parky a zahrady

Parky a zahrady umožňují v rámci města existenci mnoha rostlinných a živočišných druhů, vázaných ve volné krajině na přirozená luční, lesní a křovinná společenstva. Plochy městské zeleně jsou z velké části účelovým výtvorem člověka, výjimečně byly v okrajových částech města k jejich založení využity i plochy přirozenějších lučních a lesních porostů.

Městskou zeleň v Českých Budějovicích lze rozčlenit do 8 základních typů:

a) městské parky v centru města;

b) hřbitovy se starými stromovými porosty;

c) přírodně krajinářské parky v okrajových částech města;

d) lesní porosty na okrajích města (např. olšiny u Černiše, dubové porosty na terasách nad říční nivou);

e) vnitrobloková zeleň ve starší zástavbě a plochy zeleně v novějších sídlištích;

f) okrasné a užitkové zahrady v okrajových čtvrtích rodinných domků;

g) kompaktní zahrádkové kolonie na periferii města;

h) volné travnaté plochy a louky v okrajových částech města na přechodu do volné krajiny.

Z katastrální výměry Českých Budějovic 4 717 ha (včetně katastrálních území České Vrbné a Haklovy Dvory) zaujímá zeleň všech uvedených typů plochu 1 200 ha, tj. 25,5 % výměry města a 120 m² na obyvatele. Bez lučních pozemků v okrajových částech činí plocha všech typů městské zeleně 830 ha, tj. 17,6 % výměry města a 83 m² na obyvatele, z toho veřejná městská zeleň zaujímá 218 ha, tj. 4,6 % výměry města a 22 m² na obyvatele. Uvedené globální hodnoty se však v rámci různých částí města liší. Nejmenší podíl veřejné zeleně je v historickém centru města a ve starších čtvrtích severovýchodně a východně od něj, největší v západní části města na levém břehu Vltavy a v okrajových městských čtvrtích. Nejvýznamnější a z hlediska důležitosti pro životní prostředí plně funkční jsou pouze první 4 typy městské zeleně, tj. historické parky, hřbitovy se starými porosty, krajinářské parky s lučními plochami a lesní porosty na periferii města. Jejich plocha je zhruba 270 ha a podíl na celkové ploše městské zeleně činí 22,5 %.

Podle průzkumu významnějších městských parků, prováděného 1993—1997, převažují v jejich dřevinné složce listnaté stromy a keře, které tvoří 75 % všech druhů dřevin a 80 % plochy dřevinných porostů. Celkově bylo v parcích zjištěno 124 dřevin, z toho 55 druhů listnatých a 22 druhů jehličnatých stromů; keřové porosty jsou tvořeny z velké části jen běžnými parkovými druhy (35 druhů listnatých a 12 druhů jehličnatých dřevin). Z listnatých stromů se v parcích nejvíce uplatňují lípa malolistá celkově asi 20 %, javor mléč 10 %, jírovec maďal 8 %, jasan ztepilý 6 %, dub letní 5 %, javor klen 5 %, v některých lokalitách významněji bříza bělokorá, topol kanadský, olše lepkavá aj. Starší jehličnaté dřeviny jsou v parcích zastoupeny jen roztroušenými jedinci, ve větší míře se uplatňují pouze v mladších plošných výsadbách, např. na Dlouhé louce a ve Stromovce. Některé listnaté stromy rostoucí v českobudějovických parcích a na některých dalších plochách městské zeleně dosahují značných objemových a výškových dimenzí. Jde např. o duby letní, duby červené, lípy malolisté, platany javorolisté, topoly bílé aj. Plochy parkových trávníků jsou většinou uměle založené, tvořené několika málo druhy trav. Příměs dvouděložných bylin je v nich považována spíše za nežádoucí. Zajímavější je pouze výskyt zavlečeného druhu trávy miličky menší, která se pozvolna rozšiřuje v trávnících na písčitých, propustných a výsušných půdách. Luční porosty přirozenějšího složení se dochovaly především v krajinářských parcích na periferii města na Dlouhé louce a ve Stromovce. Podle typu stanoviště jsou na středně vlhkých až sušších půdách vyvinuty ovsíkové louky, charakterizované např. výskytem zvonku rozkladitého, kopretiny luční a lomikámenu zrnatého a na půdách vlhčích, střídavě zamokřených, zůstaly zachovány bezkolencové louky s bukvicí lékařskou, totenem lékařským, chrpou luční, svízelem severním, žluťuchou lesklou aj. Polopřirozená vegetace luk podobných a některých dalších typů je dochována místy i v okrajových částech města na přechodu do volné krajiny.

V ostatních typech městské zeleně, jako je sídlištní a vnitrobloková zeleň, okrasné nebo užitkové zahrady a zahrádkové kolonie, převládají kulturní trávníky nebo květinová, zeleninová a ovocná výsadba a ani jejich dřevinná složka není většinou z ekologického hlediska příliš významná. Komplexní druhová inventarizace dřevin zde nebyla dosud provedena.

