Dobrá Voda u Českých Budějovic

Od pol. 16. století se na území tehdy ještě neexistující vsi dobýval křemen, obsahující hlavně pyrit a arsenopyrit, doprovázený i ryzím zlatem. První období těžby přerušila třicetiletá válka. Výskyt rud měl vliv na složení vody, vytékající ze skal. Její léčivé účinky byly brzy poznány a daly místu pojmenování. Městský písař Jan Karmenský z Ebenfeldu dal 1630—1632 jako projev díkůvzdání postavit na návrší nad pramenem kostelík Panny Marie Bolestné. Působil při něm jen zvoník a od 1699 se ve zdejší poustevně vystřídalo několik poustevníků. Českobudějovická městská rada dala 1677—1678 postavit opodál pramene malé stavení s osmi vanami, které bylo 1719—1720 zbořeno. V sousedství vznikla větší lázeň a hostinec. Špatný stavební stav a malá kapacita kostelíka (i po přístavbě z 1709) si vynutily stavbu nového většího kostela Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě. Uskutečnila se 1733—1735 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1689—1751), freskovou výzdobu provedl Václav Vavřinec Reiner (1689—1743). Nový kostel se stal jednou z nejhodnotnějších barokních staveb na jihu Čech a cílem i dějištěm mnoha velkých poutí a procesí. V roce 1858 byla na Dobré Vodě zřízena samostatná fara. Starý kostelík byl přeměněn v kapli svatého Linharta a sloužil českým poutníkům. V roce 1809 proběhla přestavba na obytné účely.

K dalšímu rozšíření lázeňského stavení došlo 1750. Sirnatoželezitá voda se používala k pití nebo koupelím a byla doporučována k léčení slabých a ochromených údů. Menší lázeňské stavení vzniklo také na východním okraji osady. Primitivní vybavení lázní vedlo k ochabnutí zájmu nemocných o léčení, v polovině 20. století lázně zanikly. V polovině 18. století ožila hornická činnost, na níž se začal podílet i stát. Roku 1784 byl do Dobré Vody přenesen báňský úřad. V letech 1770—1808 se vytěžilo ve zdejších dolech 70 kg zlata. Pro stoupající náklady se stala těžba ztrátovou a 1809 byla zastavena.

Již v duchovenské fasi tereziánského katastru z 1743 se v lokalitě Dobrá Voda (Gutwasser) a cihelna uvádělo 15 obyvatel starších 7—10 let. Postupné přibývání německy i česky mluvících obyvatel vedlo 1820 k ustavení osady, která později získala vlastní katastr, oddělený od Suchého Vrbného. K roku 1843 žilo v Dobré Vodě 238 obyvatel v 35 roztroušených staveních. Od 1850 byla osadou obce Mladé a 1902 se stala samostatnou obcí a získala 1904 vlastní katastr, oddělený od Mladého. Tehdy zde bylo napočítáno 183 Čechů a 146 Němců, 1930 na 163 domů a 984 obyvatel (z toho 97 Němců) a 1947 celkem 876 obyvatel. Osadou Českých Budějovic se Dobrá Voda stala 1952, od 1970 byla jen základní sídelní jednotkou části obce České Budějovice 5. V roce 1990 byla vyčleněna jako samostatná obec, v níž 1991 žilo 2 251 obyvatel v 547 domech, 2001 již 2 373 obyvatel v 637 domech, 2011 2 534 obyvatel v 670 domech a 2021 2 800 obyvatel v 802 domech.

Z urbanistického hlediska představuje Dobrá Voda v rámci českobudějovické aglomerace netypický vesnický celek. Pozdní a neplánovitý vznik osady kolem poutního kostela a lázní se odrazil v neorganizované a navíc rozptýlené formě zástavby po obou stranách údolí Dobrovodského potoka a severovýchodně od kostela. Obdobná zástavba vznikala i jižně od Dobré Vody. Na přelomu 19. a 20. století vyrůstaly secesní vily. Rodinnou výstavbou ve 20. století došlo ke koncentraci intravilánu, v severozápadní části vsi vznikala od 1. třetiny 20. století pravidelněji řešená rodinná čtvrť (ulice U Domova důchodců). V 2. pol. 20. století se propojily intravilány Dobré Vody a Staré Pohůrky. Po roce 2000 se rozvíjela výstavba rodinných domů jednak v jižní části obce zvané Na Chalupách, jednak na jihozápadě, kde se zahustila zástavba ulice Stará cesta a nově vznikla příčná spojka Nová cesta. Po 2006 vyrostly nové bytové jednotky v Lázeňské ulici. Domov důchodců byl 2012—2013 rekonstruován, 2015 byla v Sadové ulici vystavěna architektonicky zajímavá budova Krajského ředitelství Lesů České republiky, která se stala vítězem soutěže Dřevěná stavba roku 2016.

Dobrá Voda představuje poměrně velký sídelní útvar se zcela nepravidelnou uliční sítí a bez výraznějšího jádra. Jako organizující kompoziční prvek se neuplatnila ani dominanta poutního kostela. Památkový význam Dobré Vody je dán areálem poutního kostela s původní kaplí, výklenkovými kapličkami s novými obrazy křížové cesty od Renaty Štolbové (* 1958), dalšími objekty areálu a kapličkou nad pramenem v údolí.