Schönborn Franz de Paula

Pocházel z rozvětvené starobylé říšské šlechtické rodiny Schönbornů. Po maturitě na malostranském gymnáziu v Praze (1863) se zapsal na právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy university; 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války a v bitvě u Náchoda byl těžce zraněn. Po zotavení právnická studia dokončil (1868). Poté se rozhodl pro duchovní službu v církvi. Bohosloví studoval v Římě (1869—1870), Innsbrucku (1870—1874) a opět v Římě na Gregoriánské univerzitě (1874—1875), kde byl v červnu1875 promován na doktora teologie. Na kněze byl vysvěcen pražským arcibiskupem již 12. 8. 1873.

V letech 1875—1879 působil jako kaplan v Plané u Mariánských Lázní, 1879 se stal vicerektorem a 1882 rektorem pražského Arcibiskupského semináře. Českobudějovickým biskupem byl panovníkem jmenován 22. 8. 1883, jeho jmenování potvrdil 29. 9. 1883 papež; Biskupské svěcení přijal 18. 11. 1883 v Praze v a 25. 11. 1883 byl v Českých Budějovicích intronizován. Biskupský úřad vykonával krátce, neboť již 21. 5. 1885 byl jmenován pražským arcibiskupem. V roce 1887 byl ustanoven tajným císařským radou; 24. 5. 1889 byl Svatým Stolcem jmenován kardinálem-knězem a titulárním správcem římského kostela Santi Giovanni e Paolo. Za jeho působení v Českých Budějovicích byli do bývalého dominikánského konventu ve městě uvedeni řeholníci z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristé) a též se spolupodílel na zřízení a otevření České koleje (Collegium Bohemicum) v Římě 4. listopadu 1884. V arcibiskupském úřadě se mj. snažil zabránit rozdělení Teologické fakulty Karlo-Ferdinandovy university na českou a německou část s odůvodněním, že duchovní musí znát oba zemské jazyky (fakulta byla jako poslední v rámci univerzity rozdělena od akademického roku 1891/1892). 

Zemřel vyčerpán na zápal plic na zámku hraběte Nostice v Sokolově; pohřben byl 30. 6. 1889 v arcibiskupské Pernštýnské kapli svatovítské katedrály v Praze. V závěti pamatoval rovněž na římskou Českou kolej a na katedrální chrám svatého Víta.