ZAVŘÍT MENU

Vrbenské rybníky

Chráněné území kategorie přírodní rezervace na severozápadním okraji Českých Budějovic, vyhlášené 1. 4. 1990 na ploše 245,80 ha, 14. 11. 2013 rozšířené na současnou výměru 315,78 ha, od roku 2005 zařazené do seznamu evropsky významných lokalit, od roku 2009 součást ptačí oblasti Českobudějovické rybníky.

Chráněné území zahrnuje čtyři středně velké rybníky: Černiš, Domin, Nový Vrbenský rybníkStarý Vrbenský rybník a přilehlé louky a lesní porosty bažinných olšin. Začátkem 15. století mělo území podobu mokrých luk a pastvin kolem rozptýlených dvorců budějovických měšťanů, ale již 1460 začala stavba rybníka Černiš. Později přibyly další rybníky směrem k Českému Vrbnému. Jejich vybudování zvýšilo stanovištní a biologickou rozmanitost území. Rezervace je významná z botanického, entomologického a ornitologického hlediska, představuje výjimečný komplex biologické a krajinářské hodnoty, o to cennější, že zůstal zachován v bezprostřední blízkosti města. Vrbenské rybníky jsou jedním z nejvýznamnějších prvků územního systému ekologické stability v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Tvoří je pestrá mozaika vodních, mokřadních, lučních a lesních formací většinou přírodního nebo přírodě blízkého charakteru. Vodní vegetace je zastoupena společenstvy vzplývavých a ponořených rostlin a litorálními porosty rákosin a vysokých ostřic. Významný je výskyt chráněného a kriticky ohroženého druhu kotvice plovoucí v Novém Vrbenském rybníce a vitální populace plavínu štítnatého v rybníce Šnejdlík. Rákosiny jsou tvořeny především rákosem obecným, zblochanem vodním, orobincem širolistým úzkolistým, vzácně se vyskytuje šmel okoličnatý; v porostech vysokých ostřic dominuje ostřice štíhlá, roztroušeně se vyskytuje ostřice vyvýšená.

Z lučních společenstev jsou nejvýznamnější slatinné louky na pramenných vývěrech pod hrází Černiše s hojným výskytem prstnatce májového a některých vzácnějších druhů ostřic (ostřice Hartmanova, ostřice blešní, ostřice trsnatá). Poněkud sušší střídavě vlhké louky vynikají svým druhovým bohatstvím a jsou charakteristické výskytem bezkolence modrého, bukvice lékařské, čertkusu lučního, žluťuchy leskléocúnu jesenního.

Nejcennější mokřadní vegetační formací je velkoplošný komplex (80 ha) bažinných olšin jižně od rybníka Černiš a částečně i pod jeho hrází. Z hlediska původnosti zahrnuje porosty velmi přirozené, ale také porosty zkulturněné či vzniklé náletem na bývalých loukách a pastvinách. Stromové patro tvoří především olše lepkavá, přimíšena je bříza pýřitá, místy borovice a smrk. V keřovém podrostu dominuje vrba popelavá, přidruženy jsou střemcha obecná, vrba pětimužná krušina obecná. Pro bylinné patro jsou typické zejm. ostřice prodloužená, ptačinec dlouholistý, z chráněných a ohrožených druhů se vyskytují např. bazanovec kytkokvětý, kapradiník bažinný, kapraď hřebenitá a v tůňkách rostoucí ďáblík bahennížebratka bahenní. Hojné a pro olšiny charakteristické jsou liány: chmel otáčivý, opletník plotní lilek potměchuť.

Významné jsou porosty rybničních hrází, které se vymykají vegetačnímu průměru zbytku chráněného území. Bylinné patro v podrostu stromořadí mohutných dubů má relativně teplomilný a suchomilný charakter a celé společenstvo se do určité míry podobá přirozeným doubravám. Rybniční hráze jsou významné i z hlediska mykologického. Podrobným botanickým průzkumem, prováděným 1992—1996, bylo v rezervaci zjištěno celkem 298 druhů vyšších rostlin, z toho 11 druhů chráněných a ohrožených.

Rezervace je jedinečná také svou faunou bezobratlých živočichů, zejm. motýlů. V mokřadech zde bylo 1981—1986 zjištěno 831 převážně nočních druhů motýlů, což je 30 % fauny motýlů Čech. Výskyt některých druhů můr, píďalek a obalečů byl v Čechách prokázán na Černiši jako na jediné lokalitě. K nejvýznamnějším druhům patří hlavně můra rákosnice ostřicová, jejíž zdejší populace je jednou z nejpočetnějších v rámci celého evropského areálu. Píďalka očkovec tmavý, objevená na Černiši 1981, se vyskytuje v Čechách jen zde. Podobně výskyt přástevníka lišejníkovce popelavého byl znám donedávna pouze z V. r. Z ostatních bezobratlých je významný výskyt vzácného páchníka hnědéhotesaříka obrovskéhozdobence Gnorimus variabilis nebo zlatohlávka Liocola lugubris. Společně s nimi v dubovém a lipovém trouchu žije chráněný kovařík rezavý, známý v jižních Čechách jenom z Českobudějovické Třeboňské pánve. Sporadicky se na květech rostlin objevuje menší zlatohlávek skvrnitý, listy a kmeny lip vyhledávají krasci lipovítesaříci Chlorophorus herbsti či Acanthoderes clavipes. Vzácný, spíše náhodný, je výskyt roháče obecného, který je rozšířen v Hluboké nad Vltavou. Vody V. r. oživují různé druhy potápníků, zejm. potápník rýhovaný. K největším patří potápník vroubený, menší druhy jsou zastoupeny druhy Hydroglyphus pusillus Agabus bipustulatus. Vodomily reprezentuje vodomil střevlíkovitý, ojediněle se lze setkat i s velkým vodomilem černolesklým. Ve vodě se dobře vyvíjejí také larvy chrostíků; ve světelném lapači v olšině na Černiši bylo zjištěno na 50 druhů chrostíků, z nichž nejčastější byli Oecetis ochraceaEcnomus tenellus.

