ZAVŘÍT MENU

architektura

Stavitelské umění, které se zabývá tvorbou objektů a prostorů.

Prostor může být vnitřní – interiér objektu, nebo vnější – urbanistický. Součástí architektury je stavitelství (technická proveditelnost) a řešení provozní funkce; zvláštním oborem je architektura inženýrských staveb. V rámci dějin umění je architektura charakterizována vyšší uměleckou kvalitou oproti čistě utilitárnímu stavebnictví.

Počátek urbanistického vývoje Českých Budějovic se klade do osady Budivojovice na dnešním Pražském předměstí (Starém Městě) při kostele svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele. Osada vznikla pravděpodobně na počátku 13. století u vltavského brodu na starší komunikaci východozápadního směru. Nedochovala se ani původní struktura předlokačního osídlení ani vzhled kostela.

založení města králem Přemyslem Otakarem II. došlo o půl století později v době rané gotiky 1265, ve strategicky vhodnější poloze s vyšší úrovní terénu na soutoku Vltavy Malše v místech osídlených podle archeologických výzkumů už v pravěku. Jeho urbanistický vývoj předznamenalo vyměření zvíkovským purkrabím Hirzem jako lokátorem na pravoúhlé osnově se šachovnicovým uspořádáním ulic, ohraničené vejčitým tvarem hradebního obvodu. Mlýnská stoka, která doprovázela hradební obvod, byla napájena z Malše u Krumlovské brány a posílena z laterálního ramene Malše od Červeného dvora. Zástavba byla později rozdělena do čtyř částí města okolo čtvercového Rynku (náměstí Přemysla Otakara II.), dva bloky byly vyhrazeny dominikánskému konventu a městskému kostelu. Z původního systému opevnění města, který se skládal z hlavní hradby (členěné věžemi, baštami, branami a brankami), parkánu, parkánové hradby a vodního příkopu, se dochovala západní část s půlkruhovou, původně dovnitř otevřenou baštou Otakarkou. Součástí koncepce zástavby byla podloubí, která patří k nejrozsáhlejším ve střední Evropě. Dominikánský konvent s kostelem Obětování Panny Marie, významná gotická architektura, byl iniciačním místem vytyčování. Současně byl založen městský kostel svatého Mikuláše, který se v původní podobě nedochoval. Z nejstarší doby pravděpodobně pochází několik srubových fragmentů domů v Kněžské uliciPanské ulici a především úplná srubová místnost v Široké ulici č. 35. Výstavnost měšťanských domů ve vrcholné gotice, zvláště kamenictví, připomíná především dům na náměstí č. 15 s portálem z podloubí a téměř zachovanou dvorní fasádou s portály a okny, kde bývala také kaple. Na jeho jižní fasádě byla nalezena gotická nástěnná malba Klanění sv. Tří králů (nyní v Jihočeském muzeu). Další významné domy jsou na nároží náměstí a Piaristické ulice č. 1 s kamenným portálem a trojdílným oknem do podloubí, a na náměstí č. 17, kde se zachoval na fasádě kamenný kružbový vlys. Gotická freska Lov Petrův v jezeře byla sňata z průčelí nárožního domu do náměstí a Kanovnické ulice č. 2 a v přízemí domu č. 30, rovněž na náměstí, je další freska Klanění sv. Tří králů. Ikonograficky jsou doloženy stupňové štíty domů, jejichž střešní hřebeny směřovaly původně do ulice. Masné krámy byly soustředěny do jednoho objektu, náměstí a hlavní ulice byly už tehdy opatřeny dlažbou. U Pražské brány byl zřízen špitál s kostelem svatého Václava a na severní straně za městem morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice. V ulici U Černé věže se usadili Židé s první synagogou, na jejímž místě později vznikla dnes rovněž nedochovaná kaple svaté Markéty. Na hradbách se stavěly hranolové věže: Rabenštejnská věžSpilhaybl (lidově Železná panna) a dnes nedochované Rybářská brána a Solní branka. Pozdněgotickou fázi, zvláště kostela svatého Mikuláše, dokumentuje nejstarší vyobrazení města, veduta Jana Willenberga (1573—1613) z 1602. Ve druhé polovině 15. století se ve městě objevila druhá výšková dominanta – věž v rámci areálu kláštera dominikánů.

