ulice Karla IV.

Do poloviny 18. století ulice oddělovala 1. městskou část zvanou Pacovského čtvrť a 4. městskou část, tzv. Weissovu čtvrť. Od poloviny 13. století hospodářsky významná komunikace prodlužovala do vnitřního města dálkovou cestu z Moravy a Vídně. Začínala u Svinenské brány, stojící v ústí ulice.

Různá míra zastavěnosti ulice byla od 13. století způsobována tím, že severní část ulice zabíraly zadní díly parcel domů stojících na Rynku, a dále tím, že v úseku přiléhajícím k městské bráně byla hloubka parcel omezena průběhem hlavní hradební zdi a částečně také boční frontou domovní parcely z Kněžské ulice. Stejně jako jinde ve městě lze předpokládat, že původní zástavba byla tvořena hlavně dřevěnými provizorii, jak dokládají zatím ojedinělé nálezy z archeologických výzkumů, datované do 2. pol. 13. století (dům č. 4).

Od 14. století lze počítat s nástupem zděné architektury, přičemž její podstatná část byla soustředěna podél jižní strany ulice. Vývoj v 15. století dokumentuje několik v rámci ulice spíše výjimečně dochovaných architektonických detailů, svědčících o probíhajících stavebních úpravách domů. Nejvíce ilustrativní je kamenný sedlový portálek v interiéru domu č. 4.

Nové požadavky na kvalitu bydlení a současně na reprezentování majitele domu přináší 16. století. Kromě rozšiřování starších objektů přístavbami se také modernizují interiéry. Vedle nově vkládaných kleneb to dokumentují odkryté vyřezávané dřevěné stropy zjištěné např. v č. 4. Nejznámějším goticko-renesančním objektem stojícím v této ulici byl dům na nároží s Kněžskou ulicí, zbořený po 1914, zvaný Barvířský dům či Färberhaus, protože vysoký prostor krovu pozdější majitelé využívali k sušení barvených látek.

Výrazný zásah do podoby ulice znamenalo založení kapucínského konventu u kostela svaté Anny v 17. století. Průčelí kostela bylo orientováno do většího volného prostranství, které vzniklo na nároží ulice Karla IV. a Kněžské ulice a později bylo nazýváno Seminárním náměstím. Barokně upravovány byly i měšťanské domy. Hospodářsky důležité bylo založení Malého či Černého pivovaru v 1. pol. 18. století ve dvou k tomu účelu vykoupených právovarečných domech (č. 8—10).

Rozsáhlá stavební činnost začala v 19. století. Na klasicistních úpravách starších objektů, mnohdy radikálních, se podíleli J. Sandner a Josef Bednařík. Proti nemocnici, stojící v ústí ulice Karla IV. do Senovážného náměstí, byl v 2. pol. 19. století vybudován komplex budov Vychovávacího ústavu a sirotčince Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského s novogotickým kostelem Svaté Rodiny. Roku 1896 byl na rohu náměstí Přemysla Otakara II. a ulice Karla IV. postaven rozsáhlý novorenesanční palác Včela (Biene), výrazně zasahující boční, s průčelím sjednocenou fasádou do hloubky ulice Karla IV. Od počátku 20. století na tuto mohutně dimenzovanou budovu navazovala další stavební etapa, která dodala ulici vzhled velkoměstské třídy, zvýrazněný tramvajovou trasou. Vznikla řada několikapatrových domů s bohatě zdobenými historizujícími či secesními fasádami. Nejznámějším se stal dům U Smetanů č. 12, původně palác Pozemkové banky, ve kterém byly obchodní domy  Brouk a Babka (1928—1935) a LI-DO. V roce 1929 byl na místě strženého staršího domu s barokní fasádou postaven v ustoupené uliční čáře obchodní dům Baťa (č. 6). Obchodní a obytný charakter ulice se udržel do 90. let 20. století, kdy byly realizovány četné, komerčně zaměřené adaptace starších objektů. Roku 1993 vznikl např. přestavbou Malého pivovaru stejnojmenný hotel, 1997 byl realizován pokus o skloubení interiéru historického objektu č. 4 s nově řešeným průčelím a moderní architekturou Zdeňka Urbance (*1953). Most z roku 1970 přes Mlýnskou stoku byl 2021 kompletně rekonstruován.