Městská zeleň tvoří biotop mnoha druhů brouků. Hojně jsou v Českých Budějovicích zastoupeni např. kovařík šedý, draví brouci páteříčci (zejm. páteříček sněhový a páteříček žlutý), z velkých dravých brouků chráněný střevlík Carabus scheidleri. Na olších žije modrá mandelinka – bázlivec olšový, na listech topolů a osik zobonoska topolová, na trávnících malí mandelinkovití brouci kohoutek luční, kohoutek černý nebo drobní nosatci rodu nosatčík Apion. V zahrádkách se podle výsadby z mandelinek vyskytují např. červeně zbarvený chřestovníček liliový nebo chřestovníček chřestový. Na lípách v parcích, ale např. i na Lidické třídě jsou běžní krasci lipoví. Méně často byli pozorováni na vrbách tesařík dvojtečný a tesařík pižmový, u obchodního domu Družba i chráněný zlatohlávek skvrnitý. Do městských parků a zahrad se uchýlily některé vzácnější druhy brouků. V samém centru města v parku Na Sadech a u staroměstského hřbitova se mj. nalézají ve starých kaštanech tesaříci Rhamnusium bicolor a Anisarthron barbipes, náhodně zde byl zjištěn také chráněný nosorožík kapucínek.

Z motýlů ve městě početně přibývá chráněný otakárek fenyklový. V okolí Výstaviště a Voříškova dvora byl pozorován výskyt chráněného batolce červeného a batolce duhového, častá je dlouhozobka svízelová, která saje za letu nektar z květů, tím trochu připomíná kolíbříky. Při západu slunce létá lišaj svlačcový, nápadný rozpětím křídel až 130 mm, vzácnější je ale lišaj svízelový. K pozoruhodným představitelům hmyzu ve městě se řadí i včela čalounice Megachile nigriventris, která se mj. vyvíjela v lavičce před Jihočeskou vědeckou knihovnou na Lidické třídě. Jde o jediné místo výskytu v jižních Čechách a jedno ze dvou v dřívějším Československu.

Významné parkové plochy:

1. park Na Sadech zaujímá plochu mezi středověkými městskými hradbami a vnějším okruhem pozdějšího opevnění o výměře 3,5 ha. Park byl budován 1874—1880 podle plánů schwarzenberského inspektora zahrad Rudolfa Váchy (1825—1899), autora zámeckého parku v Hluboké nad Vltavou. Původně byly sady obehnány plotem a na noc se zavíraly. V roce 1879 zde byl umístěn pomník A. Lanny, za ním se nacházela socha Diany se psem a v místě stávající plastiky ženy s dítětem stála busta Josefa II. (1741—1790). K dalšímu vybavení parku patřilo dětské hřiště se zastřešeným pavilonkem. Ve středové části, tzv. Besedním sadu, byl velký vodotrysk s chrliči a v bývalém výstupku bašty proti němu kavárna z příhradového zdiva s verandou. Poslední část sadů u Rabenštejnské věže byla nejchudší, dotvářena zajímavou okolní architekturou a zvaná Naše Benátky. V parku roste na 59 druhů dřevin, převažuje jírovec maďal (38 %), javor mléč (10 %), lípa (9 %), trnovník akát (8 %), jasan ztepilý (7 %), z významnějších druhů zde rostou mohutné exempláře platanu javorolistého, javoru stříbrného, lísky turecké a dřezovce trojtrnného. Park byl rekonstruován po etapách v letech 2001 až 2005;

2. park u staroměstského hřbitova přímo navazuje jako bývalá hřbitovní plocha na prostor hřbitova se starými lipami, duby a javory kleny, s výměrou 1,5 ha. Naposledy byla plocha parkově upravena v roce 1986, rekonstrukce komunikací a mobiliáře proběhla 2004. V parku roste 17 druhů dřevin, převažuje jasan ztepilý (46 %), lípa (29 %) a javor mléč (17 %);

3. park Háječek a Krumlovské aleje na místě bývalého Krumlovského rybníka a jeho západní hráze o výměře 4,1 ha. Roku 1802 byl rybník vypuštěn a vysušen. V období 1822—1828 bylo jižním směrem vybudováno těleso tratě, po němž vedla koněspřežní železnice. Východní polovina rybníka byla zastavěna (synagoga a Justiční palác), západní polovina byla postupně osázena stromy. Krumlovské aleje byly oblíbeným místem poledního odpočinku zaměstnanců Hardtmuthovy tužkárny. V roce 1925 byl zřízen tzv. Výbor pro Háječek, který v parku vybudoval dětské hřiště se sousoším dětí hrajících si s kozlem, malou zoologickou zahradu, verandu pro loutkové hry (Kopeckého chata) a hudební pavilon, kde se pořádaly pravidelné promenádní koncerty. Výstavbou zimního stadionu a letního kina Háječek park utrpěl. Ve 30. letech Vlastivědná společnost jihočeská rozhodla o založení botanické zahrady okolo hvězdárny a planetária (na nově vzniklém ostrohu po regulaci řek Vltavy a Malše) podle plánů F. Jiráska z botanické zahrady v Brně. Botanická zahrada obsahovala rozsáhlé sbírky kosatců, mochen, rozrazilů, rozchodníků, skalniček a středomořských rostlin. Během druhé světové války byla hvězdárna zabrána vojskem a zahrada zdevastována. Na Háječek v prostoru vodárny navazoval čtvercový parčík s kruhovým bazénem a vodotryskem a na bývalém Střeleckém ostrově se nacházel Schillerův park, považovaný ve své době za jedno z nejkrásnějších míst ve městě. V parku roste 52 druhů dřevin, převažuje lípa (27 %), olše lepkavá (12 %), javor mléč (11 %), bříza bělokorá (8 %) a dub letní (5 %), mohutností vynikají 2 platany javorolisté, vzácnější druhy jsou soustředěny na ploše bývalé botanické zahrady: korkovník amurský, jedlovec kanadský, jeřáb prostřední, břestovec jižní a borovice limba;

