městské mýto

Vybírání mýta uděloval panovník a jedině on mohl od placení mýtného osvobodit. V Českých Budějovicích je mýto doloženo již na sklonku 13. století, kdy určitá část výnosu z vybíraného cla náležela rychtáři. Ve 14. století vznikl propracovaný systém vybírání mýtních a celních poplatků, který se v knižní podobě dochoval jako tzv. mýtní a celní tarif budějovického rychtářského úřadu. V tomto tarifu jsou sepsány všechny mýtní poplatky placené těmi, kdo přicházeli do města na trh, kdo přiváželi nejrůznější zboží nebo jen městem projížděli. Tak např. z každého vozu naloženého obilím, vínem nebo jiným kupeckým zbožím se platilo při příjezdu do města po jednom feniku (kdo však do 8 dnů jel zpět vozem prázdným nebo nanejvýš s 1 škopkem ovsa pro koně, ten neplatil nic). Jeden fenik zaplatili kupci i za fůru herynků, za každou krávu, vola, koně nebo prase (ovce a kozy byly za polovic), za každý dovezený sud na víno, skříň, či za okovanou truhlu se zámkem. Dva feniky zaplatil obchodník dovážející mlýnský kámen. Kromě finančních poplatků pamatoval mýtní a celní tarif i na platby naturální. Z každého vozu s prkny musel kupec odevzdat 1 prkno (ne to nejlepší a nejdelší), z každého sta šindelů činil odvod 2 šindele stejných vlastností, z latí 1 kus, z loukotí a z kol rovněž 1, z každého povozu dřeva 1 poleno (ne velké a ne malé), ze slámy, sena a trávy po 1 otepi. Pamatováno bylo také na sankce. Kdo by přešel přes most do města bez zaplacení mýta, přišel o koně. Trestem za nezaplacení poplatku mohlo být také odebrání předního kola u vozu. Na vybírání mýta dohlíželi k tomu určení městští úředníci, kteří vedli tzv. mýtní rejstříky.

Vybrané mýtní poplatky představovaly pro městskou pokladnu nezanedbatelný zdroj příjmů. Jen v období 1525—1532 bylo na mýtném získáno 1 486 kop grošů. Výše vybraných peněz činila zpravidla 5—7 % všech příjmů města.

V roce 1351 osvobodil Karel IV. (1316—1378) českobudějovické měšťany od povinnosti platit mýtné ve Vodňanech, Netolicích, Lišově, Trhových Svinech, Týně nad Vltavou, Dolním Bukovsku a ve Chvalšinách. Jiří z Poděbrad (1420—1471) toto osvobození rozšířil 1463 i na Soběslav a Veselí nad Lužnicí. Volný pohyb českobudějovických měšťanů přes tato města se stal jedním z důvodů častých sporů Českých Budějovic se sousedními Rožmberky, které přetrvávaly po celé 15. a větší část 16. století.

Od 2. pol. 18. století mýto postupně ztrácelo na významu a na přelomu 19. a 20. století bylo jeho vybírání na vodních tocích a na státem provozovaných komunikacích zrušeno. V Českých Budějovicích obsahuje mýtní poplatky ještě tržní řád z 1877, který určoval sazbu 6 krejcarů za každého koně, krávu nebo vola, vedeného do města na trh, 4 krejcary za tele, ovci, kozu, či prase a 2 krejcary za kůzle a podsvinče.

Mýtnice stávaly původně při všech silnicích vedoucích do města. Ve 2. pol. 19. století byly městem propachtovány soukromníkům, kteří v nich vybírali mýtní poplatky. V roce 1901 existovaly ještě mýtnice u Dlouhého mostu, u hřbitova, u mostu do Litvínovic a na Lineckém předměstí proti hostinci U Modré hvězdy.