kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele

Původně byl zasvěcen pouze svatému Prokopovi a do doby dokončení kostela svatého Mikuláše měl statut farního kostela. Po reorganizaci farního obvodu byl ke kostelu svatého Mikuláše ve filiálním vztahu a vzhledem k jeho samostatným pronájmům (1385 doložen pronájem Janovi z Netolic) není vyloučeno, že mu některá farní práva zůstala. Jako farní se uvádí ještě v 16. století. Kromě vlastního správce při něm působil oltářník, pro kterého bylo 1405 při oltáři Panny Marie zřízeno beneficiátní místo z odkazu mlynáře Pavla z Purkarce.

Jednolodní kamenná stavba je orientována východním směrem. K pravoúhlému presbyteriu je na severní straně přisazena obdélná sakristie. Na západní straně předstupuje před průčelí lodi hranolová věž. Presbytář a sakristie jsou zaklenuty křížovou klenbou s klínovitými, vyžlabenými žebry, která vycházejí z jehlancových konzol a vrcholí v hladkých svornících. Výtvarně nejpůsobivěji je řešeno zaklenutí lodi. Valenou klenbu s výsečemi doplňuje síť štukových dekorativních žeber, svedených na opěráky vložené dovnitř lodi. Tento způsob úpravy zaklenutí prostoru představuje jeden z posledních dozvuků gotiky. Na západní straně je do lodi na trojici lomených arkád vložena hudební kruchta. Jak v lodi, tak v kněžišti kostela jsou dochované zbytky gotické a renesanční nástěnné malby. Fasády jsou prosté, z jihu a severu členěné 4 gotickými kružbovými okny, presbytář osvětlují 2 o málo menší okna. Vstupní portálky jsou novogotické. Západní fasáda je bez oken, zdobená nárožní renesanční sgrafitovou bosáží. Představěná věž má v přízemí zazděný gotický portál. Její hmota je v jednotlivých patrech odlehčena pravoúhlými okénky, pouze ve zvonicovém patře jsou proražena větší půlkruhovitě zaklenutá okna. Věž ukončuje štíhlá cibulovitá báň.

V názorech na stavební vývoj kostela nepanuje jednotné stanovisko. Ani na základě archeologického výtkumu zroku 2025 nelze potvrdit, že zdivo presbytáře a snad i lodi může pocházet ze 13. století. Existence kostela je již v této době podepřena zejm. existencí samostatné osady z pol. 13. století v jeho okolí v době před lokací královského města Českých Budějovic. Archeologické výzkumy do roku 2025 ovšem její zbytky nenalezly a přesná lokace tak zůstává diskutabilní. Na základě slohové analýzy a dalších analogií nelze vyloučit, že dochované zdivo kostela pochází až z období vrcholné gotiky, z doby kolem 2. třetiny 14. století, kdy se měla jeho přestavby účastnit stejná stavební huť, která přestavovala kostely v Doudlebech a Kamenném Újezdě. To by znamenalo, že starší objekt zcela pohltily následné přestavby. Shoda panuje v tom, že kostel byl upravován v průběhu 15. století, což dokládá letopočet 1461 na fasádě kostelní věže. Tehdy zřejmě došlo i k rozšíření zasvěcení o svatojanské patrocinium. K úpravě interiéru lodi kostela došlo v 1.—2. čtvrtině 16. století. V 80. letech 20. století prošel interiér kostela razantní úpravou, většina staršího mobiliáře byla odstraněna a zničena. Od 2024 interiér prošel celkovou obnovou, restaurovány byly gotické a renesanční nástěnné malby v presbytáři.

Kolem kostela se od 13. století rozkládal rozsáhlý hřbitov, na kterém byly při archeologickém výzkumu v roce 2025 odkryté tři hroby datované do první poloviny 13. století. V 1883 byl do hrobu u severní zdi kostela pochován biskup J. V. Jirsík. Členové Besedy českobudějovické nechali 1895 nad hrobem umístit pamětní desku. Pohřbívání na hřbitově bylo úředně zrušeno 1889. Devastace hřbitova nastala částečně po 1940 a zejména v 50. letech 20. století.