Jihočeská pravda

Vycházely od 19. 5. 1945 jako týdeník, 1954—1958 2x týdně, 1958—1960 obden a od 1. 10. 1960 jako deník. Vydávání Jihočeské pravdy, která měla navázat na tradici předválečných komunistických novin Jihočeský dělník, připravili s dalšími spolupracovníky na jaře 1945 O. Nouza, Karel Augustin (* 1919) a Richard Šerý (1914—1990), původce názvu. Vydavatelem byl Krajský výbor Komunistické strany Československa v Českých Budějovicích.

První číslo, jehož náklad dosáhl 20  000 výtisků, řídil redakční kruh, druhé redigoval Josef Paleček (1902—1965) a od třetího čísla do 1947 K. Augustin. Redakce sídlila zpočátku v Lannově třídě č. 3, od října 1945 se několikrát stěhovala a 1960 získala konečné umístění v komplexu Jihočeských tiskáren ve Vrbenské ulici č. 23.

Po zániku nekomunistických novin a sloučení se sociálnědemokratickým Jihočechem zaujala Jihočeská pravda v celém regionu prakticky monopolní postavení. Informovala o dění v celých jižních Čechách, měla různé okresní a později i víkendové přílohy. Její obsah byl ideologicky zabarven.

V prosinci 1989 vydávalo Jihočeskou pravdu pražské vydavatelství Rudé právo, 1990—1991 Deltapress Praha a od 1. 6. 1991 pod změněným názvem Deník Jihočeská pravda Vydavatelství Vltava. Nástupcem Jihočeské pravdy se od 2. 11. 1992 staly Jihočeské listy, vydávané v okresních mutacích, v okrese České Budějovice jako Českobudějovické listy.