Kotlář Josef

Studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze. V letech 1931—1946 učil stavitelství, nauku o slozích a architektonická cvičení na Odborné škole stavitelské 1. státní československé průmyslové školy, později Vyšší průmyslové škole v Českých Budějovicích. Roku 1944 byl spolu s manželkou zatčen, pak propuštěn, ale jeho žena zemřela v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Věnoval se projektování rodinných a bytových domů, drobné architektuře, malbě, typografii a scénickému výtvarnictví. Byl členem Sdružení jihočeských výtvarníků a Linie, s kterou vystavoval 1935 a 1938 projekty, akvarely a kresby. Působil ve stavební a regulační komisi města. Jeho nejvýznamnější stavbou je Hulcova vila v Hálkově ulici č. 16, vertikálně uspořádaná terasová kompozice kubických hmot, zakončená na jedné straně rovnou měděnou atikou, na druhé straně valbovou střechou (1936). Podobnou vertikální kubickou kompozici mají jeho rodinné domy na Jiráskově nábřeží č. 16, 17, 18 (1932—1934). Zajímavý je školní návrh čelní zástavby bloku do Pražské třídy mezi ulicemi Hálkovou a Nerudovou, který vytvořil posluchač Tomáš Landa pod jeho vedením. Jde o kompoziční, mnohotvaré seskupení s akcentovanými nárožími do obou ulic, z kterého J. Kotlář realizoval pouze dominantní prostřední nájemní dům v Pražské třídě č. 89 (1934). Byl též autorem adaptace Jihočeského divadla a před J. Brehmsem jeho scénografem.