soudnictví

Vývoj soudnictví v Českých Budějovicích byl složitý a lze jej sledovat již od počátků existence města. Na konci 13. století měl soudní pravomoc rychtář. K posílení jeho soudních kompetencí došlo 1381, kdy král Václav IV. (1361—1419) udělil českobudějovickému rychtáři a přísežným právo vynášet hrdelní tresty. V Českých Budějovicích se odbývaly od 14. století soudy zahájené, nazývané také soudy před čtyřmi lavicemi (pro soudnictví nesporné a sporné), posudky (řešily pře, na které se při soudech zahájených nedostalo), denní soudy (pro přestupky v době trhů) a také soudy podkomořské (za účasti královského podkomořího, sloužily jako soudy odvolací). Kromě rychtáře se soudů účastnil purkmistr a sbor přísežných. Soudní řízení se odbývalo v domě rychtáře, od konce 14. století na radnici. Pravomoci rychtáře postupně slábly a soudní kompetence od počátku 15. století přešla do rukou městské rady.

V roce 1548 vznikl v Praze královský apelační soud, který se stal odvolacím místem pro soudy městské. V zastoupení panovníka vynášel rozsudky také v mimořádně závažných věcech. Působením apelačního soudu přišli českobudějovičtí měšťané o výsadu danou jim 1351 Karlem IV. (1316—1378), totiž právo být za své činy souzen opět jen měšťanem. Snaha sjednotit roztříštěné městské soudnictví vedla k vydání zemského zákoníku městských práv (Práva městská Království českého Pavla Kristiána z Koldína z 1579), který se stal základem pro městskou soudní správu až do konce 2. pol. 18. století.

Roku 1787 vznikl v Českých Budějovicích kriminální soud, který působil při městském magistrátu a řešil celou škálu zločinů a přečinů od vražd a smilstev přes žhářství, podvody, krádeže až po veřejné násilí a utrhání na cti. Kriminální soud úřadoval v budově radnice a s městským magistrátem byl provázán i personálně. Soud se řídil obecním řádem kriminálním a poprvé v našem právu uplatňoval zásady žádný zločin bez zákona a žádný trest bez zákona. Svou činnost ukončil kriminální soud 1849.

Revoluce roku 1848 znamenala přelom ve vývoji soudnictví. V roce 1850 vstoupila v platnost nová soudní organizace, podle které vznikl v Českých Budějovicích okresní soud a jemu instančně nadřízený krajský soud; prvním prezidentem byl jmenován Kaspar Kutschera (* 1799). Okresní soud sídlil nejprve v areálu radnice, krajský soud v ulici Na Sadech č. 3. Po postavení Justičního paláce na nábřeží Malše 1905 se nová soudní budova stala sídlem obou soudů. V Justičním paláci byla umístěna i krajská věznice. Pro další vývoj soudnictví měl velký význam rok 1867, kdy vydáním zákona o moci soudcovské byla provedena odluka soudnictví od politické správy, a 1896, kdy byla zavedena nová organizace civilního i trestního soudnictví. V platnosti zůstala do vzniku ČSR roku 1918.

Územní i věcné kompetence obou českobudějovických soudů zůstaly nezměněné do druhé světové války. V letech 1941—1945 byl krajský soud i s krajskou věznicí přemístěn do Vodňan. Prezidentem krajského soudu byl v té době Jan Sazyma (* 1887), který byl později zatčen a popraven gestapem. Justiční palác musel 1942 opustit i okresní soud, který poté do 1946 působil v budově školy v Nové ulici.

V době okupace sídlil v Českých Budějovicích německý úřední soud (Amtsgericht), který byl příslušný pro soudní záležitosti německých státních příslušníků žijících na území protektorátu. Vznikl 1939 a sídlil v Justičním paláci. Jeho činnost skončila v květnu 1945.

Ve stejném roce byl v justici obnoven předválečný stav. Oba soudy se vrátily do prostor v Justičním paláci. V čele krajského soudu stál František Pizinger (* 1896). Soud v té době zaměstnával 18 soudců. Prvním poválečným přednostou okresního soudu, u něhož tehdy pracovali 4 soudci, byl Jaroslav Zvěřina (* 1887). Změna v teritoriálním vymezení soudních pravomocí nastala po 1949, kdy byla soudní organizace přizpůsobena krajskému zřízení a obvody jednotlivých soudů se shodovaly s územím okresů a krajů v následujících 50 letech.

V období 1945—1948 působil v Českých Budějovicích mimořádný lidový soud, který na základě dekretu prezidenta republiky soudil nacistické zločince, zrádce a jejich pomahače. V 60. letech 20. století bylo v Českých Budějovicích činných i několik místních lidových soudů, které formou komisí složených z odborových funkcionářů a předních dělnických či rolnických kádrů posuzovaly a trestaly drobné přestupky proti zásadám socialistického soužití (výtržnosti v místě bydliště, krádeže na pracovišti, neomluvené absence v zaměstnání apod.). Čtyři takovéto soudy působily pro jednotlivé městské části, několik dalších existovalo při velkých průmyslových podnicích.

