Hroznová ulice

Úsek vymezený Rybářskou branou a Českou ulicí byl původně nazýván Mlýnská ulice. Navazující část u masných krámů byla označována jako Masná či Fleischgasse, mezi Krajinskou třídou a ulicí U Černé věže jako Viehmarkt, Viehmarktgasse podle dobytčích trhů, které se konaly v této části Hroznové ulice. Poslední úsek, od ulice U Černé věže ke Kněžské ulici, byl znám jako ulice Děkanská či Mikulášská. Ve středověku a na počátku novověku probíhaly jednotlivé části Hroznové ulice celkem třemi městskými čtvrtěmi, Prindlovou, Píseckého, a Steflovou, a vyvíjely se zcela samostatně.

Nejstarší doklady osídlení Hroznové ulice pocházejí ze 13. století. Kromě jednoduchých objektů lehké konstrukce, sloužících zřejmě k hospodářskému provozu, je mimořádně důležitým objevem nález zbytků zahloubené polozemnice se stěnami obloženými dřevem a vstupní šíjí se schůdky na místě zbořeného domu č. 13. Přestože orientace další polozemnice byla téměř shodná s uliční čarou Hroznové ulice, lze se domnívat, že jde spíše o pozůstatek roubené stavby umístěné v zadní části parcely domu z náměstí Přemysla Otakara II.

Předpokládá se, že na severní straně ulice existovala starší zástavba. Naproti zde stojícím domům je 1377 uváděna budova kaplanky ležící v areálu u kostela svatého Mikuláše se hřbitovem. Na opačném konci byla Hroznová ulice uzavřena Rybářskou branou a vedla kolem dalšího hřbitova u dominikánského konventu. Ten byl od přelomu 15. a 16. století podél okrajů zastavován blokem domů založeným na krátkých parcelách. Prostor na nároží Hroznové ulice a Panské ulice byl označován Nonnenhof či Nun Haus. Tvořily ho minimálně 2 různě velké domy se zahradou, patřící k církevnímu majetku. Podle pověsti zde bydlely bekyně, které kromě modliteb vykonávaly pomocné práce pro dominikánský kostel. V 15. století se zkracují původní dlouhé parcely zasahující do Hroznové ulice z Rynku.

Z výsledků archeologických výzkumů je známo, že v tomto období již byly do Hroznové ulice orientovány samostatné zděné domy, z kterých se dochovaly sklepní prostory (např. č. 13) kryté trámovými stropy. Starší objekty byly přestavovány a snad i zvětšovány (dům č. 8 se sedlovým gotickým portálkem).

Tak jako jinde ve městě je 16. století obdobím intenzivních přestaveb, o kterých vypovídají jak změny v půdorysech, tak dochované části renesančních interiérů (domy č. 22 a 8). Ojedinělé je v Hroznové ulici obnovené renesanční sgrafitové průčelí domu č. 22 z 1597 s dochovaným negativem polovalbové konstrukce krovu. Z barokních přestaveb, z nichž některé byly uskutečněny po velkém požáru města 1641, je potřeba připomenout alespoň dům č. 8 a dvojici sousedících domů s bohatými dekorativními průčelími, která vrcholí štukovanými štíty, č. 24, původně i 22 a později upravovaný dům č. 9, ve kterém byl 1786 otevřen hostinec U Milleretů. Přechod ke klasicismu vyjadřuje průčelí domu č. 5 ze samého závěru 18. století, zatímco čistě klasicistní formy z 19. století mají fasády domů č. 10, 20 a 28.

Asi nejzajímavějším stavebním počinem 20. století byla výstavba obchodního domu v kubistickém stylu (dům č. 2) , realizovaná podle projektu stavitele F. Petráše.