městské hospodářství

Rada vydávala obci počet z hospodaření a schvalovala počty nižších městských orgánů, na něž delegovala část svých pravomocí. Za městské hospodářství odpovídala královskému podkomořímu. Nejstarším pozůstatkem městské finanční správy jsou berní rejstříky a berní kniha. Vedli je městští berníci, přijímající a vydávající ve vlastní kompetenci peníze. Obdobnou funkcí byli pověřeni výběrčí královského úroku. V obou případech šlo o peníze, jež byly odváděny královské komoře zcela (v případě královského úroku) nebo částečně (u berně).

Rejstříky a knihy byly vedeny i o jiných příjmech města. Dochovala se kniha o nákupu vína a výnosu prodeje, který se stal monopolem města; spravovali jej vinní čtyřpáni. Panovník dal městu také právo vybírat poplatek ze zboží, které do města přivezli cizí nebo domácí kupci, a ze zboží, jež bylo vystaveno na prodej na trhu. Také ungelt vybírali zvlášť ustanovení úředníci. Rozlišoval se ungelt vybíraný od cizinců a od domácích, z vína a ungelt speciální. Ungeltní peníze výběrčí týdně odváděli úřadujícímu purkmistrovi. Purkmistrovské počty zaznamenávaly nejen peníze z ungeltu, ale také židovský úrok, příjmy z peněz uložených v městské pokladně a z peněz, které složili měšťané na úhradu dluhů a závazků. Purkmistrovské počty sloužily k složení závěrečného počtu.

V 15. století byli jmenováni jako správci městské pokladny tzv. čtyřpáni. Obec nehospodařila jen s řádnými příjmy, v čase nutnosti uzavírala půjčky. Dochoval se rejstřík dlužních peněz měšťanům, kteří 1394 složili peníze pro krále Václava IV. (1361—1419), vracejícího se ze zajetí do Prahy. Pravidelně byly vedeny rejstříky dluhů, jež zůstaly po odstupujících městských radách; byly předávány radám novým. V průběhu 15. století získala rada dohled nad rychtářem, který se stal úředníkem obce. Na rozdíl od většiny českých královských měst neztratily České Budějovice svá privilegia, zajišťující samosprávu, ani v časech povstání českých stavů 1547, ani po bělohorské porážce stavů za českého povstání. V období panovnického absolutismu zesílil dohled zeměpanských úřadů i v Českých Budějovicích. Na nakládání s majetkem města a na městské hospodářství dohlíželo vrchní hospodářské ředitelství, účinnou kontrolu vykonával krajský úřad, sídlící ve městě od 1751. Od 1787 spravoval město regulovaný magistrát, jehož členové byli placeni státem. Účast měšťanstva na správě majetku zajišťovali 3 volení zástupci (reprezentanti). Spolu s hospodářským inspektorem, kterému příslušelo hlasovací právo v hospodářských záležitostech při jednání magistrátu, vystupovali v roli obhájců hospodářských zájmů města. Skladbu příjmů městského hospodářství již ve středověku dosvědčují dochované rejstříky a knihy městské finanční správy a označení úředníků, kteří spravovali speciální důchody. K berni, královskému úroku a ungeltu přibyly příjmy z hospodaření ve vlastní režii města. V 16. století k nim náležely výnosy z pivovaru, podíl na dolech na stříbro, výnos z městských dvorů, mlýnů, cihelen, vápenky, dolů na železo a hamru. Výnosný byl monopol na obchod solí a vínem. Příjmy z městského režijního hospodářství v 16. století rostly. V letech 1496—1570 představovaly 65 % příjmů města, zatímco městské dávky nepřesáhly 14 %, tržní poplatky 4 % a poddanské platy 2 %. Z režijního hospodaření zaznamenal nejvyšší výnos solní obchod (26 %), s 14 % následoval prodej ryb z městských rybníků.

V 16. století vrcholilo zakládání rybníků na českobudějovickém panství. Třetím nejvýnosnějším artiklem bylo vaření bílého (pšeničného) piva, příjem v 60. letech dosahoval až 20 %. Méně významný pro městskou pokladnu byl příjem z městských dvorů a mlýnů (5 %). Zisk byl z poplatků za mletí obilí, výkrm vepřů a za prodej obilí, zejm. pšenice.

Nízký byl výnos ze stříbrných dolů, snižovaly jej náklady na odstraňování zátop. Vysoké náklady snižovaly také finanční efekt těžby železné rudy u Hlinska. Na posledním žebříčku byly výnosy z prodeje cihel, vápna, kamene. V době rozkvětu horního podnikání rostly zakázky městskému hamru; jeho výroba byla důležitá také pro městskou obranu, byla tu mj. stoupa na prach. Hamr, postavený 1513 nedaleko Lučního mlýna, byl v 16. století pronajímán na úrok.