Do roku 2001 byl na území rezervace zjištěn výskyt 191 druhů ptáků, z toho 93 druhů zde hnízdilo. V 90. letech zde pravidelně hnízdilo kolem 72 druhů, ze vzácných a ohrožených druhů např. potápka černokrká (až několik desítek párů), zrzohlávka rudozobá (asi 5 párů), rybák obecný (až 6 párů), rákosník velký (až 9 párů), moudivláček lužní (až 7 párů); nepravidelně také pár hohola severního, slavík obecný, cvrčilka slavíková a dokonce i bukáček malý. Od počátku 90. let pronikl do rezervace i slavík modráček, registrován byl i výskyt vzácného bukače velkéhovolavky bílé. Ornitologicky nejbohatší je rybník Domin se svými ostrůvky. Zde je také jádro druhé největší kolonie racka chechtavého v Českobudějovické pánvi (1988 asi 3 000 párů, od 90. let pokles počtu). Již před 1920 bylo z V. r. známé hnízdění husy velké (v 70. letech asi 20 párů). Hojným druhem zejm. v dubových alejích na hrázích a v bažinných olšinách je lejsek bělokrký, vzácně zde zahnízdí i lejsek černohlavý. V roce 1990 vznikla v olšině u rybníka Černiš malá kolonie volavek popelavých, kterých zde 1995 hnízdilo kolem 45 párů; 1994 zde výjimečně zahnízdily dva páry kvakoše nočního. Z ostatních skupin obratlovců se v rezervaci vyskytují bohaté populace obojživelníků; o výskytu plazů je známo jen málo. Ze savců je významná populace netopýrů, obývajících stromové dutiny; hojně se vyskytuje netopýr rezavýnetopýr vodní.

V souvislosti s tvorbou soustavy chráněných území Natura 2000 byla rezervace rozšířena ještě o rybníky Velký VávrovskýMladohaklovský a část bývalého vojenského cvičiště Čtyři Dvory, v roce 2005 podle evropské směrnice o stanovištích zařazena nařízením vlády České republiky 132/2005 Sb. do seznamu evropsky významných lokalit pod názvem Vrbenské rybníky (výměra 316 ha); v roce 2012 byla evropsky významná lokalita ještě dále rozšířena o rybník Šnejdlík a její celková výměra je 320 ha. Hlavními předměty ochrany podle směrnice o stanovištích jsou zde jednak vybrané biotopy (vodní makrofytní vegetace a bezkolencové louky), jednak početné populace žáby kuňky ohnivé (Bombina bombina) a brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), jehož larvy se vyvíjejí v trouchu starých dubů a lip na hrázích rybníků. Celá rezervace je součástí ptačí oblasti Českobudějovické rybníky (celková výměra 6 362 ha), zřízené podle evropské směrnice o ptácích v roce 2009. Z předmětů ochrany pro něž byla ptačí oblast vyhlášena se na Vrbenských rybnících vyskytují rybák obecný, slavík modráček, husa velkákopřivka obecná.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

bažantnice Černiš    |   flóra a vegetace    |   naučné stezky    |   obojživelníci    |   ochrana přírody    |   ptáci 

AUTOŘI:
Mgr. Josef Albrecht
RNDr. Petr Bürger
Mgr. Zdeněk Kletečka

LITERATURA:
  •      ALBRECHT, Josef a kol. Chráněná území ČR. VIII., Českobudějovicko. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4.

    [s. 144—145.]
  •      BRANDL, Pavel a BÜRGER, Petr a PYKAL, Jiří. Ptáci přírodní rezervace Vrbenské rybníky u Českých Budějovic. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích: Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2002. ISSN 0139-8172.

  •      JAROŠ, Josef a SPITZER Karel. Motýlí fauna (Lepidoptera) mokřadu Černiš v jižních Čechách. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum. 1987, roč. 27(supplementum 2), s.3—42.

  •      JÍLEK, Bohumil. Příspěvek k fytocenologii jihočeských olšin. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum. 1958, roč. 1, s. 53—63.

    [s. 53—63.]
  •      CHYTIL, Josef, ed. et al. Mokřady České republiky: přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. Mikulov: Český ramsarský výbor, 1999. 327 s. ISBN 80-239-4675-7.

    [s. 99—100.]
  •      ALBRECHTOVÁ, Alena. Inventarizační průzkum přírodní rezervace Vrbenské rybníky: Vegetační kryt. Rukopis, 1998, 74 s., 6 příl., dep. AOPK ČR České Budějovice.

  •      BRANDL, Pavel a BÜRGER, Petr a PYKAL, Jiří. Přírodní rezervace Vrbenské rybníky. Ornitologický inventarizační průzkum. Rukopis, 1995, dep. ÚM ČB.

  •      LEPŠÍ, Petr, LEPŠÍ, Martin, BOUBLÍK, Karel, ŠTECH, Milan a HANS, Vladimír, eds. Červená kniha květeny jižní části Čech. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2013, 503 s.