lázně

Ve středověkém městě pomáhaly lázně udržet určitou úroveň hygieny a stávaly se místem společenských setkání. Lazebníci měli oprávnění provádět menší lékařské zákroky. Funkce lázní přetrvala v podstatě do novověku.

České Budějovice měly zřejmě od svého založení troje lázně; poprvé se připomíná 1364 lazebník Kunz, držitelé všech tří lázní 1377. Jejich počet výrazněji nekolísal a vzhledem k náročnosti vybavení zůstávaly na původních místech až do 18. století. Protože provoz lázní vyžadoval stálý dostatek vody, bývaly zpravidla umístěny poblíž řeky u branky v hradbách.

Lázně, které se nacházely pod věží Mandou v Kněžské ulici č. 2, provozoval koncem 14. století lazebník Rendl a po něm se označovaly ještě počátkem 16. století. V letech 1433—1443 patřily lazebnici Mandě, podle níž dostala věž jméno. Pozdějšími držiteli byli 1548—1578 příslušníci rodiny Innichhoferů, 1682—1723 Umblauffů a po 1755 František Baumann.

Druhý lázeňský dům stál mezi dominikánským konventem a Rybářskou branou (Hroznová ulice č. 23). Ve 14.—15. století byl nazýván podle lazebníka Spatla. Před 1549 patřila polovina lázní ke kostelu svatého Mikuláše, ale lazebnice Uršula obě části spojila. V řadě dalších, často se střídajících držitelů vyniká rodina Weissova, která tyto lázně vedla 1644—1743, naposledy 1747—1764 Florián Zachariáš Fetterle.

Třetí lázně stály za radnicí vedle Solní branky (Česká ulice č. 66) a označovaly se do poloviny 15. století jako Šiklovy. V 16. a 17. století jsou zmínky o těchto lázních torzovité, patrně na přechodnou dobu zanikly. V letech 1678—1680 je nechala obec přestavět a lazebnická živnost se zde provozovala asi do poloviny 18. století.

Rekvalifikace lazebníků na lékaře a chirurgy po 1750, související se snahou zlepšit zdravotní péči, vedla k zániku původních lazeben a dočasnému úpadku základní hygieny. Několik nových lázní bylo zřízeno v hradebním parkánu. Před 1850 vznikly v Českých Budějovicích veřejné plovárny a na břehu Mlýnské stoky, mezi ulicí Karla IV. a Kanovnickou ulicí, byly v provozu veřejné lázně, které 1887—1888 přestavěl a moderně zařídil Ferdinand Hrbek. Podle něj se lázním všeobecně říkalo Ferdinandovy. Kromě parních a vanových koupelí poskytovaly i uhličité koupele, účinné při léčbě srdečních a ledvinových chorob. Projekt nových lázní na levém břehu Malše z let 1921—1931, které by svou kapacitou odpovídaly narůstajícímu počtu obyvatel města, nebyl pro nedostatek prostředků realizován. V roce 1927 došlo k modernizaci Ferdinandových lázní Jejich provozovatel František Binder (* 1868) zřídil dva malé bazény, vany a lidové sprchy. Od 1934 patřily lázně V. Skálovi, od 1938 Heřmanu Drösslerovi a 1946 byly znárodněny. Sloužily do 1978.

Lázeňské zařízení postupně zastarávalo, ale k demolici objektu došlo proto, aby mohla být na jeho místě postavena budova Krajské politické školy Komunistické strany Československa. Jejich funkci převzaly plně zimní lázně, které patří spíše do kontextu moderních plováren a koupališť.