Gazda Jaroslav

V roce 1945 maturoval na reálném gymnáziu, v letech 1945—1950 absolvoval studium přírodopisu a geografie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po ukončení studia vyučoval na středních školách a na Vyšší pedagogické škole v Českých Budějovicích. Od roku 1960 působil na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích jako odborný asistent na katedře botaniky. V roce 1967 obhájil kandidátskou disertační práci Louky v jižním silikátovém Předšumaví a získal hodnost kandidáta zemědělsko-lesnických věd. Po roce 1968 byla z politických důvodů pozastavena jeho další vědecká kariéra a byl pověřen vyučováním oborů které mu byly vzdálené (geologie, pedochemie) na katedře zemědělských soustav, kde se věnoval studiu fyzikálně chemických vlastností lučních půd. S několika spoluautory napsal  vysokoškolskou učebnici Soustavná botanika pro pedagogické fakulty, Rostliny krytosemenné, která vyšla v několika vydáních (1963, 1967, 1976). Teprve v roce 1990, krátce po odchodu do důchodu, byl jmenován docentem pro obor zemědělská botanika. 
Jeho hlavním zaměřením bylo studium luční vegetace na Českobudějovicku a v jižním Předšumaví, zabýval se však i vegetací mokřadů a ruderálních stanovišť. Publikoval celou řadu floristických a fytocenologických prací, zejména Příspěvek k fytocenologii jihočeských rybníků (1958), Příspěvek ke květeně jižních Čech I a II (1958, 1970), Příspěvek ke květeně západní části Českobudějovicka (1961), Louky s ostřicí Davallovou v jižním Předšumaví (1967), Synantropní společenstva na Českobudějovicku (1994) a je spoluautorem práce Vegetace nivy Lužnice (1988). Je také autorem dvou obsáhlých rukopisných studií, které jsou výstupem vysokoškolských výzkumných úkolů: Slatinná a luční společenstva v jižním Předšumaví (1971) a Vegetace údolí horní Vltavy mezi Lipenskou údolní nádrží a soutokem Teplé a Studené Vltavy a její význam v Chráněné krajinné oblasti Šumava (1980).  
Hned od počátku se aktivně zapojil do práce v Jihočeské pobočce Československé botanické společnosti se sídlem v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, jejímž byl v letech 1959—1961 prvním předsedou a spolu s V. Chánem byl iniciátorem rozvoje floristického výzkumu jižních Čech.