stavitelé

Pro období gotiky zůstávají českobudějovičtí stavitelé anonymní; většinu obytných domů stavěli pravděpodobně domácí zedníci, zatímco u některých významnějších budov, zvláště církevních, se předpokládá účast organizovaných stavebních hutí a umělců dvorského okruhu. Vzájemné podobnosti mezi kostelem dominikánského konventu a klášterním kostelem v cisterciácké Zlaté Koruně ukazují na výrazný vliv cisterciácké stavební tradice v Českých Budějovicích. Některé analogie lze vypozorovat i u původní podoby stavby kostela svatého Mikuláše a klášterního kostela Obětování Panny Marie. Gotickou přestavbu kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele ve 14. století realizovala stejná huť, která přestavěla kostely v Doudlebech a Kamenném Újezdě. První stavitelské osobnosti, působící trvale nebo přechodně v Českých Budějovicích, jsou jmenovitě známy z období renesance. Jednalo se většinou o samostatně tvořící řemeslníky a umělce, mezi nimiž vynikali Vlaši. Nejznámějšími staviteli 16. století byli Cometové z Eckthurnu, V. Vogarelli, Hans Spatz a další. Ve stylu baroka tu v pol. 17. století tvořili mj. F. Canevale a Giovanni Cipriani, v 60.—80. letech 17. století domácí stavitel Mathias Steinbiegel, na přelomu 17. a 18. století byli často zjednáváni knížecí schwarzenberští stavitelé. Giaccomo de Maggi (1651—1706), Pavel Ignác Bayer (1658—1733) a Antonio Erhardt Martinelli (asi 1684—1747). Od 60. let 18. století působil v Českých Budějovicích zednický mistr Simon Beer a později Karl Beer, v poslední třetině 18. století rovněž Johann Habelsreiter. V 19. století lze již hovořit o skutečných stavebních firmách s rostoucím počtem zaměstnanců. Významnou stavitelskou osobností období klasicismu se stali J. Sandner a Josef Bednařík, který zde působil 1818—1851 a realizoval soukromé domy i veřejné stavby, např. 1827—1829 nemocnici. Po pol. 19. století existovaly v Českých Budějovicích stavitelské firmy Josefa Pflugmachera (1824—1902) a Alexandra Haase. Při stavbách veřejných nebo továrních objektů ve 2. pol. 19. století nebyla výjimkou účast cizích stavitelů, např. pražských firem Alfonse Werthmüllera, Josefa Blechy, Antonína Dvořáka a Karla Fischera, teplického stavitele Maxe Lose von Losimfeldt, počátkem 20. století též Ladislava Novotného z Počátek a dalších. Kolem 1895 bylo v Českých Budějovicích 6 stavitelů: J. Hauptvogl, J. Kneissl, Josef Priesel (1849—1913), Johann Slunečko (1843—1900), J. Stabernak a Vincenc Tiebl (1852—1909). Nejdůležitější byly firmy J. Hauptvogla a J. Stabernaka, které získávaly podstatnou část veřejných zakázek, ale stavěly i obytné domy.

Na přelomu 19. a 20. století některé ze zmíněných živností zanikly a naopak vznikly stavitelské firmy Julia Douši (1852—1909), Bohuslava Kebla (1862—1926), Václava Lukáše (* 1854), Václava Malce, Arnošta Musila (1853—1932), Jana Paťchy, Rudolfa Paťchy, J. Pfeffermanna a Jaroslava Teslíka (1872—1915). Roku 1903 bylo ustaveno živnostenské Společenstvo stavitelů pro obvod Obchodní a průmyslové komory v Českých Budějovicích, které hájilo zájmy svých členů a zajišťovalo jejich odborný růst. Narůstající stavební ruch umožnil uplatnění dalších stavitelů: 1908 vznikla stavitelská živnost Johanna Stepana (1882—1942), 1909 Václava Kováříka (* 1885), 1910 Antonína J. Kubíčka (* 1883), 1911 Jana Jeřábka (1876—1948), 1913 A. Teverného. Ještě před první světovou válkou si vlastní firmy založili rovněž A. Hübschmann, Antonín Procházka (* 1873) a Josef Říha (1875—1934). Veřejné budovy v této době stavěli především J. Stepan a V. Kovářík. Rychlé rozšiřování českobudějovické zástavby v poválečné době přineslo 1919 vznik stavitelské firmy Františka Mojžíše (* 1883), 1920 Hermana Drösslera (* 1886), 1922 Josefa Hauptvogla mladšího (1893—asi 1945), 1923 Jindřicha Kellera (1887—1942), pozdějšího ředitele městského stavebního úřadu, 1931 Josefa Vobra. Mezi významné stavitele patřila také firma Bratři Petrášové, Antonín Koukol a František Stašek. Značnou část veřejných zakázek získával A. Teverný, zatímco Bratři Petrášové a zejm. F. Mojžíš stavěli celé bloky obytných domů na Vídeňském předměstí a Lineckém předměstí. V 1. pol. 20. století působilo v Českých Budějovicích postupně přes 50 soukromých stavitelských firem, které často spojovaly své síly k realizaci některých náročnějších staveb. Původně řemeslný charakter oboru dostával stále průmyslovější podobu. Roku 1948 byly soukromé živnosti znárodněny a zaniklo živnostenské společenstvo stavitelů. Stavebnictví přešlo do rukou státních a družstevních podniků. Od 1990 vzniklo v Českých Budějovicích znovu několik desítek soukromých stavebních firem.