sociální péče

Ve středověkých Českých Budějovicích se starala o chudinu a osamělé staré občany vedle obce také církev. V roce 1327 je poprvé zmiňován špitál s kostelem svatého Václava. Zde nacházelo zaopatření pouze 12 chovanců, převážně mentálně nebo jinak postižených členů měšťanských rodin. O staré lidi, kteří nemohli kvůli svému sociálnímu postavení a nesamostatnosti žít nezávisle, v té době pečovaly jejich rodiny, příbuzní, sousedé, na chudé bylo zčásti pamatováno v zbožných odkazech bohatých měšťanů. Po 1716 nalezlo několik desítek potřebných útočiště v městském špitále. Jako odraz osvícenských reforem vznikl ke konci 18. století v Hradební ulici první chudobinec v celých Čechách, přestěhovaný 1829 do nové budovy nemocnice u Mlýnské stoky při ústí ulice Karla IV. Významnou úlohu v rozvoji sociální péče mělo od poloviny 19. století působení ženských řeholnic. Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského převzala 1850 péči o nemocnici a na protilehlém nároží Jirsíkovy ulice dala vzniknout areálu s kostelem Svaté Rodiny, se sirotčincem a smíšenou školou. Kongregace Školských sester de Notre Dame, kterou 1871 do Českých Budějovic povolal biskup J. V. Jirsík, pečovala mj. o ústav hluchoněmých na Mariánském náměstí. Tradice Sdružení zdravotně postižených byla ve městě položena 1872 se vznikem česko-německého Spolku diecézního ústavu pro hluchoněmé Jirsík. O sociální péči se dále dělily různé dobročinné spolky a sdružení. Na přelomu 20. století byly vybudovány další dva chudobince na Lineckém předměstí. Významnou roli během první světové války sehrál Červený kříž, činný ve městě od 1881.

Vznik ČSR roku 1918 přinesl rozsáhlé změny sociální péče. Již první zákony o podporách v nezaměstnanosti, o osmihodinové pracovní době, o vyplácení penzí válečným invalidům a pozůstalým po vojácích, aj. předznamenaly zásadní reformy. Bylo ustaveno ministerstvo sociální péče a založena Ústřední sociální pojišťovna. Od 1924 bylo nově upraveno nemocenské pojištění a následně povinné sociální pojištění, které mělo co největší počet občanů ochránit před základními sociálními riziky. České Budějovice ve 20. letech 20. století věnovaly na chudinskou a sociální péči ročně přes půl milionu korun, přesto prostředky nepostačovaly. Nově (od 1919) pomáhala potřebným v nouzi Armáda spásy, Charita a další spolky a nadace. Vypuknutí hospodářské krize počátkem 30. let, kdy počet nezaměstnaných ve městě přesáhl 1 200 pracovníků, se stát snažil čelit státními zakázkami, dotacemi na veřejné práce, rozšířením zprostředkovatelen práce a organizováním středisek pro rekvalifikaci nezaměstnané mládeže. V období První republiky byl ve městě mj. činný Jihočeský spolek pensistů, rentistů, jejich vdov a sirotků.

