Lannova loděnice

Vznikla na levém břehu Vltavy za Dlouhým mostem ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic v pol. 16. století. První lodě byly postaveny 1550, poslední kolem 1890. Sloužily především k říční dopravě soli z Českých Budějovic do Prahy. Od pol. 18. století byl provoz loděnice spjat s rodem Lannů. Dne 31. 12. 1773 si přepravu soli i loděnici pronajalo od státní solní správy ředitelství hlubockého panství na 6 let. V roce 1829 došlo ke zrušení státního solního monopolu a hlubocké panství odkoupilo od státu loděnici s personálem, 12 loděmi i se závazkem dopravovat ročně z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou 110 000 beček soli. K jejímu největšímu rozkvětu došlo za A. Lanny, který ji od hlubockého panství koupil 15. 5. 1832 za 870 zlatých a přeměnil ve vlastní podnik. Až do 1860 produkce lodí prudce stoupala.

V loděnici se stavěly čluny, převoznické prámy, ruční bagry pro úpravu plavební dráhy a především 2 typy lodí: menší 33,1 x 3,97 m s výškou 0,81 m na 21 t nákladu, větší 44,5 x 4,75 m s výškou 0,98 m na 56 t nákladu. Posádku tvořil kormidelník a 5—8 plavců. Prostor k přepravě nákladu nebyl zakryt deskami, proto název naháči. Tyto lodě byly stavěny tak, aby po přepravě zboží mohly být rozebrány a použity jako stavební materiál. Tím byla ušetřena jejich náročná doprava zpět. Stavěly se ze smrkových nebo jedlových fošen, jako těsnící materiál se používala koudel, podponorová část byla opatřena dehtovým nátěrem. Měly malý ponor, aby i při nízké vodě dobře proplouvaly vorovými propustmi a nezachytávaly o kameny. Největší produkce dosáhla loděnice 1851—1862, kdy bylo ročně postaveno průměrně 300 lodí. Při jejich stavbě bylo zaměstnáno 60 – 80 dělníků, skupiny po 8 mužích stavěly celou loď od začátku do konce přibližně 10 dní při 10 hodinové pracovní době. Po řece pluly lodě samotíží, podle potřeby používala posádka krátká vesla. S rozvojem železnice po 1862 poklesl zájem o lodní přepravu. Zprávy Obchodní a živnostenské komory po 1890 o loděnici ve Čtyřech Dvorech již nehovoří. A. Lanna ml. zřídil 1905 Lannovu nadaci pro sirotky, které 4. 1. 1908 věnoval zděnou loděnici s částí pozemků. Obdélná přízemní budova má na jižním průčelí 2, na východním 6 vysokých arkád s dřevěnými vraty pro vjezdy do loděnice. Postavena byla v 1. pol. 19. století, od 1963 je chráněna jako nemovitá kulturní památka. Od 90. let je hospodářsky využívána, sídlo zde má také Centrum zdravotně postižených.