plynárenství

Vznik městské plynárny ve Vrbenské ulici se vázal k zahájení provozu na železnici z Plzně. Plynárna byla postavena mimo obydlenou část za nádražím, odkud do ní vedla 1868 první vlečka. Stavěly ji firmy J. Kneissla a Josefa Pflugmachera (1824—1902), zařízení dodala Železárna Sedlec. Provoz byl zahájen 6. 10. 1868. S kapacitou 200 tisíc m³ svítiplynu ročně zásobovala více než 200 lamp veřejného osvětlení a na 700 dalších plynových lamp soukromých. Roku 1884 byla připojena na rozvod továrna Koh-i-noor Hardtmuth a 1890 již bylo v provozu 63 km potrubí a 700 lamp veřejného osvětlení. K 1928 v plynárně pracovalo 48 pracovníků, ročně bylo vyrobeno 1,3 milionu m³ plynu pro 1 800 odběratelů. Po druhé světové válce byly sice plynové lampy nahrazovány elektrickými, ale svítiplyn se začal hromadně užívat v průmyslu i k ohřevu v domácnostech. Znárodněním od 1. 1. 1946 vznikly plynárenské národní podniky, k 1. 1. 1950 pak Jihočeské plynárny, n. p., České Budějovice, začleněné od 1952 do podniku Středočeské výrobny plynu, n. p. Praha.

Od 1965 se zvažovalo připojení na celostátní plynofikační sít. Ačkoli 1967 plynárna vyrobila 13,3 milionů m³ svítiplynu a potrubí dosáhlo délky 121 km, nestačilo to spotřebě 14 000 odběratelů. Proto bylo město 1970 připojeno na dálkový plynovod svítiplynu Vřesová – Morava, a tak se po po 102 letech zastavila výroba v historické městské plynárně, jejíž stroje, pece a plynojemy byly postupně likvidovány.

Roku 1980 byla převedena oblast Jihočeského kraje z působnosti Středočeských plynáren do působnosti Západočeských plynáren. Množství dopravovaného svítiplynu se ukazovalo jako nedostačující, a proto v období 1988—1992 byl postupně nahrazován svítiplyn za zemní plyn. Spotřeba regionu pod správou českobudějovického závodu 1992 dosáhla 12 milionů m³ svítiplynu a 87 milionů m³ zemního plynu. Plynovody měly délku 228 km. Od 1993 byly vyčleněny ze Západočeských plynáren Jihočeské plynárny a privatizací 1. 1. 1994 vznikla společnost Jihočeská plynárenská, a. s. se sídlem Vrbenská ulice č. 2, zajišťující nákup a prodej zemního plynu na území Jihočeského kraje. Téhož roku prodala 211 milionů m³ plynu.

Pro lokality bez plynovodů byla 1972 ve Vrbenské ulici zřízena Středočeskými plynárnami plnírna propan-butanu s původní roční kapacitou 3000 t. Po privatizaci od června 1996 vlastnila tuto plnírnu a prodejnu firma Český plyn, komanditní společnost se sídlem v Praze. Propan-butan byl od 1997 dopravován železničními cisternami do Českých Budějovic, kde byl stáčen do tlakových lahví a distribuován autodopravci ke spotřebitelům (ročně asi 8000 t). V roce 1999 společnost Český plyn tuto filiálku zrušila a zavedla centrální zásobování zkapalněným topným plynem přímo maloprodejcům (např. Propan-butan centrum na Dlouhé louce čp. 1620) a čerpacím stanicím LPG (Liquefied Petroleum Gas).

Technické plyny od 1952 vyráběla a plnila do tlakových lahví provozovna Technoplynu Nové Vráto s měsíční kapacitou 10—100 tisíc m³ kyslíku, metanu, dusíku a CO₂. Na základě kupní smlouvy mezi Technoplyn Praha a německou firmou Linde z 1991 a po odkoupení zbylé části akcií 1996 se Linde Technoplyn, a. s. se sídlem v ulici U Pily čp. 581, stala dceřinou společností koncernu v Německu. S výrobou skončila v červnu 2003 a od té doby jsou technické, potravinářské a mediciální plyny stejně jako propan-butan dováženy v tlakových lahvích přímo z centrálních skladů.

K 31. 12. 2004 akciová společnost Jihočeská plynárenská měla 107 tisíc zákazníků ve 310 městech a obcích, prodala 417 milionů m³ plynu se ziskem 174 milionů Kč a zaměstnávala 238 pracovníků (asi 70 % z nich na území Českých Budějovic). Hlavními akcionáři byly RWE Gas International B.V. (46,66 %), obce (34 %), E.ON Czech Holding AG (12,87 %) a Oberösterreichische Ferngas AG Linz (5,65 %). K 1. 1. 2005 byly z důvodu oddělení regulovaných a neregulovaných činností vyčleněny obslužné a servisní služby pro plynárenství do 100 % dceřiné společnosti Jihočeská plynárenská – Servisní s. r. o.