Budivoj (spolek)

Ustavující valná hromada se konala 16. 1. 1877 za účasti 21 akademiků. Do čela spolku byl zvolen Jan Dvořák, absolvent filozofické fakulty pražské univerzity. Spolek pořádal přednášky, koncerty, zábavné večery, plesy a výlety, založil fond na podporu chudých studentů a prováděl nákup a sběr knih, které pak věnoval českým školám a organizacím. Podnítil založení mnoha knihoven a čítáren ve městě i v okrese České Budějovice. K 7. 7. 1894 byl Budivoj rozpuštěn v souvislosti s perzekucí radikalizujícího se českého studentského hnutí, ale již 9. 1. 1895 se činnost spolku obnovila. V roce 1907 vznikl odbor protiklerikální Volné myšlenky. Za první světové války byla činnost Budivoje výrazně utlumena, teprve v jejím závěru ožily aktivity spolku vydáváním Jihočeského sborníku Budivoje s příspěvky Adolfa Heyduka (1835—1923), Antonína Sovy (1868—1928) či Karla Klostermanna (1848—1923). Za První republiky se Budivoj podílel na zřízení studentského domova v Českých Budějovicích, dal podnět k přejmenování místního českého gymnázia na Jirsíkovo gymnázium a intenzivněji se zabýval nejen regionálně vlastivědnou činností, ale také aktivním sportem. Počet členů spolku se pohyboval kolem několika desítek a vedle akademiků v něm působili absolventi a studenti biskupského semináře.

Budivoj zanikl na základě výnosu říšského protektora po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939. Po druhé světové válce byla činnost spolku na čas obnovena. V únoru roku 1948 zde vznikl akční výbor, z jehož rozhodnutí došlo k právní likvidaci spolku a k ustavení vysokoškolského odboru při Okresním výboru Svazu české mládeže v Českých Budějovicích.