Hašek Jaroslav

Jeho předci pocházeli z Českobudějovicka. Po studiích na pražských gymnáziích maturoval 1902. Působil jako novinář a autor humoristických a satirických povídek; žil jako bohém, coby antimilitarista měl blízko k anarchistům a 1911 založil tzv. Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Jako její kandidát a politický řečník pak zvolil formu polotuláckého života. Za první světové války po zajetí na ruské frontě působil v československých legiích, přešel ale na stranu bolševiků a stal se armádním politickým pracovníkem. Na pokyn III. internacionály se vrátil do Prahy; brzy se ale vrátil k bohémskému životu. Na sklonku života se usadil v Lipnici nad Sázavou, kde dokončil své Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921—1923).

Jaroslav Hašek znal jižní Čechy již z časů studentských toulek, jak o tom svědčí jeho humoristické vylíčení Švejkovy tzv. putimské anabáze. Na začátku 1915 obdržel vojenskou obsílku, aby se dostavil ke svému 91. pluku v Českých Budějovicích. Poněvadž se recesisticky omluvil korespondenčním lístkem, že se pro pracovní zaneprázdnění nemůže k nástupu vojenské služby dostavit, musel být do kasáren na Mariánském náměstí eskortován; přišel údajně vystrojen v bílých rajtkách, červené vestě a černém cylindru. Právě do této budovy (je zde umístěna pamětní deska) byl v jeho Švejkovi situován legendární rozhovor mezi jednoročním dobrovolníkem Markem a vojákem Josefem Švejkem o grotesknosti vojenské slávy a poct. Během vojenské služby u českobudějovického pluku, s nímž po krátkém výcviku v Brucku nad Litavou odešel na haličskou frontu, spisovatel poznal prototypy svých příštích legendárních literárních postav, hejtmana Ságnera, nadporučíka Lukáše a šikovatele Vaňka. Hašek údajně dovedl projít s marodenbuchem z kasárenské brány, poté se převléknout do civilu a v budějovických hostincích U Slunce, U Míčanů, U Novotných, U Žáků a v České chalupě psát a diktovat humoresky Aféra s křečkem a Aféra s teploměrem.