chudobinec

Ve středověku měla péče o chudé a zestárlé nahodilý charakter a byla závislá na soucitu bohatších spoluobyvatel. Ve městě působil od počátku 14. století špitál s kostelem svatého Václava, v němž nacházelo zaopatření jen 12 chovanců, převážně z řad mentálně, popř. jinak postižených. Po 1716 poskytoval městský špitál útočiště 15 mužům a 15 ženám; dalším chudákům ve městě nezbývalo než si zajišťovat nezbytnou obživu prosbami o almužnu. Zámožnější měšťané na ně pamatovali v závětích odkazy na předplacení očistné lázně (Seelbad) nebo na nákup sukna k ošacení (Seeltuch). Tento druh zbožných odkazů buď peněžitou částkou nebo formou úroku pojištěného na domě zemřelého se udržel do 2. pol. 16. století, pak byl nahrazován úroky z velkých nadací bohatých měšťanů. Obdarovaní se za to měli účastnit mší, procesí a modlit se za dárce. Okázalou formou almužny chudým bylo rozhazování drobných mincí při velkých svatbách, pohřbech a jiných příležitostech.

Nově a cílevědomě byla organizována chudinská péče až za vlády Marie Terezie (1717—1780) a zvláště za Josefa II. (1741—1790). V roce 1781 se České Budějovice staly prvním městem v Čechách, které s úspěchem zřídilo nový chudinský ústav. Nový chudobinec (Armeninstitut), od 1793 spojený s nemocnicí, byl umístěn v domě v Hradební ulici. Není známo, kolik chudých v něm bylo zaopatřeno. Jeho provoz byl zajišťován z peněžitých darů a odkazů měšťanů. Pravidelný příjem představoval podíl z různých poplatků a policejních pokut. Povinné dary odevzdávaly putovní divadelní a artistické společnosti za povolení k produkcím, ale také místní řemeslníci, když si chtěli pořídit firemní štít.

Protože dům v Hradební ulici přestal brzy vyhovovat, bylo rozhodnuto nahradit jej novou budovou. V letech 1827—1829 byl na břehu Mlýnské stoky v sousedství Svinenské brány postaven víceúčelový tzv. Armen Kranken und Korrektionsanstalt, jehož provoz byl zajišťován především z výnosu nadací a legátů, věnovaných bohatými měšťany. Od 1. 1. 1850 převzaly vnitřní správu ústavu řeholnice z Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského.

S růstem počtu obyvatelstva převažovala v ústavu stále více část nemocniční a otázku chudobince bylo nutno řešit jinak. V období 1896—1898 byla na Lineckém předměstí postavena nákladem Městské spořitelny velkoryse řešená a moderně vybavená třípodlažní budova městského chudobince pro 150 chovanců. Příkladu města následovalo i vedení okresního úřadu. Jako součást nové budovy Okresního zastupitelstva z 1901—1902 zřídilo zaopatřovací stanici pro 50 chudých okresu České Budějovice, která byla umístěna v pravém křídle budovy, obráceném k Lidické třídě. Oba chudobince plnily svou funkci jen dočasně a s pozdějšími změnami politických a sociálních poměrů byly zrušeny a jejich budovy využity jinak.