Daublebští ze Sternecku

V 18. století se D. ze S. rozštěpili na českobudějovickou, pražskou, moravskou a korutanskou větev; potomci českobudějovické větve žijí dodnes v Českých Budějovicích.

Prvním spolehlivě doloženým členem rodu byl Jiřík, v pramenech uváděný s příjmením Doudlebský či Ziegler († 1591). V Českých Budějovicích se připomíná od pol. 16. století, kdy výhodným sňatkem s Magdalenou Ramschisslovou zahájil majetkový a společenský vzestup rodu. V orgánech městské samosprávy se poprvé objevil 1563 jako jeden ze 4 přísežných mistrů sladovnického cechu. V letech 1567—1576, 1583—1584 a 1586—1588 byl obecním starším, 1585 a 1589—1591 konšelem. Jeho syn Kašpar († 6. 4. 1631) dosáhl v královském městě zcela mimořádného postavení. Po počátečním působení ve funkci seniora (1585, 1589—1591) byl v období 1592—1621 členem užší městské rady, v níž mu 1600—1605 a 1613—1621 patřilo místo primase. Na počátku českého stavovského povstání se 22. 6. 1618 připojil k měšťanskému výboru reprezentujícímu městskou obec, která prosadila zachování věrnosti císaři Ferdinandovi II. (1578—1637). Za to byl odměněn povýšením do šlechtického stavu. Nobilitačním diplomem mu byl 1. 7. 1620 udělen predikát ze Sternecku a erb. Společenské pozice svých potomků Kašpar upevnil také důmyslnou sňatkovou politikou, při níž se orientoval nejen na vlivné českobudějovické rodiny, ale také na okruh důstojníků kolem císařského generála B. de Marradase. Kašparův syn David (asi 1582—1648), který byl rovněž významný městský úředník (1620—1623 a 1627—1634 obecní starší, 1635—1648 konšel), je známý především jako kronikář. Jeho dílem je jeden z dochovaných rukopisů českobudějovických análů pro léta 1468—1643, na kterém začal pracovat po 1620. Davidův vnuk Jan Jiří II. (1678—1748) byl 1714—1748 po desetiletém působení v úřadu obecního staršího také členem užší městské rady. Jako úřadující purkmistr pozdravil 21. 8. 1732 jménem městské samosprávy císaře Karla VI. (1685—1740) a jeho choť při návštěvě panovnického páru v Českých Budějovicích. Slavnostní proslov přednesl ve zkráceném znění a císařským manželům předal 2 výtisky připravené delší verze zdravice, která byla s předstihem vydána v Kynclově tiskárně jako vůbec první tisk českobudějovické provenience. Za to byl odměněn zlatou medailí, která se na základě diplomu z 9. 4. 1735 stala součástí klenotu rodového erbu. Majetkové zázemí mu dovolilo, aby investoval do nákladných barokních přestaveb svých domů v Českých Budějovicích i do nákupů uměleckých děl a knih.

Z představitelů rodu, kteří byli bezprostředně spjati s Českými Budějovicemi, je nejznámější vnuk Jana Jiřího II. František Eusebius (1750—1815). Konšelem se stal již 7. 9. 1774 a v prvních volbách do regulovaného magistrátu (3. 12. 1787) byl zvolen purkmistrem. Úřad vykonával od 2. 1. 1788 až do konce života. Značnou odvahu i obezřelost prokázal v napjatých okamžicích napoleonských válek, zejm. za francouzského a bavorského obležení 1805—1806, kdy díky svému osobnímu nasazení uchránil České Budějovice i okolí větších škod. V prosinci 1805 se neváhal pěšky vypravit do Českého Krumlova se žádostí o půjčku na výpalné, jež na Českých Budějovicích požadoval francouzský maršál Jean Baptiste Jules Bernadotte (1763—1844). Zprávy o blížícím se míru však purkmistra přiměly k obratnému manévrování, díky němuž navzdory Bernadottovu nátlaku nebyly peníze okupantům vyplaceny. Úřadování F. Eusebia je spojeno také s úsilím o povznesení školství a kultury ve městě. Již za svého života se těšil značné vážnosti a 1875—1945 nesla jeho jméno ulice U Černé věže. Jeho empírový náhrobek se dochoval na staroměstském hřbitově.

V 19. a na počátku 20. století působili D. ze S. v Českých Budějovicích především jako obecní lesníci a městští zaměstnanci bez výraznějšího politického vlivu.

Společensky významně se však uplatnili příslušníci ostatních rodových větví. Z pražské větve to byli především zemský advokát, právní teoretik a děkan právnické fakulty pražské univerzity Jakub (1800—1878), geodet Robert (1839—1910) a botanik a entomolog Jakub (1868—1941). Z moravské větve se proslavil Karel (1813—1893), zakladatel a první prezident od 1870 dodnes působící Mezinárodní nadace Mozartea v Salcburku. Nejznámějším příslušníkem rodu byl Maxmilián (1829—1897) z korutanské větve, hrdina bitvy u Visu/Lissy (20. 7. 1866), který se 1883 stal vrchním velitelem rakousko-uherského válečného námořnictva. Jeho přímým potomkem byl někdejší rakouský velvyslanec v ČR Klas Daublebsky (1940—2013). Silné vědomí rodové sounáležitosti potomků různých větví D. ze S. se projevuje v pořádání rodinných setkání, která se obvykle konají v Českých Budějovicích.