Po druhé světové válce sociálními demokraty připravovaný zákon o národním pojištění, který byl přijat roku 1948, sjednocoval různé pojišťovací soustavy na základě fondového způsobu hospodaření. Počátkem 50. let byl ale zákon zrušen a majetek zestátněn, vznikl samostatný Úřad důchodového zabezpečení, Správa nemocenského pojištění a soustava státního zdravotnictví. Sociální péče byla plně financovaná a organizovaná státními úřady, činnost charitativních organizací se stala nežádoucí, původní početné instituce nahradily jednotné organizace, např. Svaz československých invalidů. Neexistoval systém valorizace sociálních dávek, čas od času byly jednorázově zvyšovány. Klíčovým se i pro sociální péči stal pracující občan, rozvinula se síť jeslí a mateřských škol pečující o děti zaměstnaných rodičů. Ve městě bylo zřízeno 300 míst v 7 jeslích (1960) a 1800 míst ve 33 školkách (1963). K rozšíření pečovatelských kapacit domova důchodců upraveného pro 127 obyvatel Českých Budějovic v objektu bývalých lázní v Libníči čp. 17 (od 1949) přispěl domov důchodců na Dobré Vodě, vybudovaný 1963 v ulici Pod lesem č. 16 s kapacitou 270 míst. Od konce 50. let také vznikaly kluby důchodců. Ústav sociální péče pro mládež trpící těžšími smyslovými poruchami na Pražské třídě č. 88 (stávající ústav Empatie) byl zřízen 1966. Ve spolupráci s Československým Červeným křížem zahájilo 1969 provoz v té době ojedinělé středisko Člověk hledá člověka v Osvětové besedě v Hroznové ulici č. 9. V 70. a 80. letech se rozvinuly specifické služby pro zaměstnance zvláště ve vybraných odvětvích výroby. Podniková sféra se do jisté míry snažila kompenzovat nedostatky v činnosti státní sociální politiky. Zkvalitňovala se péče o seniory, přibývaly domy s pečovatelskou službou (1974 Plzeňská ulice č. 42; 1978 Dlouhá ulice č. 20; 1984 Tylova ulice č. 11, celkem s kapacitou 135 osob k 1985), domovy důchodců (564 míst k 1985), rozvíjela se síť ústavní, ambulantní i terénní geriatrické péče. Průměrná výše vyplácených důchodů se postupně zvýšila z 517 korun (1960) na 1350 korun (1987).

Po roce 1989 se na sociální péči znovu mohli rovnocenně podílet i nestátní organizace a občané, revitalizovaly se a vznikly charitativní a humanitární organizace, např. 1991 zahájila svoji činnost Městská charita České Budějovice se sídlem v ulici Boženy Němcové č. 53, nezisková církevní organizace tvořící jednu ze složek biskupstvím zřizované Diecézní charity České Budějovice v Kanovnické ulici č. 16. Rozvinuly se nové druhy služeb, poskytovatelé sociálních služeb se stali rovněž významnými zaměstnavateli. Systém sociální péče zabezpečují v oblasti své působnosti Magistrát města – odbor sociálních věcí (oddělení dávek pro rodinu, pro nezaměstnané občany a pro staré a zdravotně postižené občany), Úřad práce České Budějovice – odbor státní sociální podpory, Česká správa sociálního zabezpečení, reprezentovaná Krajskou správou sociálního zabezpečení (KSSZ) a Okresní správou sociálního zabezpečení České Budějovice (důchodové oddělení, malé organizace, osoby samostatně výdělečně činné, důchodové pojištění, nemocenské pojištění, lékařská posudková služba) se sídlem v ulici Antonína Barcala čp. 1461. V rámci sociální péče jsou obyvatelům poskytovány zejm. peněžité a věcné dávky, výchovná a poradenská péče, pracovní rehabilitace, ústavní sociální péče a péče v ostatních zařízeních včetně zdravotnických zařízení v případech, kdy sociální péči nelze zajistit jinak. Dále pečovatelská služba, stravování, kulturní a rekreační péče, výhody pro těžce zdravotně postižené, bezúročné půjčky apod.

