně ve zdánlivě nahodilých skladbách, ateliér později uplatnil v drobnějších realizacích, jako je mateřská škola v Dobříni (2014), společenské centrum v Sedlčanech (2019) či ptačí pozorovatelna nad okrajem rybniční soustavy v Českém Vrbném (2022).

Spolupráce ateliéru na splavnění Vltavské vodní cesty (2008—2016) vedla nejen k návrhům souvisejících drobných objektů na jezech a přístavu v Českém Vrbném (2011), ale také k úpravě českobudějovického Provozního areálu Povodí Vltavy (2013), jehož administrativní budova je na západní straně pokryta dřevem. Velíny upravených plavebních komor v Hněvkovicích (2010), Českém Vrbném (2011) a Hluboké nad Vltavou (2012) nesou jednotný prvek plachtových stříšek, stejně jako budova zázemí hlubockého sportovního přístavu, čímž byl v celé délce vodní cesty i čistě účelovým stavbám vtisknut snadno rozpoznatelný rukopis ateliéru. Podle rozvojové studie Město a voda (2020) bylo upravováno okolí obou českobudějovických řek v centru i přilehlých čtvrtích města.

Ve sbírkách moderního umění Národní galerie v Praze jsou zastoupeny návrhy Československé obchodní banky v Českých Budějovicích, Fitness centra Pouzar v Českých Budějovicích a Domu s pečovatelskou službou v Horažďovicích. Jejich projekty byly vybrány jako součást zastoupení České republiky na Světovém bienále architektury v Benátkách 1996. Ateliér získal řadu regionálních, národních i mezinárodních ocenění a nominací, mezi nejúspěšnější realizace v tomto smyslu náleží Dopravně obchodní centrum Mercury (Čestné uznání Dopravní stavba roku 2007), Pavilon T (nominace na titul Dřevostavba roku 2012, Rakousko) či Pavilon Z (finalista České ceny za architekturu 2022).

Ateliérem prošla řada začínajících architektů, kteří se později osamostatnili a úspěšně se v regionu i celorepublikovém měřítku věnují vlastní projekční praxi nebo činnostem jinak spojeným s architekturou.