Doba renesance se projevila poměrně skrovně, ačkoliv město bohatlo a stalo se královským horním městem, kde se prováděla ražba mincí. Mimo Černou věž, na které se mísí ještě gotické profilace, se nezachovaly vyjma několika krakorců žádné slohové kamenné prvky známé odjinud. Zato množství kvalitních sgrafit (s motivem věčné vlnky) a prakticky v každém domě profilované trámové stropy, jednoduché hřebínkové klenby v mázhauzech, obloučkové štíty (masné krámy), cimbuří s nárožními vížkami (Wortnerův dům v ulici U Černé věže) a objekt solnice na Piaristickém náměstí se stupňovým štítem a klíčovými střílnami. Pozoruhodná je jinak nenápadná štuková výzdoba s figurálními polopostavami domu č. 13 na náměstí, doplněná v 19. století půdní nástavbou. Renesanční podoba radnice s nárožní věžovou bání se ztratila v přestavbách, ve hmotě je dochovaná. Na severním okraji města se v jádře Veterinární nemocnice dochoval Pillmannův dvůr. Hradební systém byl zdokonalován barbakány před Svinenskou bránou a Pražskou bránou.

V době baroka vynikly stavby sakrální, kostely a kaple. Vrcholným dílem je kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě, vystavěný na místě starší stavby podle Kiliána Ignáce Dienzenhofera (1689—1751). Významné jsou barokní přestavby radnice a kostela svatého Mikuláše. Za ním umístěná kaple Smrtelných úzkostí Páně, pozoruhodná drobná centrální stavba s kopulí a s dvěma věžemi, byla vystavěna na místě gotické kaple svatého Jakuba. Drobné úpravy vznikaly okolo dominikánského konventu a na náměstí byla vystavěna proporčně vytříbená Samsonova kašna, kam byla přiváděna voda z dodnes stojící vodárenské věže. Na měšťanských domech se sloh projevuje poměrně málo a nevýrazně. Zajímavé jsou typové řadové domky (s prvními záchody uvnitř dispozice) v České ulici. Na dobré úrovni je interiérová malba (Šalamounův soud na radnici), sochařství vedle běžné produkce má rustikální, ale působivý výraz (J. Dietrich). Hradební systém se zdokonalil předsunutými pevnůstkami, tzv. raveliny. Klášterní věž, později zvaná Bílá věž, byla 1772 opatřena nástavbou a helmicí. O školství se staral nově povolaný řád piaristů, pro nějž byla postavena kolej, palác s nízkou věží, zakrátko přeměněný na biskupskou rezidenci.

Stavby klasicismu a empíru jako slohů osvícenství navazujících na antické vzory jsou ve městě četnější. Zvláště výrazný je pak empír v přestavbách fasád, kde se zpočátku ještě uplatňují plošné barokní prvky, ale i lidová ornamentika. České Budějovice se staly krajským městem, centrem nové diecéze a posléze získaly dokonce evropský primát: koněspřežní železnici, kterou se uskutečnil dávný sen o přímém spojení Povltaví s Podunajím. Město se uvolnilo ze středověkého sevření, bouraly se hradby, pomalu vznikala zástavba na předměstích, před Pražskou bránou Mariánské náměstí, vysazovaly se první aleje a parky na místě zrušených ravelinů, došlo ke korekturám tras komunikací a 1816 byla založena Rudolfovská třída, která zprostředkovala velkorysý vjezd do města od Třeboně. V té době se začínala tvořit představa moderního města, pohodlného, hygienického, prosluněného, členěného zelení. Zlepšil se standard bydlení, vznikl typ měšťanského nájemního domu s většími okny a prostorným schodištěm. Významnou osobností té doby byl A. Lanna, loďař, podnikatel vodních staveb a mostů, obchodník, průmyslník a obětavý mecenáš. Spolu se svým stavitelem J. Sandnerem budoval ve městě řadu objektů (zájezdní hostinec U Zelené ratolesti), které přes slohovou autentičnost dokonale splývají s původním prostředím. Zajímavá je řada typových kanovnických domů ve stejnojmenné ulici, každý s pilířovou arkádou (jakousi salou terrenou) do zahrádky, nebo Bazar, obchodní ulička mezi Krajinskou třídou a Českou ulicí. Pro společenský život se stavěly restaurace, parkové pavilony a bylo založeno divadlo. 