Pro občany ve starobním nebo plném invalidním důchodu jsou určeny Ústavy sociální péče (ÚSP), Domy s pečovatelskou službou (DPS), bezbariérové domy, oddělení následné péče v nemocnici a pečovatelské služby či domácí péče, zpravidla za úplatu. Ústavy sociální péče k 2005 reprezentovaly příspěvkové organizace města Hvízdal v areálu u sídliště Vltava (domov důchodců s kapacitou 156 lůžek a současně domov penzion pro důchodce se 114 místy v ulici U Hvízdala č. 6), sídliště Máj (domov důchodců ve Větrné ulici č. 13 s celkovou kapacitou 126 lůžek a bezbariérovým přístupem) a dále Centrum sociálních služeb Staroměstská (domov penzion pro důchodce v Staroměstské ulici č. 27 s kapacitou 159 míst). V domovech důchodců mají klienti k dispozici ošetřovatelskou, lékařskou a psycho-sociální ústavní péči, v domovech penzionech pro důchodce vedou samostatný život v prostorách nahrazujících domov. Pro řeholní sestry je zřízeno 40 míst v charitativním domově v ulici Na Sadech č. 19. Mentálně postiženým klientům nebo klientům s kombinovanými vadami slouží Ústav sociální péče Empatie na Pražské třídě č. 88 s kapacitou 70 míst, jehož zřizovatelem je Jihočeský kraj. Zabezpečuje terapeutickou, rehabilitační, výchovně vzdělávací, poradenskou o diagnostickou činnost a podobně jako zařízení Hvízdal nebo Máj je klinickým pracovištěm Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Fakulta je rovněž partnerem dětského centra Arpida v areálu U Hvízdala č. 9., poskytujícím sociální, výchovně vzdělávací a zdravotní péči včetně modelového chráněného bydlení pro děti i mládež s tělesným (motorickým) a kombinovaným postižením.

Domy s pečovatelskou službou a bezbariérové domy jako zařízení zvláštního určení slouží seniorům nebo plně invalidním občanům, schopných vést samostatný život za předpokladu poskytování některých pečovatelských služeb. Statutární město České Budějovice disponuje 316 byty zvláštního určení a provozuje 5 domů s pečovatelskou službou: Tylova ulice č. 11 (82 bytů), Plzeňská ulice č. 42 (42 bytů), Dlouhá ulice č. 20 (24 bytů), Experiment na Lidické třídě č. 5 a 7 (85 bytů), Nerudova ulice č. 2 (82 bytů). Ubytování občanům tělesně postiženým umožňují bezbariérový dům na rohu Pekárenské ulice a ulice Karla Weise č. 16 (34 bytů) a asi 19 bytů v různých domech především garsoniérového typu v běžné zástavbě. Ředitelství Pečovatelské služby v Českých Budějovicích sídlí na Nádražní třídě č. 47 Na sociální péči o seniory se výrazně podílí Oddělení následné péče I a II (gerontopsychiatrie) nemocnice v ulici Boženy Němcové č. 5. Sociální zařízení, která jsou v správě obce, doplňují aktivity humanitárních a charitativních organizací, např. agentury domácí péče (HOME CARE), které poskytují pečovatelské a geriatrické služby v místě bydliště občana, v domácím prostředí. Mezi ně patří Pečovatelská služba Českého Červeného kříže ALICE (Husova třída č. 20), účelové zařízení Svazu důchodců České republiky – Centrum sociální pomoci a služeb (Lidická třída č. 7), Pečovatelská služba Městské Charity (ulice Boženy Němcové č. 53) a agentura sester domácí péče IVAS (ulice Matice školské č. 17 – Poliklinika Jih). Denní stacionář Domovinka v Tylově ulici č. 13 slouží pro asi 20 seniorů a těžce zdravotně postižených, jejichž dovoz a odvoz zajišťuje rodina nebo pečovatelská služba. Zapojení starých a těžce zdravotně postižených občanů do kulturního a společenského života podporují kluby důchodců. Tato zařízení města pro ně organizují kulturní a společenské akce, zábavné pořady, přednášky, návštěvy divadel, zájezdy apod. Na území Českých Budějovic je činných 11 klubů důchodců, většina z nich, zejm. při domech s pečovatelskou službou, s celotýdenní provozem. K nejnavštěvovanějším patří klub v ulici Jana Roháče z Dubé č. 11, provozovaný městskou organizací Svazu důchodců ČR.

