ochotnické divadlo

První písemná zpráva o vystoupení českobudějovických ochotníků je z 5. 2. 1833. Rektor českobudějovického biskupského semináře J. Körner psal v dopise Karlu Aloisovi Vinařickému (1803—1869) o ochotnících, kteří česky sehráli hry Mlynářova opička a Dům u silnice. Počátky organizování německého ochotnického divadla jsou časově identické s českými.

Vybudování ochotnického divadla ve městě vymezují dvě data: 1. 1. 1855 vznik čtenářsko-vzdělávacího Spolku katolických tovaryšů a 1. 9. 1895 založení prvního Čtenářsko-ochotnického divadelního spolku Josef Kajetán Tyl. K rozvoji ochotnického divadla došlo po 1917, kdy vznikly soubor Julius Zeyer (pokračovatel divadelního družstva Spolku katolických tovaryšů), divadelní soubor Národní jednoty pošumavské v Rožnově a další. Roku 1910 byl ve městě ustaven Macháčkův okrsek Ústřední matice divadelního ochotnictva českého (založena 1886 v Praze). První předseda František Šimeček redigoval první regionální ochotnický časopis Jihočeský divadelní ochotník. První číslo vyšlo 4. 5. 1930. Časopis zanikl 1935 pátým ročníkem. K roku 1931 sdružoval Macháčkův okrsek 44 divadelních spolků s 1 102 členy, 1945 pak 97 divadelních spolků s více než 3 000 členy.

Na činnost německých ochotníků mělo rozhodující vliv vybudování Německého domu 1872. Nejaktivnějšími představiteli německého ochotnického divadla v Budějovicích byli Jaro Veith a Alois Meerwald (1886—1933). Hlavním působištěm byl Německý dům a Clementinum (Československá obchodní banka, a. s., na Lannově třídě). Za pomoci německých profesionálů se hrály činohry, operety i opery, naučné katolické večery tzv. Staffelstein. Pozoruhodné bylo uvedení hry A. Meerwalda Zlatá stezka (premiéra 14. 3. 1928 v Německém domě). Rozkvět ochotnického divadla přinesla 1. pol. 30. let 20. století, zejm. aktivity Sdružení katolické mládeže na Lineckém předměstí, činnost dramatického odboru Československé socialistické mládeže J. K. Mayer, Tylovy ochotnické družiny aj. Za druhé světové války byla 1. 9. 1942 založena Vzorná ochotnická scéna. Jejím smyslem bylo spojit nejkvalitnější ochotnické síly v jeden soubor a v době značného omezení činnosti českého profesionálního divadla posílit ve městě vliv českého živlu.

Po roce 1948 byly dosavadní spolky zrušeny. V Českých Budějovicích v dalších letech působila řada ochotnických společností:

1. Divadelní soubor Josef Kajetán Tyl byl založen 1895. První spolková místnost se nacházela v hostinci U Novotných na Lannově třídě. Vedle lehčích žánrů inscenoval spolek i dramata J. K. Tyla a A. Jiráska. Po první světové válce se v repertoáru objevovaly operety, na přírodní scéně byl inscenován Jánošík. Před druhou světovou válkou byly uvedey hry K. Čapka Matka, Bílá nemoc. V roce 1952 přešel soubor pod patronaci závodního výboru Revolučního odborového hnutí Jihočeských elektráren České Budějovice a získal tak jako jediné ochotnické divadlo stálou scénu. Úspěchu dosáhl soubor 1958, kdy s Bouří A. N. Ostrovského zvítězil na okresní i krajské soutěži Lidové umělecké tvořivosti. V roce 1959 se stal předsedou souboru František Jinderle, iniciátor založení souboru hrajícího pro děti. Od roku 1965 byl vůdčí osobností Bohuslav Vaďura, autor, režisér a herec. Pro dospělé volí dramaturgie především zábavné žánry, využívá přitom komediální potence svých členů (Dívčí válka, Tři v tom, Těžká Barbora aj.), častá je spolupráce s profesionálními divadelníky, např. Janem Štechem, Stanislavem Kopeckým (1944—1998), Zdeňkem Jarolímkem (1926—2010). Doménu činnosti tvoří pravidelná nedělní představení pro děti. Soubor pracuje převážně s tradičními divadelními prostředky, vznikají i autorské inscenace. Zasloužené pozornosti se dostalo inscenaci Dobrodružství Kocourka Modroočka (režie Martina Vodičková), ambiciózním projektem se stal pohádkový muzikál Sněhurka a sedm trpaslíků. Roku 2001 se soubor účastnil festivalu Jiráskův Hronov s Gogolovými Hráči (režie Jiří Zajíc). Od 2000 je pořadatelem divadelní přehlídky Budějcká Thálie;