Následující období pozdního klasicismu a historismu po roce 1848 dále rozvíjelo započaté dílo průmyslové modernizace. Nastal další příliv venkovského obyvatelstva do města, vedle měšťanského nájemního domu vznikl mnohobytový činžák s minimálními hygienickými podmínkami. Zastavovala se předměstí: Pražské předměstí, Linecké předměstíVídeňské předměstí, později začala zástavba Čtyř Dvorů. Stavěly se nové továrny, převážně na východní a jižní straně města, nové budovy státní administrativy, Justiční palác, odborné školy, reálná a klasická gymnázia, muzeum, nemocnice, městské lázně, hotely, chudobinec, kasárny, nádraží a nakonec byla zavedena městská hromadná doprava. Bohatí si stavěli buď přímo ve městě, nebo na blízkém venkově (Hluboká nad Vltavou, Libníč) honosné vily. Budovaly se další kostely: novogotický kostel svatého Václava (pozoruhodná sálová architektura), novorománský kostel svatého Jana Nepomuckého, novobarokní kostel Božského Srdce Páně a nakonec, ve stylu beuronských benediktinů, kostel Růžencové Panny Marie. Stavěly se železnice, nejprve do průmyslové Plzně, pak do Vídně a naposledy do Prahy. Velký objem a tempo výstavby neposkytovaly podmínky pro nalézání osobitého architektonického stylu, využívalo se tedy to, co existovalo a co navíc odpovídalo představám o významnosti doby – historické styly, ne podle lokálních, ale podle akademických evropských vzorů. Nejde o pouhé kopie, architektonické prvky se kombinují a styly se navzájem mísí, a tak nemůže dojít k čistému slohovému výrazu. Tyto stavby měly ale moderní provozní uspořádání a většinou dokonalé řemeslné zpracování.

Počátkem 20. století se ve městě objevila pod vlivem vídeňských vzorů secese jako moderní dekorativní styl. Na historické slohy reagovala bizarností forem. V jejím duchu se stavěly nájemní domy, první obchodní domy, školy i nemocnice. Výjimečná je z tohoto období budova Městské spořitelny v Krajinské třídě s prvky secesního Jugendstilu a německého Werkbundu.

