Adamov

Hornické město Ungnadovské Hory bylo založeno při dolech na stříbroolovnatou rudu v letech 1547—1550 na panství Hluboká nad Vltavou Ondřeje Ungnada ze Suneku (1499—1557). Sídliště se zřejmě od počátku řídilo Jáchymovským horním řádem, a mělo tedy obvyklá práva horních měst; byla zde samostatná rychta s jistou mírou samosprávy. Roku 1554 je zde doloženo 60 domků horníků. Město bylo národnostně smíšené. Horní podnikání podporoval zejm. Adam II. z Hradce (1568—1596). Nejvíce obyvatel je zaznamenáno v roce 1590—1591 (220 osedlých), pak následoval prudký úpadek a roku 1595 zde bylo jen 64 osedlých. Vedle horníků zde žili živnostníci. Obyvatelé v zásadě nevlastnili žádnou zemědělskou půdu. Rudolf II. (1552—1612) 1595 udělil hornímu městu na popud jeho majitele Adama II. z Hradce znak a pečeť. Roku 1601 je Adamov pojmenovaný po svém majiteli, označen stále jako město, stejně tak roku 1605, kdy jeho svobody omezoval nový majitel Bohuslav Malovec z Malovic († asi 1608). Roku 1619 byl Adamov téměř zničen císařským vojskem a stejně jako sousední Rudolfov zůstal nejméně 5 let opuštěn. Roku 1628 je připomínán jako městečko, které bylo v té době znovu osídlováno. Roku 1654, kdy bylo součástí panství Lišov (Hluboká nad Vltavou), zde bylo z někdejších 64 domů 37 pustých. Bylo tu jen 27 osedlých „zahradníků“, ale mezi nimi jediný havíř. Hornictví zde nadlouho zaniklo, v 18. a 19. století proběhlo několik nepříliš úspěšných pokusů o obnovu těžby. V roce 1713 je zaznamenáno 39 domů a 154 obyvatel starších 7—10 let. Marie​ Terezie (1717—1780) obnovila 1747 právo užívání znaku a pečeti, Josef II. (1741—1790) potvrdil 1782 znak a pečeť městečka. V té době se Adamov nazýval Adamstadl i Malé Hory, 1854 úředně Malé Hory. V 18. století Adamov rostl a 1843 zde bylo 76 domů a 702 obyvatel, 1921 již 90 domů, ale jen 650 obyvatel, 1930 102 domů a 632 obyvatel, 1991 145 domů a 489 obyvatel, 2001 171 domů (z toho 21 neobydlených) a 515 obyvatel, 2011 210 domů (z toho 19 neobydlených) a 627 obyvatel, 2021 již 332 domů (z toho 17 neobydlených) a 997 obyvatel. Adamov byl osadou obce Hůry v okrese Lišov, 1922 se osamostatnil a byl definitivně přejmenován na Adamov, 1976—1990 byl osadou Rudolfova.

Město vzniklo na úbočí Lišovského prahu směrem k západu do kotliny, v níž leží České Budějovice. Terén se svažuje jihozápadně, do údolí drobného potoka, který Adamov odděluje od Rudolfova. Zástavba se rozvinula na téměř čtvercové ploše, která byla rozdělena do nepravidelných bloků, parcely nemají žádnou vazbu na zemědělskou půdu. Hustota osídlení prodělala během dramatického vývoje velké výkyvy. Adamov zřejmě nikdy nenabyl stavebního charakteru městečka a zůstal účelovým sídlištěm.

Disponuje velmi malým a značně protáhlým katastrálním územím, v jehož rámci je intravilán obce umístěn asymetricky v jihozápadním cípu. Adamov již ve 2. polovině 20. století do značné míry stavebně srostl s katastry Hůr a Rudolfova (Klein Berstädtl). Územní plán z 2008 vytvořil podmínky pro rozšíření intravilánu na téměř trojnásobek rozlohy na území severovýchodně od obce. Ještě v roce 2006 zde existovala pouze malá skupina domů Na Werku a k ní na východ se táhnoucí pás zahrádkářské kolonie. Ten také znemožnil koncipovat novou výstavbu jako logicky uspořádaný a vzájemně propojený celek. První domy zde byly kolaudovány 2004—2006, ale skutečná výstavba začala v roce 2009 a převážná část parcel byla zastavěna do 2015. Nový Adamov se rozpadá do dvou částí, které vzájemně nejsou vůbec propojeny. Jižní část tvoří zalamovaná ulice Královský Vrch, s ní souběžná slepá Slunečná ulice a několik příčných spojek. Severní část představuje téměř pravoúhlý rastr, komunikačně napojený na Lišovskou ulici z Hůr do Lišova; spojení s Adamovem je tam možné jen přes území jiných obcí, Hůr a Rudolfova. Územní plán počítá s další výstavbou i severně od Lišovské ulice. Architektonická stránka nové výstavby i urbanistické nezvládnutí problematiky, mj. v důsledku nespolupráce sousedních obcí v územním plánování, přestavuje Nový Adamov v rámci českobudějovické aglomerace jako jeden z nejvýraznějších příkladů zamoření dosud volné krajiny tzv. „sídelní kaší“.

Historická zástavba Adamova byla vesměs zmodernizována. Architektonickými památkami jsou klasicistní radnice čp. 39 z přelomu 18. a 19. století na jižním okraji intravilánu, barokní sousoší Nejsvětější Trojice z 1770 ve středu městečka a socha sv. Jana Nepomuckého z 1755.