2. Divadelní soubor Julius Zeyer existoval od 1917. Nejvýznamnější období v 60. letech bylo spojeno především s osobností A. Bašty. Od 1964 působil soubor v malém sálku Domu kultury Slavie, nazvaném podle počtu diváckých míst Divadlo pro 111, jež původně vzniklo jako studiová scéna Jihočeského divadla (1962 premiéra Romance pro křídlovku); 1964 zde A. Bašta režíroval Zahradní slavnost V. Havla, která se stala kulturní i společenskou událostí. Dramaturgie zaměřená na absurdno a dada pokračovala tituly: Starosta G. Hofmanna (režie M. Fridrich), Plešatá zpěvačka E. Ionesca, Policajti S. Mrožka;

3. Pravděpodobně 1966 přijal soubor Julius Zeyer název Divadlo pro 111. Po okupaci 1968 a krátké odmlce byla zahájena 14. 2. 1970 nová éra D pro 111 autorskou inscenací Eduarda Váni (* 1942) ve stylu tzv. divadel malých forem Show pro 111 (režie A. Bašta). I zde práci nového souboru výrazně ovlivnil režisér a herec Malého divadla A. Bašta. K nejúspěšnějším inscenacím patřily: V. K. Klicpera Každý něco pro vlast (1972), M. Horníček Dva muži v šachu (1977), L. Smoček Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, N. V. Gogol Mrtvé duše, z autorských inscenací pak J. Suchý Lexikon pro zamilované. Soubor se úspěšně zúčastňoval domácích vrcholných divadelních přehlídek, spolupracoval s profesionály (M. Fridrichem, V. Dokučajevem, S. Kopeckým, J. Janurou). V roce 1988 se soubor rozdělil, část souboru pokračovala pod stejným názvem, od 1993 se změnou na Divadelní společnost D 111, výraznými inscenacemi byli Naši furianti, Hráči (režie J. Hruška). Část založila pod vedením E. Váni Volné kabaretní sdružení Druhý dech strýčka Váni.

4. Název souboru se změnil a vzniklo Volné kabaretní sdružení Třetí dech strýčka Váni. Činnost zahájil ve vlastních prostorách v Pabláskově ulici č. 6 dne 27. 6. 1991 100. reprízou Lexikonu pro zamilované. Dnes soubor působí pod názvem Kabaret U Váňů.

5. Studio Na hromadě při Parku kultury a oddechu České Budějovice bylo založeno 1987 z podnětu režisérky Jihočeského divadla Kristiny Taberyové (* 1951). V sále U Hromádků v Hroznové ulici soubor uvedl svou první premiéru, Schwajdovu Svatou rodinu. Významná byla inscenace Hra o králi Davidovi J. Kopeckého. Roku 1990 uvedlo studio svou poslední premiéru, F. G. Lorca Krvavá svatba v režii Jiřího Šandy (* 1961);

6. Divadlo poezie Krajské knihovny zahájilo činnost 2. 3. 1959 Večerem z poezie O. Nouzy. Věnovalo se inscenování poezie a experimentálním formám divadla. K významným inscenacím patřily: M. J. Lermontov Démon, V. Holan Noc s Hamletem, Jos. Bartuška Pavouk, M. de Ghelderode Kryštof Kolumbus. Roku 1968 divadlo uskutečnilo zájezd do Švédska, 1969 byla činnost pozastavena;

7. studentská divadla reprezentovaly zejm. divadelní společnost Provizórium při Pedagogické fakultě, účinkující pod vedením Dagmar Blümlové (* 1949) v letech 1979—1989 (soubor se několikrát úspěšně účastnil národní přehlídky vysokoškolských divadelních souborů Akademické Brno), a divadelní společnost Na schodech při gymnáziu v České ulici, která od prvotního zaměření na recitaci přešla k dramatickým pokusům (Zlatovláska J. Kainara) a rozvíjí bohatou studentskou divadelní činnost;

8. Divadlo Za rohem při Domu kultury ROH (Dům kultury Metropol) vzniklo 1981 pod vedením tehdejšího režiséra Jihočeského divadla S. Kopeckého. Předchůdcem byl dětský divadelní soubor, ustavený z dětského výtvarného kolektivu vedeného Danou Puchnarovou (* 1938);

9. Divadélko Růžek založila jako odnož Divadla za rohem v roce 1997 Alena Vitáčková (* 1963). Tvorba je založena především na kolektivní improvizaci, 2003 se účastnilo národní přehlídky Dětská scéna Trutnov s inscenací Emisar;

10. V roce 2000 založil režisér Pavel Petrovský (1968—2012) dětský a studentský soubor Lanovka, který pracuje jako součást uměleckého studia Domu dětí a mládeže v Českých Budějovicích. Největší ohlas vzbudila kontroverzní inscenace M. Ramlose Čtvrté přikázání (účast na Dětské scéně Trutnov 2002);

11. Po 2000 byly zřízeny nové studentské spolky Arte della tlampač, Primo teatro, Rakoncajovo divadélko, divadelní svaz Uslintaný pes a Ne(z)řízené divadlo, které vzniklo jako odnož studentského spolku Na větvi.;

12. k nejmladším souborům patří Dřevomorka, kolektiv sdružený okolo Dětského centra Arpida.