Krajinská třída

Nejstarší doklady o osídlení v místě Krajinské třídy pocházejí z archeologických výzkumů. Datovány jsou do pozdní doby laténské (1. století př. Kr.). Další nálezy jsou spojeny s dobou založení města. Tehdy byla vytyčena trasa vznikající ulice. Asi koncem 13. století byly rozměřeny jednotlivé parcely s hloubkou asi 38 m. Z této doby pocházejí nálezy dokládající stálou přítomnost kolonistů, např. na parcelách domů č. 10, 12 a 27. Jde o nálezy zbytků kulturních vrstev a obytných provizorií, která předcházela budování kamenných měšťanských domů v pol. 14. století. První samostatnou parcelou v Krajinské třídě bylo městiště se stávajícím domem č. 8. Ulicí probíhalo rozhraní mezi 2. a 3. městskou čtvrtí, východní strana Krajinské třídy náležela od 14. století k městské čtvrti nazývané Píseckého nebo jednoduše Třetí.

Zvláštní rozšíření ulice do malého trojúhelníkového prostoru před Pražskou bránou, která ji uzavírala na severní straně, je někdy považováno za možný důsledek rozšíření městského půdorysu k severu ve 14. století. Pravděpodobnější se zdá úvaha o tom, že jistou nepravidelnost ve vedení ulice způsobilo přizpůsobení linie opevnění města korytu Mlýnské stoky. Poloha Krajinské třídy mezi Pražskou bránou a Rynkem ji jako průtah dálkové silnice mezi Prahou a Lincem předurčila k tomu, aby se stala jednou z nejdůležitějších obchodních ulic ve městě. To se odrazilo také v cenách domů, které patřily k nejdražším ve městě hned po domech na Rynku.

Na severním konci, v blízkosti Pražské brány, založil 1302 měšťan Zachariáš špitál s kostelem svatého Václava. Na protilehlý konec byly 1364 z příkazu Karla IV. (1316—1378) přeneseny z náměstí masné krámy a chlebné lavice, sloužící k prodeji pekařských výrobků. Řezničtí a pekařští mistři patřili často mezi majitele domů v ulici. Architektonicky určujícím prvkem Krajinské třídy je téměř souvislý pás podloubí po obou jejích stranách. Vznikal od 14. století současně s výstavbou zděných měšťanských domů. Výraznými změnami procházely jednotlivé domy od pol. 16. století, což dosvědčuje dochovaná renesanční atiková římsa na domě č. 41, rohový renesanční dům na nároží Piaristické ulice či jeden z nejlépe dochovaných interiérů v domě č. 26.

Středověký ráz ulice byl silně potlačen požárem, který vypukl 24. 7. 1641 v domě č. 9 a těžce poškodil severní a východní část města. Pro novodobý vzhled ulice se tak staly rozhodující barokní přestavby, probíhající zejm. od pol. 18. století, a následující klasicistní úpravy fasád a dvorní přístavby z 19. století. Ty reprezentují např. průčelí domů č. 16 či průchodní dům č. 31 Bazar.

Na přelomu 19. a 20. století byly některé domy upraveny pod vlivem historismu a secese. Do nové, slohově nezařaditelné budovy, postavené na místě pozdněgotického domu na rohu Krajinské třídy a Hroznové ulice, se přestěhovala Městská spořitelna, sídlící původně v klasicistním domě č. 44. Po stržení Pražské brány ulicí vedla jedna z tramvajových linek, končící na Pražském předměstí.

V 1. pol. 20. století byl vedle masných krámů postaven funkcionalistický Haišmanův dům a pod vlivem kubismu byly upraveny domy č. 44 a 37. S reorganizací městské hromadné dopravy byl zrušen tramvajový provoz, přesto si Krajinská třída podržela postavení jedné z nejvýznamnějších komunikací. V 80. letech 20. století byla přeměněna na pěší zónu.

S Krajinskou třídou se pojí jména několika významných osobností. Při vpádu Pasovských 1611 byl u Pražské brány zákeřně zastřelen písař Š. Plachý z Třebnice. Dům č. 3 patřil do 1782 pekaři a kronikáři L. B. Schneiderovi. V ulici vlastnil dům sochař J. Dietrich. V č. 41 se narodil politik A. Zátka a dům č. 25 patřil jeho politickému protivníkovi J. Taschkovi.