Vznik republiky byl poznamenán ještě kubismem (Husův sbor na Palackého náměstí), ale především byl dalším impulzem moderní architektuře, která se postupně více oprošťovala od dekorativismu a složité členitosti. Nové stavby se hlásily k purismu, konstruktivismu a posléze k funkcionalismu. Vznikaly stavby nového charakteru, lapidárně jednoduchých působivých forem, reflektujících světové trendy vznikajícího internacionálního stylu. Vedle nájemních domů se nová architektura uplatnila zvláště ve vilách, nový je typ rodinného domku pro střední vrstvy a typ velkého obchodního, tzv. jednotkového domu. Také drobné specializované obchody byly vděčnou zakázkou pro architekty. Poměrně nové je odvětví sportovních staveb a areálů (Sokolský ostrov), vysloveně konstruktivistické jsou stavby mostů, přehrad a elektráren. Namísto individuálního řemeslného zpracování nastoupila tovární výroba a nové materiály: železobeton, ocel, sklo, chrom, nikl, keramické a skleněné obklady a šlechtěné omítky (břizolit). Byly zastavovány nové lokality: Jiráskovo nábřeží, Pětidomí, Havlíčkova kolonie, volné části Pražského předměstí a Lidické třídy. Tento životní styl První republiky dozníval ještě v době okupace a do konce 40. let 20. století, jeho vzor se projevil koncem 60. let a jako nostalgická vzpomínka působí dodnes. Těsně před válkou byl dokončen moderně historizující kostel svatého Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech. Jistou kuriozitou je jediná významnější stavba vzniklá období druhé světové války, herecké domy v Jirsíkově ulici architekta Zeno Kossaka (1964—1985) a zbytek interiérů Německého domu, dnes Domu kultury Slavie.

Architektura 2. pol. 20. století a počátku 21. století začíná v poválečné atmosféře obnovy hospodářství. Následující období nazývané socialistickým realismem netrvalo víc než pět let, přesto způsobilo přerušení vývoje a dlouhodobou dezorientaci. Vyznačovalo se novým návratem k historizujícím prvkům, fádní skladbou oken a nemotornou, často monumentalizující kompozicí hmot. Z té doby existuje několik skupin bytových domů (např. významnější nárožní dům s obchodem mezi Lannovou třídouJeronýmovou ulicí), často zdobených sgrafity na znamení výtvarnosti, a několik veřejných budov (Katastrální úřad na Lidické třídě). Poslední z mnoha výtvarných děl té doby, keramická kašna, byla později přenesena na sídliště Šumava.

Koncem 50. let a v 60. letech po poválečné stagnaci v celé Evropě dochází k novému rozmachu architektonické invence ve smyslu předválečných modernistických idejí. To se s určitým časovým odstupem projevilo také v Československu, ovšem za podmínek nejrůznějšího politického a ekonomického omezování a usměrňování. Bylo nutné co nejrychleji obnovit zastaralý a válkou zničený bytový fond a vybudovat nové průmyslové podniky pro tehdejší těžkopádnou ekonomiku. Pokračovala koncentrace obyvatelstva do měst, kde bylo třeba zajistit bydlení, veřejné vybavení, dopravu a zásobování energiemi. Architektura těchto staveb byla zcela podřízena rychlosti, jednoduchosti a láci stavební výroby montovaných technologií tzv. panelů a skeletů. Přesto se architektům, soustředěným převážně v projektovém ústavu Stavoprojekt, podařilo realizovat některé kvalitnější stavby a jejich vnější prostředí. Vznikala tzv. sídliště, zčásti na asanovaném území na Pražském a Lineckém předměstí, v Suchém Vrbném. Později vznikla na levém břehu Vltavy, ve Čtyřech Dvorech, sídliště Vltava, Vítězný únor (Šumava) a Máj. Jejich přínosem byla komplexnost veřejné vybavenosti: obchodů, služeb a škol. Negativní stránkou byla postupně stoupající hustota obyvatel ve zvyšující se nevzhledné zástavbě a špatná technická i řemeslná kvalita. Chátrající historické jádro, prohlášené městskou památkovou rezervací, bylo zčásti obnovováno nevhodnou tzv. blokovou asanací zadních traktů (Kněžská – Kanovnická, blok při severní straně náměstí). Město však získávalo na významnosti: působily tu dvě vysoké školyPedagogická fakulta Agronomická fakulta Vysoké školy zemědělské. Pro Jihočeské biologické centrum Akademie věd České republiky byl vybudován rozsáhlý areál ve Čtyřech Dvorech. Vznikaly další městské dominanty Poliklinika jih, hotel Gomel (od 2012 přestavěný hotel Clarion) a řada poměrně hodnotných, dodnes fungujících veřejných budov sportovního, kulturního a administrativního charakteru. Dochází k obnově výstavby rodinných domů, především řadových a atriových (Voříškův dvůr), úsporných na velikost pozemků, protože stát úzkostlivě sledoval zabírání v té době produkční zemědělské půdy. Od 70. let se projevovala, zvláště v interiéru veřejných staveb, snaha o honosnost a přepych, která vyznívala v těžkopádných formách chtěné uměleckosti. Za architektonicky nejzdařilejší stavbu poválečného období je označován plavecký stadion dle projektu B. Böhma (1958, dokončeno 1971) a dům kolektivního bydlení Koldům (1959—1964).