K 1. 1. 2014 byly České Budějovice sídlem okresního soudu a krajského soudu. Krajský soud sídlí v budově Justičního paláce na Zátkově nábřeží č. 2 (s výjimkou křídla vazební věznice). Interiér prošel modernizací včetně vytvoření bezbariérového přístupu. Část objektu využívá také okresní soud pro trestní úsek a úsek péče o nezletilé. Vedení okresního soudu, občanskoprávní úsek a úsek exekucí (výkonu rozhodnutí) se nacházejí v rekonstruované budově bývalého vojenského soudu na Lidické třídě č. 20. Předsedou krajského soudu se stal 2013 Milan Tripes (*1959), působí zde 50 soudců a 133 zaměstnanců. V čele okresního soudu, na kterém působí 34 soudců a 112 zaměstnanců, stojí Tomáš Strouha (*1970). Novou agendou krajského soudu je insolvenční agenda v rámci obchodního soudnictví a trestní soudnictví nad mládeží v rámci trestního soudnictví (I. stupeň je u okresního soudu).

Kromě soudů jsou nedílnou součástí soudnictví státní zastupitelství, instituce stíhající z moci úřední trestné činy ve svém územním obvodu. Státní zastupitelství v Českých Budějovicích vzniklo 1850. Od 1936 působil na okresním a od 1944 na krajském státním zastupitelství také Josef Urválek (* 1910), nechvalně proslulý svým působením ve funkci hlavního žalobce u Státního soudu v Praze v 50. letech 20. století.

Způsob organizačního zapojení státních zastupitelství do systému soudnictví přetrval s drobnými úpravami do 1949, kdy se státní zastupitelství transformovala na okresní a krajské prokuratury. Roku 1953 byly prokuratury pověřeny kromě stíhání trestních činů z úřední povinnosti také všeobecným dozorem nad přesným prováděním a dodržováním zákonů. U tohoto úřadu působil i prokurátor Karel Svoboda (1914—1997), 1957 propuštěný, následně zatčený a odsouzený, který byl plně rehabilitován v 90. letech.

Od 1993, kdy zákon č. 283 zrušil prokuratury a zřídil opět státní zastupitelství, jsou České Budějovice sídlem krajského státního zastupitelství a okresního státního zastupitelství. Oba úřady sídlí od 3. 5. 2001 v Goethově ulici č. 2. Interiér budovy bývalého Jihočeského krajského národního výboru byl rekonstruován a modernizován pro jejich potřeby, kterým s ohledem na bezprostřední sousedství soudů a věznice plně vyhovuje.

K 2014 u krajského státního zastupitelství působilo 15 státních zástupců (další 2 na pobočce v Táboře) a 20 administrativních zaměstnanců, u okresního státního zastupitelství 14 státních zástupců a 14 administrativních pracovníků. Krajským státním zástupcem se stal od 1995 Petr Dušek (* 1952), v čele okresního státního zastupitelství stojí Josef Richtr (* 1948).

Advokacie byla 1849 upravena provizorním advokátským řádem a 1868 vydáním advokátského řádu jako výkon svobodného povolání, nezávislého na úředním jmenování. Předpokladem jeho výkonu byla jen domovská příslušnost v místě působení, právnické vzdělání uzavřené doktorátem, absolvování praxe a složení advokátské zkoušky. Od 2. pol. 19. století se advokáti významně podíleli na společenském a kulturním životě Českých Budějovic. Řada právníků pocházela z rodiny Zátků, věhlas advokátní kanceláře tohoto jména přesahoval rámec regionu. Svoboda a nezávislost advokacie byla narušena 1938 nařízením tehdejších vrcholných státních úřadů, ke kterému se přidala ještě perzekuce advokátů židovské národnosti a později i advokátů politicky nespolehlivých. V roce 1940 smělo ve městě působit jen 26 advokátů. První poválečný seznam českobudějovické advokacie byl ochuzen ještě o jména advokátů popravených nebo zemřelých v koncentračních táborech. Mnozí advokáti se aktivně podíleli na protinacistickém odboji, mezi jinými Slavomír Zikmund (1898—1942).

Také po druhé světové válce přetrvávala snaha omezit výkon advokacie jako svobodného povolání. V roce 1948 působilo v Českých Budějovicích 16 advokátů. V prosinci 1948 byl vydán zákon č. 322 Sb., který stanovil, že advokacii mohou vykonávat pouze členové krajských sdružení advokátů. Prvním předsedou sdružení se stal Karel Šimek (* 1914). Advokátní poradna v Českých Budějovicích sídlila na náměstí Přemysla Otakara II. č. 6. Posledním předsedou krajského sdružení byl Jan Matějka. Na základě zákona České národní rady č. 128/1990 Sb. o advokacii je výkon advokacie opět poskytováním právní pomoci provozované jako nezávislé povolání. V roce 1993 působilo v Českých Budějovicích 66 advokátů, k 2014 již 191 advokátů, z nichž ale část měla z různých důvodů pozastaven výkon advokacie. Českobudějovické advokáty v České advokátní komoře se sídlem v Praze v různých funkcích 2014 zastupovali Vladimír Papež (* 1950), František Smejkal (* 1952), Petr Smejkal (* 1975), Karel Attl (* 1951), Vladimír Císař (* 1953) a František Vavroch (* 1952).