Lanna Adalbert (Vojtěch)

Syn loďmistra Thaddäuse Lanny (1773—1828) a Terezie, roz. Masákové (1772—1832). Po studiích na budějovickém gymnáziu (1817—1820) odešel na pražskou polytechniku (1820), ale studia nedokončil. Vrátil se do Českých Budějovic a pracoval v otcově podniku nejprve jako dělník, později jako plavec. V roce 1825 složil vrátenskou zkoušku a stal se kormidelníkem. Podnikl několik obchodních plaveb do Hamburku, kde získal cenné zkušenosti a kontakty. Po smrti otce 1828 se stal loďmistrem. Loděnici ve Čtyřech Dvorech, kterou odkoupil od hlubockého panství, přeměnil v podnik produkující v době svého největšího rozmachu více než 300 lodí ročně. V roce 1831 získal státní zakázku na splavnění Vltavy, 1833 i Labe.

Byl významným akcionářem koněspřežní železnice České Budějovice – Linec, jejíž provoz měl 1835—1846 pronajat. V Praze se proslavil stavbou Řetězového mostu (1841) a tzv. Negrelliho viaduktu v Karlíně (1846—1850). Roku 1857 se A. Lanna přestěhoval natrvalo do Prahy. Stal se významným akcionářem Pražské společnosti pro plavbu parní a plachetní, o rok později sám založil paroplavební podnik na přepravu kladenského uhlí z Kralup a těsně před svou smrtí se aktivně účastnil na založení Pražské společnosti pro paroplavbu na řece Vltavě (1865). Mj. se podílel na stavbě Masarykova nádraží v Praze (1845) a založení firmy Antonín Eggert a spol., založil pilu a parketárnu v Litvínovicích, 1844—1847 zesplavnil Lužnici, Nežárku, Blanici, Krumlovský a Křemežský potok, vystavěl další řetězový most přes Vltavu v Podolsku (1847; dnes u Stádlce přes Lužnici), byl 1. prezidentem českobudějovické Obchodní a živnostenské komory (1850), spoluzakladatelem Městské spořitelny (1856), založil máčírnu a sušárnu lnu v Želnavě (1850), stál u zrodu společnosti těžící uhlí na Kladensku (1847), železáren v Kladně (1854), Pražské železářské společnosti (1857), postavil železnice Kladno – Nučice, Praha – Podmokly, Praha – Domažlice, Kladno – Kralupy nad Vltavou (1855).