Aktiva režijního hospodaření vypovídají o rentabilitě jednotlivých odvětví městského hospodářství. K nejvýnosnějším náležel prodej soli, vaření piva a rybniční hospodářství. V období 1496—1570 obnášely celkové příjmy 161 408 kop míšenských, výdaje na provoz 42 147 kop míšenských. Přebytky se snažila obec ukládat do nákupu statků, dvorů a stálých platů ve vsích. Pozemková držba přinášela do pokladny nízké částky, ale rozsáhlé městské panství zajišťovalo v rámci vrchnostenského systému stabilitu. Oddělovala město od držitelů zemanských statků, jejichž vlastníci nebyli většinou nakloněni měšťanům a městskému pořádku. Městský velkostatek rozšiřoval okruh působnosti města a zajišťoval odběr městského tovaru. K roku 1560 vlastnily České Budějovice 25 vsí a platy v dalších vesnicích.

Z hlediska správy městských financí představovala zátěž veřejná břemena, počínaje hromniční sumou, kterou platilo město králi, královskou berní a konče vydáním na platy podkomořímu. Relativně nízká byla, ve srovnání s dobou následující, vydání válečná. Podíl této kapitoly rozpočtu na celkových vydáních dosahoval 16 %. Více prostředků si vyžádala správa města, až 25 %. Kromě výloh na městský špitál a městskou zbrojnici šlo o platy úředníkům a všem, kdo byli ve službách obce, výdaje na pocty, dary, hostiny, náklady na život na radnici a cestovní náklady městským úředníkům a delegacím, jedoucím na zemský sněm, soud nebo královský dvůr. Konšelé se snažili o reprezentaci a nešetřili. Vysoké náklady si vyžádala stavební činnost v polovině 16. století, zejm. stavba Černé věže a renesanční radnice. Finanční zátěž přineslo zvyšování nákladů na umořování městských dluhů, vznikajících převážně z půjček královské komoře, náklady na stříbrné doly a úroky ze smluvních úroků, které nebyly uhrazeny v termínu. Zadluženost města dokládají dlužní úpisy. Věřiteli byli jihočeští šlechtici, zejm. však měšťané ve Freistadtu a v Pasově. Na rozdíl od 14. století, kdy splácení dluhů vypsáním městské sbírky bylo rychlé, šlo zde o platy dlouhodobé, zatížené průměrně úrokem ve výši 6 %. Židovský úrok s mnohem vyšší úrokovou mírou není dosvědčen. Zadluženost podporovala zásada městského hospodářství nevytvářet přebytky v hotovosti. Přispěl k tomu i relativní pokles příjmů z privilegování městského trhu panovníkem a dávek, které platili obyvatelé a stoupající požadavky královské komory. Mimořádnou zátěž přinesly válečné události během třicetileté války. Přímou pomocí panovníka bylo právo přirážky k stanovené ceně soli, odpuštění berních nedoplatků a osvobození od placení dávek z piva a vína. Protihodnotou byl požadavek udržovat cesty v městském okrsku bez náhrady z dvorské komory a obnovit důlní činnost v rudolfovských dolech, jak to vyplývalo z povýšení města (1620) na horní královské město. Na počátku 18. století následovalo zrušení práva skladu, čímž České Budějovice přišly o fundus na opravu bran a opevnění města.

Město upadalo do dluhů, které 1776 dosáhly 132 136 zlatých. Pomoci měl dědičný pronájem obecního statku. V Českých Budějovicích proběhla raabizace městských dvorů s výjimkou lesní půdy a rybničního hospodářství. Parcelace a zrušení roboty přispěly sice ke zvýšení zemědělské výroby a přinesly sociální prospěch těm, kdo získali půdu, město však v dlouhodobém pohledu přišlo ke škodě. Pevně stanovené, neměnné dávky neumožnily zvyšovat příjem a při změnách v měně docházelo ke sporům. Město přišlo rovněž o část laciné pracovní síly. Přesto vlastnictví rozsáhlého dominia činilo z Českých Budějovic důvěryhodného dlužníka. Panství neohrozil ojedinělý odprodej v tísni, a k panství po zrušení roboty v čase vyvazování povinností poddaných náležely vesnice Branišov, Černý Dub, České Ohrazení, České Vrbné, Čtyři Dvory, Dasný, Dobrá Voda, Dolní Vesce, Doudleby, Dubičné, Dubné, Haklovy Dvory, Hlincová Hora, Hlinsko, Homole, Kněžské Dvory, Litvínovice, Mladé, Mokré, Planá, Pohůrka, Roudné, Rožnov, Rudolfov, Řevňovice, Srubec, Straňany, Suché Vrbné, Šindlovy Dvory, Třebín, Vesce, Vráto a vesnice přináležící k statkům Doubravice, Olešnice a Ostrolovský Újezd. Francouzské války způsobily růst zadlužení města. Vyžádaly si také zásahy v boji s drahotou a bídou. Stále patrněji se ukazovalo, že stará struktura příjmů je nedostatečná, např. stačí uvést, že roční dávky poddaných vynášely pouze 326 zlatých, zatímco jen na dietách v rámci raabizace bylo vydáno zeměměřičům a účastníkům jednání 11 097 zlatých. Rozpočet města v stále větší míře sanovaly nové dávky a přirážky. Jejich výše byla závislá na platbách, pro něž byly rozhodující příjmy obyvatel města a okolí, určující koupěschopnost.

