funkcionalismus

Nástup funkcionalismu v Českých Budějovicích předznamenávají puristické realizace 20. let 20. století. V roce 1923 proběhla soutěž na stavbu stadionu na Sokolském ostrově, který byl realizován o rok později podle projektu K. Chocholy. K. Chochola byl rovněž autorem projektu továrny na klobouky Václava Požárka v Riegrově ulici č. 51 z 1926. Bohumil Sláma (1887—1961) se taktéž 1926 prezentoval puristickými architekturami školy v ulici Karla Lavičky č. 48 a blokem tzv. gážistických domů mezi ulicemi Puklicovou, F. Hrubína a Nerudovou. O dva roky později vtiskl F. Petráš puristický výraz souboru rodinných domů č. 8, 10 a 12 v Pabláskově ulici.

Nejvýznamnější a nejplodnější osobností českobudějovického funkcionalismu je K. Chochola. Doznívající vlivy neoplastické holandské architektury skupiny De Stijl se projevují ve výrazu jeho návrhu kina Kotva na Lidické třídě č. 235 (1928—1929) a bloku nájemních domů Československé tabákové režie umístěného mezi ulicemi Roháče z Dubé, Čechovou a Marie Vydrové. Vyvrcholily pak v návrzích sokolovny (nerealizováno), vlastního rodinného domu v ulici S. K. Neumanna č. 4 (1929) a rodinného domu v Dukelské ulici č. 66 (1931). Na přelomu 20. a 30. let 20. století spěla k funkcionalistickému výrazu také dvojice pražských architektů Jaroslav Stránský (1892—1981) a Josef Šlégl (1893—1966) v projektech svých zdejších realizací – sokolovny vybudované podle vítězného návrhu z roku 1928 a ještě výrazněji v případě vily Miroslava Zátky (tzv. Zátkovy vily) v Husově třídě č. 11 (1932). Architekt Josef Hahn vytvořil 1928 projekt rodinného domu v Pabláskově ulici č. 5, první funkcionalistické vily ve městě. V letech 1928—1929 nahradil barokní měšťanský dům v ulici Karla IV. č. 6 obchodní dům Baťa, budovaný patrně podle projektu Jindřicha Svobody s úpravami stavitele B. Kučery. Jen o rok později vyrostl podle projektu J. Stránského a J. Šlégla obchodní dům Bedřicha Sadovského v Kanovnické ulici č. 4.

Na počátku 30. let 20. století byl nástup funkcionalismu již nepochybný. V následujícím desetiletí vznikl v Českých Budějovicích početně nepříliš rozsáhlý, formálně však velice bohatý soubor funkcionalistické architektury. Podle vítězného návrhu Josefa Kubína (* 1902) a Jindřicha Láška (* 1902) z 1931 vyrostla budova Ústavu pro zvelebování živností v Husově třídě č. 9. Roku 1932 byl vystavěn Jiráskův jez na Vltavě u Sokolského ostrova. Richard Ferdinand Podzemný (1907—1987) a Kamil Ossendorf (1908—1994) se prezentovali projekty rodinných domů v Dukelské ulici č. 76 a dodnes intaktní funkcionalistické vily č. 80 tamtéž, realizovanými 1932—1933 a 1933—1934. Druhý z domů v sobě nezapře výrazný vliv soudobé tvorby Le Corbusiera (1887—1965). Ojedinělá, ne-li unikátní v kontextu české funkcionalistické architektury je svou snahou o začlenění do historického prostředí náměstí Přemysla Otakara II. budova Záložny českobudějovické, vybudovaná 1935—1936 podle vítězného projektu pražských architektů Bohumila Kněžka (1900—1979) a Josefa Václavíka (1900—1973). Vysoké úrovně dosáhli ve 30. letech 20. století také místní tvůrci. V roce 1935 vyrostl na nároží Široké ulice a ulice Dr. Stejskala obchodní dům Brouk a Babka podle projektu K. Chocholy. J. Kotlář se od kubických hmot rodinných domů na Jiráskově nábřeží č. 16, 17, 18 (1932—1933) dopracoval k složité skladbě vily č. 16 v Hálkově ulici (1936). Ve svých budějovických realizacích prokázal neobyčejně široký formální rejstřík J. Salák. Podle jeho projektů byly postupně postaveny nájemní dům s obchody pro Ferdinanda Haišmana (tzv. Haišmanův dům) v Krajinské třídě č. 11 (1933—1934), bytový dům v ulici U Jeslí č. 5 (1934—1935), vila v ulici Boženy Němcové č. 42, kde v dispozičním řešení, ovlivněn teorií Raumplanu Adolfa Loose (1870—1933), uplatnil různou úroveň podlah u jednotlivých místností přízemí, a rozlehlá vila na Dobré Vodě v Hornické ulici č. 16.

Protipólem tohoto souboru staveb laděných v duchu emocionálního funkcionalismu byla nejrozsáhlejší budějovická funkcionalistická realizace. V 2. pol. 30. let 20. století byly postupně budovány nové pavilony nemocnice podle projektu architekta Bedřicha Adámka (1891—1961), specialisty na nemocniční areály. B. Adámek, přiklánějící se ve své tvorbě k proudu vědeckého funkcionalismu, se v architektonickém výrazu většiny pavilonů omezil na pravidelný až monotónní rastr okenních otvorů. Snaha oživit dosavadní ryze bílá průčelí funkcionalistických staveb naopak vedla v závěru 30. let 20. století k častějšímu užití keramického obkladu na částech průčelí. Tento přístup použili v roce 1939 F. Petráš u vlastní vily v Dukelské ulici č. 95 a Ludvík Petráš (1906—1947) v případě rodinných domů v ulici Karla Lavičky č. 25 a v ulici Na Nábřeží č. 29.

Funkcionalismus zasáhl také do oblasti sakrální architektury. Jaroslav Čermák (1901—1990), specializující se na tento typ architektury, vytvořil 1937 projekt kostela svatého Vojtěcha s historickými reminiscencemi gotického vítězného oblouku a průčelí s věží, realizovaného 1939—1947 v ulici Emy Destinnové ve Čtyřech Dvorech. V oblasti industriální architektury reprezentuje funkcionalismus architektonická úprava Trilčova jezu s elektrárnou z konce 30. let 20. století od K. Chocholy. Epilogem funkcionalismu byla realizace přístavby hlavní pošty na Senovážném náměstí 1947 podle projektu J. Láška.