Řešení problémů v rodinných, partnerských vztazích a osobních problémů občanů pomáhají nalézat odborné poradny. Ambulantní poradenské a diagnosticko-terapeutické služby poskytuje Středisko pro rodinu a mezilidské vztahy na Nádražní třídě č. 47, které rovněž provozuje telefonickou Linku důvěry. Pedagogicko-psychologická poradna v Nerudově ulici č. 59 se zabývá sociálně patologickými jevy, poradenstvím při volbě povolání aj. problémy dětí a mládeže ve věku 3 – 19 let. Podobné zaměření má Středisko výchovné péče v Dukelské ulici č. 23, zajišťující pro děti ambulantní péči a internátní pobyt. Komplexní péči o týrané, zneužívané a zanedbávané děti má na starosti Krizové centrum pro děti a rodinu v Jihočeském kraji se sídlem v Nerudově ulice č. 53. K centrum Háječek v ulici F. A.Gerstnera č. 2 připojuje k poradenství pro rodiče a příbuzné klientů hygienický, potravinový a vitamínový servis a práci s toxikomany v terénu (bytech), Poradenství se dále věnují Diecézní a Městská charita, Jihočeská Lambda (sociální a zdravotní pomoc osobám s homosexuální orientací s kanceláří na Žižkově třídě č. 3) aj. komunitní centra.

Pro bezdomovce, uprchlíky a migranty bylo od 90. let 20. století zřízeno několik azylových domů. Městská charita provozuje Azylový dům pro muže Sv. Pavla v Riegrově ulici č. 32, určený především pro lidi bez přístřeší a působící i jako dům na půl cesty pro resocializaci (50 míst), ubytování a pomoc při hledání východisek z krizových situací nabízí Azylový dům pro ženy v Žerotínově ulici č. 9 (12 míst), pro matky s dětmi a svobodné dívky po skončení ústavní výchovy slouží Azylový dům na půl cesty FILIA v Nerudově ulici č. 7 (17 míst), kde jsou k dispozici také krizová lůžka pro případ nouzového přespání.

Sociální péče o etnické menšiny se dosud nejčastěji pojí s Romy. K 2005 působil romský koordinátor při odboru sociálních věcí Magistrátu města, romský poradce při Krajském úřadu, aktivní bylo romské občanské sdružení Nevo dživipen (Nový život) se sídlem v ulici Adolfa Trägera č. 83. Zaměstnávání a rostoucí imigrace osob hlavně ze zemí bývalého Sovětského svazu se odrazily také na vzniku občanského sdružení Ruský klub v Dvořákově ulici č. 4, poskytujícího sociálně právní poradenství cizincům a podporující integraci a rozvoj vztahů mezi komunitami. Poradnu pro migranty a uprchlíky provozuje i Diecézní charita

Míra nezaměstnanosti k 31. 12. 2005 v Českých Budějovicích činila 4,52 % z 51 156 ekonomicky aktivních obyvatel, dosažitelných uchazečů bylo 2 313. Ve dvou třetinách případů, nepřesahovala délka nezaměstnanosti 6 měsíců. Úřad práce v Klavíkově ulici č. 9, činný v rámci své působnosti jako správní úřad, se stará o fungování trhu práce, prostředkování práce a provoz střediska pro volbu povolání. V této oblasti sociální péče spolupůsobí i agentury pro podporované zaměstnávání (tj. na 3—36 měsíců omezená podpora začleňování postižených na otevřený trh práce), od 2002 českobudějovická pobočka Mesada v ulici J. Š. Baara č. 2 a Koník se sídlem v ulici U Tří lvů 4, založený 1999.

Zastupitelstvo Statutárního města České Budějovice 2004 schválilo dokument Komunitní plán sociálních služeb v Českých Budějovicích, který byl ve spolupráci s nestátními neziskovými organizacemi, orgány státní správy a veřejností vypracován k zmapování a rozvoji sociální péče v letech 2004—2009.