Mertl Věroslav

Po studiu na českobudějovické Obchodní akademii (1945—1949) pracoval jako úředník, 1968—1970 jako redaktor nakladatelství Růže. Zde také založil a vedl literární měsíčník Arch, po 4 číslech zakázaný. V období 1971—1991 byl tajemníkem Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.

V 70. letech psal fejetony a sloupky do Lidové demokracie. Jeho lyrizované povídky, navazující mj. na tvorbu Jana Čepa (1902—1974) a shrnuté do knih Stín blaženosti (1969), Poledne (1971), Sad (1976) a Podzimní svit (1984), jsou sondami do psychologie, morálky a vztahů soudobých lidí. Těžiště jeho křesťansky inspirované tvorby je v nadčasových románech – metaforách, pojednávajících o lidské etice v minulosti a v současnosti: Dům mezi větrem a řekou (1978, 2001), Rezavý déšť (1981), Pád jasnovidce (1986), Mlčení věžních hodin (1989) a Hřbitov snů (2000, 2001). Do svého myšlenkového světa dal nahlédnout ve třech knihách literárních deníků a esejů Kruhy pod očima (1995, 2005 a 2014). Fejetony a medailony publikované mj. v denním tisku sebral do knih Přemítání o věcech vezdejších (1997) a Tiché zahrady (1998). Výbor z básnické tvorby vydal pod názvem Zjasněná noc (1995), básněmi v próze Letokruhy (2000) doprovodil lyrické kresby J. Müllera, esejistickými texty reliéfy A. Mertlové, reprodukované v knize Křížová cesta (1993). Bilanční je kniha pamětí Časy a nečasy. Některé jeho knihy byly přeloženy do němčiny a polštiny a oceněny domácími i zahraničními cenami. V roce 1996 ho český PEN-klub nominoval na Cenu Karla Čapka a v roce 2001 mu byla udělena Státní cena za literaturu. V. Mertl je zastoupen v českých a německých literárních antologiích. Byl čestným předsedou Jihočeské obce spisovatelů.