Fehr Götz

Narodil se do rodiny bankovního úředníka a zároveň majitele firmy Zwiesler Friedricha Fehra původem z Allgäu a budějovické rodačky Marie Finkové. Po maturitě na reálném gymnáziu roku 1937 odešel do Prahy, kde mezi lety 1939—1943 studoval na Německé Karlově univerzitě. Kvůli zdravotnímu hendikepu nebyl odveden do armády, ale roku 1944 byl povolán jako tlumočník do německého protektorátního rozhlasu. Po druhé světové válce se roku 1947 oženil s Bettinou Lankesovou (1922—2015), z tohoto manželství vzešli dva synové a dvě dcery. 

Po odsunu Němců se nejdříve podílel na budování generálního sekretariátu Německého červeného kříže a následně založil Německý červený kříž mladých. Mezi lety 1962—1979 pracoval jako člen představenstva a jako ředitel kulturní instituce Spolkové republiky Německo pro styky se zahraničím Inter Nationes, od roku 1964 působil rovněž v tzv. Radě pro německý Východ, od 1979 jako její prezident. Od roku 1963 byl členem představenstva sudetoněmecké kulturní organizace Adalbert Stifter-Verein a mezi lety 1979—1982 také jejím předsedou.

Fehrovou dodnes nejvýznamnější prací v oboru dějin umění je dosud nepřekonaná monografie o životě a díle pozdně gotického stavitele Benedikta Rieda (1961), která je doplněnou verzí jeho dizertace z roku 1943 a za niž v roce 1964 získal Cenu Georga Dehia. Pro své odborné i literární kvality je dodnes ceněna rovněž jeho kniha o dějinách, umění a kultuře Prahy (1967, další vydání 1979, 1986). Z doby Fehrova dětství a mládí v Budějovicích pak pocházejí příběhy v jeho u německého čtenářstva velmi populárních humoristických knihách Fernkurs in Böhmisch (1977, dále 1991) a Böhmisches Kursbuch (1984, dále 1999), v nichž vylíčil specifika budějovické němčiny i detaily ze života v národnostně smíšené komunitě města před druhou světovou válkou.

Götz Fehr byl za svou neúnavnou snahu o národnostní smíření Čechů a Němců oceněn in memoriam prezidentem České republiky dne 28. 10. 1995 vyznamenáním Za zásluhy o obnovu demokracie.