Se zánikem patrimoniálního zřízení 1848—1850 přišla městská pokladna o příjmy z poddanských dávek vybíraných v rámci městského velkostatku. Zároveň došlo k reorganizaci správy městského hospodářství, avšak teprve nový zákon o obecním zřízení 1862 obnovil pravomoci volené samosprávy a posílil pravomoce městské správy v oblasti hospodaření. Rozhodování o finančních a hospodářských záležitostech obce patřilo od té doby zcela do kompetence městského výboru, dozorem nad jednotlivými odvětvími městského hospodářství bylo pověřeno několik referátů městského úřadu, v jejichž čele stáli zpravidla městští radní. Obci připadala stále významnější úloha při zajišťování výstavby a chodu veřejných zařízení, v oblasti školské, sociální i kulturní, a při neustálém rozrůstání Českých Budějovic proto hrály finance rozhodující roli. Zvyšující se městský rozpočet vyžadoval, aby město uzavíralo půjčky. Po 1850 stál v čele českobudějovického městského hospodářství hospodářský správce, dalšími důležitými hospodářskými úředníky byli městský důchodní, pokladní kontrolor, účetní fondovního úřadu a lesní pojezdný. V období liberalizace řemesel a živností, k níž došlo po revoluci roku 1848, byly zakládány nové továrny a s výjimkou krátkého období po krizi 1873 neustále rostl počet řemeslnických a obchodních živností ve městě. Tempo se zrychlilo zvláště v 80. letech a zasáhlo celé jižní Čechy. V Českých Budějovicích jako správním, hospodářském, obchodním i školském centru byly akumulovány prostředky nejen z města, ale také z kraje. V 60. letech 19. století činily veškeré roční výdaje města Českých Budějovic 110 000—120 000 zlatých a příjmy kolem 120 000 zlatých. Největší položku mezi výdaji v rozpočtu představovaly platy městským zaměstnancům a penze (27 %), dále patronátní příspěvky na kostely a kaple, fary, školství a různé nadace (18 %), výdaje na dláždění a čištění ulic, veřejné osvětlení, vodovody a vodojemy, kanalizaci, údržbu mostů a dalších veřejných prostranství (10,5 %), náklady na provoz veřejných zařízení, mezi které patřily chudobinec, nemocnice, plovárny a koupaliště, divadlo, hudební škola, kasárny, příspěvky spolkům (7,5 %), úhrada stavebního materiálu (7—8 %), odvádění daní berním úřadům a obcím (6,5 %), dalších 5 % veškerých výdajů bylo vynakládáno na městské lesy, položky na stavební opravy objektů patřících městu tvořily 2,5 % rozpočtu, zatímco městské zemědělství odčerpávalo pouze 1—2 %, stejně jako říční a rybniční hospodářství. Zbytek představovaly částky za provoz zdravotní služby, policejní správu, pojištění budov, kancelářské potřeby, poštovné, diety apod. Mezi příjmy převažovaly zisky z lesního hospodaření (20 %), městského rybníkářství (12 %), městského mýta (9,5 %) a pronájmy budov nebo pozemků (5—6 %). Podobný poměr zůstal zachován i v 1. pol. 20. století, výše jednotlivých položek však narůstala s dalším rozšiřováním města. Správu městského hospodářství zajišťovali zaměstnanci pracující v některém z oddělení městského úřadu: důchodním úřadě, lesním a hospodářském úřadě, městském berním úřadě, správě kostelního a hřbitovního fondu, městské plynárně, vodárně, jatkách nebo městské váze. V prvních letech po druhé světové válce zahrnoval městský rozpočet celkové roční výdaje ve výši 6—6,5 milionu korun a příjmy 5—7 milionů korun. Největší položku mezi výdaji tvořily náklady na bezpečnost (38—39 %) a na daně a přirážky (16 %). Při městském národním výboru se řízením městského hospodářství přímo zabýval odbor finančně účetní, správa městského velkostatku a odbor městské vodárny. Mezi lety 1949—1950 byla podstatná část majetku města zestátněna, takže v následujících 40 letech hospodařil městský národní výbor s přidělenými státními prostředky v rámci výkonu státní správy. V roce 1991 byl historický majetek městu navrácen.