Haas Otto

Po studiu filmového institutu v Moskvě 1950 začal pracovat v Divadle Československé armády v Praze (Divadlo na Vinohradech) jako režisér. Za inscenaci Jan Hus (1950) získal státní cenu. 1954 odešel do Armádního divadla Slovenského národního povstání v Martině, kde se stal jedním z členů legendární martinské čtyřky režisérů (Dezider Janda, Juraj Haľama, Martin Hollý).

V letech 1956—1960 byl režisérem činohry, operety i opery a zároveň uměleckým ředitelem Jihočeského divadla, ale umělecký profil této scény ovlivňoval téměř 20 let. Charakteristickým rysem jeho režijní práce bylo široké žánrové rozpětí a efektní scénické postupy. K významným inscenacím se řadí Shakespearův Romeo a Julie (1959), Sen noci svatojánské (1971) a Tylova Fidlovačka (1959). Položil základy k tvůrčí spolupráci s Meiningenským divadlem v tehdejší Německé demokratické republice, obnovil a dotvořil tradici Jihočeského divadelního festivalu v Českém Krumlově. V 1958 zde v rámci 3. ročníku uvedl spolu se scénografem J. Brehmsem do provozu experimentální otáčivé hlediště, kde inscenoval Ztracenou tvář G. Weisenborna. V zámeckém barokním divadle nastudoval Rossiniho operu Signor Kartáč a na terase zámečku Bellarie muzikál Ohňostroj P. Burghadrta. Později před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově uvedl např. Lucernu A. Jiráska (1965, 1975) a Peer Gynta H. Ibsena (1973). Pro Československou televizi natočil 1958—1959 seriál s válečnou tematikou Sám voják v poli. Následovalo angažmá v Nové scéně v Bratislavě (1961—1965) a v Hudebním divadle v Karlíně (1965—1980).