války o rakouské dědictví

Záminkou k zahájení válečných operací bylo vymření Habsburků po meči a převzetí vlády v dědičných zemích habsburského rodu Marií Terezií (1717—1780). Široká protihabsburská koalice odmítla dědické nároky mladé panovnice a usilovala o rozbití habsburského soustátí. Boje probíhaly v Belgii, Nizozemí, v Porýní, Sasku, Bavorsku, Itálii a také v rakouských a českých zemích, které měly být v případě rakouské porážky rozděleny mezi Sasko, Prusko a Bavorsko. Válečné události, zejm. 1741—1744, zasáhly i České Budějovice.

Vstup pruských jednotek do Slezska 16. 12. 1740 zahájil první slezskou válku 1740—1742, během níž byly České Budějovice dočasně obsazeny armádou bavorského kurfiřta Karla Albrechta (1697—1745). Bavorské a francouzské oddíly ovládly na konci léta 1741 Pasov a Horní Rakousy. Koncem října 1741 pak francouzsko-bavorská armáda zahájila tažení do Čech, jehož cílem bylo obsazení Prahy. Během svého postupu na sever vojska bavorského kurfiřta 8. 11. obsadila bez boje i České Budějovice. Dne 11. 11. Karel Albrecht město opustil a postupoval dále na Prahu, která po krátkém odporu 26. 11. 1741 kapitulovala. České Budějovice zůstaly v bavorských rukou jen krátce. Vojenská posádka, kterou zde kurfiřt zanechal, město již 19. 11. bez boje vyklidila v obavě před postupující rakouskou armádou. Koncem prosince 1741 v Českých Budějovicích a jejich okolí přezimovala rakouská vojska pod velením prince Karla Alexandra Lotrinského (1712—1780), švagra královny Marie Terezie. S nadějí do budoucna byly v lednu a únoru 1742 v Českých Budějovicích přijaty zprávy o opětovném obsazení Horních Rakous a o dobytí Bavorska habsburskými jednotkami. Na jaře 1742 odtáhla hlavní část rakouské armády z Českých Budějovic na Moravu proti Prusům. Habsburský sbor, který ve městě a jeho okolí zůstal, se koncem března 1742 neúspěšně pokusil čelním útokem dobýt Hlubokou, obsazenou francouzskou posádkou. Následné obléhání Hluboké přerušil příchod francouzské armády, která 25. 5. 1742 v bitvě u nedalekého Zahájí porazila Rakušany. Ti se stáhli do Českých Budějovic, ale po odchodu Francouzů, kteří z obav před blížící se hlavní rakouskou armádou ustupovali směrem na Protivín a Písek, obnovili počátkem června obléhání Hluboké, jejíž posádka se 28. 7. 1742 vzdala.

V červnu a v červenci 1742 byla ukončena mírová jednání mezi Rakouskem a Pruskem, na jejichž základě pruský král vystoupil z protihabsburské koalice, zatímco Marie Terezie souhlasila s odstoupením Slezska. Hlavní síly Rakušanů se pak plně zaměřily na vytlačení francouzsko-bavorských jednotek z Čech. Diplomatické i vojenské úspěchy, jichž Rakušané a jejich spojenci dosáhli 1742—1744, znepokojily pruského panovníka. Koncem srpna 1744 proto Fridrich II. (1712—1786) s armádou 80 000 mužů vpadl znovu do Čech; začala druhá slezská válka (1744—1745). Než byly do země staženy hlavní rakouské síly z Alsaska a Bavorska, obsadily pruské jednotky 18. 9. 1744 Prahu a pokračovaly v rychlém postupu směrem na jih. Dne 29. 9. dorazily pruské oddíly k Českým Budějovicím. Následující den nedokázala vojenská posádka, v září urychleně přesunutá do Budějovic, odolat pruskému útoku. Po krátkém boji přistoupili obránci města na kapitulační podmínky Prusů, kteří jim zaručili čestný odchod z Českých Budějovic. V dalších dnech obsadily pruské oddíly i Hlubokou (1. 10.) a Týn nad Vltavou (4. 10.). Pruské panství na jihu Čech netrvalo dlouho. Rakouská armáda pod velením Karla Lotrinského spolu se spojeneckými saskými oddíly donutila obratným manévrováním a neustálými útoky lehké uherské jízdy pruské vojsko k ústupu, aniž by došlo k významnějšímu střetnutí. Úkolem vypudit Prusy z Českých Budějovic a z Hluboké byl pověřen plukovník Franz von Trenck (1710—1749), který již 17. 10. 1744 přitáhl k městu v čele svých obávaných pandurů (nepravidelné jednotky složené zejm. z Chorvatů, Srbů a Bosňanů, proslulé svou odvahou i nedisciplinovaností a násilnostmi). Trenck nejprve obklíčil pruskou posádku na Hluboké a odřízl ji od zdrojů pitné vody. Vlastní útok proti Českým Budějovicím provedl se svými muži v noci z 21. na 22. 10. Když se k ránu Trenckovi panduři za těžkých ztrát probili do města, přistoupili Prusové na podmínky kapitulace. V odpoledních hodinách vstoupil Trenck v čele svých divoce vyhlížejících mužů do města za zvuků turecké hudby. Příští den se vzdala i pruská posádka na Hluboké.