Po převratu roku 1989 došlo k mohutnému rozvoji investorských aktivit. Příliv nových technologických a materiálových možností pro architekturu se projevuje nebývalou volností tvarů a forem. Město dostalo statutární charakter, stalo se sídlem Jihočeské univerzity Jihočeského kraje. Rekonstruovala se stará a stavěla nová městská zařízení (především zdařilá a oceňovaná rekonstrukce radnice), budovaly se nové mosty (Dlouhý most) a lávky (přes Sokolský ostrov a v ulici E. Pittera). Vedle vzniku více či méně zdařilých administrativních budov, nákupních center (obchodně společenské centrum IGY, obchodní centrum Mercury s autobusovým nádražím) či peněžních ústavů (přístavba Československé obchodní banky na Lannově třídě, Atelier 8000), se zvýšila vzhledová úroveň specializovaných obchodů a městského mobiliáře. Liberalizace společnosti a nedůsledná regulace má za následek nadměrné rozšiřování zastavěného území města hypermarkety, výrobními podniky a vilovými koloniemi.

K významným architektonickým počinům, přesahujícím regionální projektantské stavitelství, náleží kolem roku 2000 například Domov pro seniory v blízkosti staroměstského hřbitova, postavený podle návrhu kolektivu architektů Víta Másla (*1964), Petra Bouřila (*1964) a Jaroslava Hláska (*1969). Rovněž výstavba areálu rodinné tiskárny Karmášek na rohu Pekárenské ulice a K. Weise podle projektu Ivana Kroupy (*1960) (hlavní stavby provozu 2002—2003, přístavba vjezdu a galerie 2015) je příkladem materiálově i hmotově výrazného tvůrčího gesta. Urbanisticky zdařilou a vizuálně atraktivní realizaci nekomerčního charakteru, která byla dokončena v roce 2015 podle projektu bratislavského ateliéru SLLA ArchitectsMiriam Lišková (*1973), Michal Sulo (*1972), Jozef Skokan (*1970), představuje stavba Komunitního centra Máj. Jinou kvalitní stavbou, která rovněž vzešla z architektonické soutěže organizované samosprávou, je nakonec přístavba Jihočeské vědecké knihovny na Lidické třídě od ateliéru Kuba & Pilař architekti, která byla dokončena v roce 2021.

Problematice historické i současné architektury ve městě se od roku 2012 v širších souvislostech věnuje volné sdružení architektů CBArchitektura, jejíž členové nejen komentují dění na scéně, ale také se aktivně podílejí na organizaci a průběhu architektonických soutěží v místním i republikovém měřítku.

AUTOŘI:
akad. arch. Vojtěch Storm
Mgr. Hynek Látal Ph.D.

LITERATURA:
  •      PAVEL, Jakub a ŠAMÁNKOVÁ, Eva. České Budějovice. 2., přeprac. vyd. Praha: Odeon, 1979. 234 s. Památky. Řada Městské památkové rezervace; Sv. 32.

  •      KOVÁŘ, Daniel. Slavné stavby Českých Budějovic. 1. vydání v českém jazyce. [Praha]: Foibos Books, s.r.o., [2016]. 333 stran. ISBN 978-80-87073-84-1.

    [s.333]
  •      CBA. CBA [online]. Dostupné z: http://www.cbarchitektura.cz/