Fleischmann Karel

Pocházel z české židovské rodiny, v Českých Budějovicích absolvoval 1916 Jirsíkovo gymnázium, v Praze Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (1916—1922). Lékařskou praxi v oboru dermatologie a venerologie zahájil nejprve v Praze, od 1925 v Českých Budějovicích. Za německé okupace byl v důsledku norimberských rasových zákonů postižen zákazem výkonu povolání. S českobudějovickým transportem Akb byl 18. 4. 1942 deportován do terezínského ghetta, v němž v letech 1942—1944 vykonával lékařskou praxi jako zástupce šéflékaře a měl na starosti péči o staré lidi. Z Terezína byl transportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde zahynul.

Od konce 20. let se soustavněji věnoval výtvarné tvorbě, hlavně v oboru grafiky – linorytu a litografie. Stal se členem Sdružení jihočeských výtvarníků a zakládajícím členem umělecké skupiny Linie. Byl literárně činný jako prozaik a básník, přispíval recenzemi o umění do časopisu Linie, psal fejetony, kurzivy apod. do Jihočeských listů (pseudonym Al Terego).

V meziválečné době K. Fleischmann vydal autobiografický román Návrat (1933), básnickou sbírku Pěstí do oblak (1937), soubory esejů Prázdninová cesta (1929), sbírky fejetonů z Jihočeských listů S dlaní nad očima (1936), Prstem na mapě (1937) a Lidé v ordinaci (1937). Jako grafická alba vyšly rovněž expresivně pojaté cykly Nemocnice (1929), Berlín (1931), Grafika (1932), Rybolov (1934) a Podoby mého otce (1935).

Výtvarná a literární tvorba K. Fleischmanna vyvrcholila v době terezínského věznění. V prostředí ghetta vznikaly básně, črty, přednášky a asi 600 kreseb, přinášejících svědectví o utrpení vězňů. Ty také tvoří Fleischmannovu pozůstalost uloženou v Židovském muzeu v Praze, jejich ukázky jsou zastoupeny ve stálých expozicích Památníku Terezín, muzeích holocaustu v Jeruzalémě, Washingtonu a New Yorku. V Izraeli v pol. 90. let vyšel také Fleischmannův deník z Terezína.