kapucíni

Do českých zemí přišli 1599, samostatná českomoravská provincie byla vytvořena 1673.

Do Českých Budějovic byli uvedeni 1614 Annou Tyrolskou (1585—1618) a jejím manželem císařem Matyášem I. Habsburským (1557—1619). Ve dnech 29. 1.—28. 2. 1614 zasedal v Českých Budějovicích zemský sněm. Císařovna, která manžela doprovázela, se z podnětu svého zpovědníka, kapucínského kněze pátera Cherubina, rozhodla založit zde kapucínský konvent u kostela svaté Anny. Aby bylo dost peněz na stavbu, nařídil panovník české dvorské kanceláři, aby vypsala mimořádnou daň. Její výnos měl být odevzdán městské radě, která se úpisem z 3. 12. 1615 zavázala vystavět konvent i kostel a poskytnout potřebnou částku na zaplacení shořelých měšťanských domů v Kněžské ulici, na jejichž parcelách se stavělo. Zároveň císař nařídil, aby bylo na stavbu zdarma dodáváno dříví z hlubockých lesů. V roce 1620 byla stavba hotova (1. 2. 1621 slavnostně vysvěcena), současně s tím bylo do konventu uvedeno prvních 18 bratří. Celkový počet obyvatel řádového domu činil po celou dobu jeho trvání 20—25 mužů, z toho polovinu tvořili kněží, dále zde bylo několik kleriků či noviců, několik bratří laiků a případně i civilní zaměstnanec.

Jako mendikantský (žebravý) řád byli kapucíni odkázáni na almužnu. Od městské rady měli zajištěný deputát v dříví, rybách a jiných přírodninách. Vyprosili si také na Dlouhé louce, k níž byl přístup z Krumlovských alejí krytou lávkou, valchu, neboť si sami zpracovávali látku na svůj hrubý oděv. Jejich štědrými příznivci byli především Eggenberkové a Schwarzenberkové a představení klášterů ve Zlaté Koruně, v Třeboni a v Borovanech. Kapucínští bratři byli oblíbení zpovědníci a kazatelé, chodili do okolních far na výpomoc. Stálé místo jako kazatelé měli i v českobudějovické katedrále. S farností konali obvyklá procesí a sami s velkým leskem slavili svátky řádových světců.

Když za císaře Josefa II. (1741—1790) došlo k  rušení klášterů, byl na základě dvorského dekretu z 31. 12. 1786 zrušen i budějovický kapucínský konvent přesto, že se kapucíni podle guberniálního nařízení ze 7. 1. 1785 zapojili do diecézní duchovní správy. Dne 16. 7. 1788 byl konvent s kostelem uzavřen a 21 tehdy zde žijících řeholníků přešlo zčásti do duchovní správy, zčásti do jiných klášterů. Budova konventu byla změněna v Kněžský dům, kostel svaté Anny byl zbaven nábytku a přeměněn v sýpku. Kapucínská knihovna čítající 1663 svazků byla rozprodána na starý papír za přibližně 30 zlatých; pouze 28 svazků bylo předáno do fondů pražské univerzitní knihovny.