4. park na Sokolském ostrově o výměře 2,3 ha. Výsadba byla uskutečněna podle celkového řešení ostrova od architektů Jaroslava Stránského (1892—1981) a Josefa Šlégla (1893—1966) z roku 1936. V parku roste 32 druhů dřevin, převažuje olše lepkavá (25 %), bříza bělokorá (19 %), lípa (16 %), významná je skupina 18 pyramidálních dubů, několik borovic vejmutovek a mohutné torzo lípy malolisté (památný strom). Park byl celkově rekonstruován v roce 2004;

5. park Stromovka s výměrou 68 ha;

6. park Dlouhá louka o výměře 9,8 ha. V parku roste 47 druhů dřevin, převažuje smrk ztepilý (20 %), bříza bělokorá (16 %), lípa (15 %), smrk omorika (9 %), topol kanadský (8 %), několik exemplářů topolu bílého a topolu balzámového, výjimečné jsou dva stromové exempláře střemchy pozdní;

7. další významné parkové a zahradní plochy:

park na nábřeží Malše, původně součást parkové plochy kolem Německého domu (Dům kultury Slavie), založené po roce 1871, byl oddělen od domu výstavbou silnice v roce 1911;

park na Palackého náměstí s hvězdicovou dispozicí, kde bylo umístěno české tenisové hřiště;

park v Novém Vrátě se dvěma rybníčky (u Kovošrotu);

park u Malého jezu na Malši, který vznikl ve 30. letech 20. století;

Biskupská zahrada v místech hradebního parkánu, založená pravděpodobně spolu s piaristickou kolejí v roce 1769. Zahrnovala rokokové okrasné záhony, rokokový altánek u Železné panny, kruhové bazény s vodotrysky s vyměnitelnými nástavci; v létě se zde letnily palmy a jiné subtropické rostliny. Po roce 1948 byla zpřístupněna veřejnosti, vybavení bylo zjednodušeno a údržba zanedbána (po roce 1990 se stala součástí biskupské rezidence);

klášterní zahrada dominikánského konventu, původně velká zahrada zasahující celý blok domů na východě a jihu obdélného půdorysu s pravidelnou dispozicí, z níž byla zachována rajská zahrada v ambitech s velkolepým exemplářem jinanu dvoulaločného a zahrada pod Bílou věží, obnovená v roce 1984. V letech 2015—2020 byla rajská zahrada kompletně upravena v rámci rozsáhlé rekonstrukce celého kláštera; 

zahrada Eggertovy vily, objekt knihovny Na Sadech, založená asi 1859. Rekonstrukce v 70. letech 20. století zcela smazala původní dispozici a zachovány zůstaly jen mohutné exempláře liliovníku tulipánokvětého;

zahrada Lannovy loděnice, založená na začátku 19. století, se nachází na levém břehu Vltavy nedaleko Dlouhého mostu. Z původní zahradní kompozice se zachovala oranžérie a skleník, z porostů mohutné stromy podél západní zdi a u stavení, z nejvýznamnějších dřevin je zde jinan dvoulaločný a sloupové formy dubu;

zahrada Lamezanovy vily v ulici U Zimního stadionu č. 3, vznikla kolem roku 1900 a původně sahala až k Vltavě. Částečně byla zničena výstavbou gumárny a zimního stadionu. Vila se nacházela v areálu Hardtmuthovy tužkárny. V minulosti zde byla tzv. Alej básníků, tj. alej z bust německých básníků přenesených sem ze zahrady Bohuslava barona Mundyho (1816—1896), otce hraběnky Lamezanové. Mundyho zahrada byla spolu s dalšími zahradami v bloku domů mezi Lannovou třídou, Jeronýmovou ulicí, Žižkovou třídou a Senovážným náměstím;

zahrada Hardtmuthovy vily na křižovatce Lidické třídy a Mánesovy ulice byla založena po roce 1911. Kompozice zahrady je přizpůsobena novobaroknímu stylu budovy.

Většina z městských parků je pro svou významnou ekologickou, estetickou, mikroklimatickou, hygienickou a rekreační funkci registrována jako významné krajinné prvky.