Vrbenské rybníky

Chráněné území zahrnuje čtyři středně velké rybníky: Černiš, Domin, Nový Vrbenský rybník a Starý Vrbenský rybník a přilehlé louky a lesní porosty bažinných olšin. Začátkem 15. století mělo území podobu mokrých luk a pastvin kolem rozptýlených dvorců budějovických měšťanů, ale již 1460 začala stavba rybníka Černiš. Později přibyly další rybníky směrem k Českému Vrbnému. Jejich vybudování zvýšilo stanovištní a biologickou rozmanitost území. Rezervace je významná z botanického, entomologického a ornitologického hlediska, představuje výjimečný komplex biologické a krajinářské hodnoty, o to cennější, že zůstal zachován v bezprostřední blízkosti města. Vrbenské rybníky jsou jedním z nejvýznamnějších prvků územního systému ekologické stability v jihovýchodní části Českobudějovické pánve. Tvoří je pestrá mozaika vodních, mokřadních, lučních a lesních formací většinou přírodního nebo přírodě blízkého charakteru. Vodní vegetace je zastoupena společenstvy vzplývavých a ponořených rostlin a litorálními porosty rákosin a vysokých ostřic. Významný je výskyt chráněného a kriticky ohroženého druhu kotvice plovoucí v Novém Vrbenském rybníce a vitální populace plavínu štítnatého v rybníce Šnejdlík. Rákosiny jsou tvořeny především rákosem obecným, zblochanem vodním, orobincem širolistým a úzkolistým, vzácně se vyskytuje šmel okoličnatý; v porostech vysokých ostřic dominuje ostřice štíhlá, roztroušeně se vyskytuje ostřice vyvýšená.

Z lučních společenstev jsou nejvýznamnější slatinné louky na pramenných vývěrech pod hrází Černiše s hojným výskytem prstnatce májového a některých vzácnějších druhů ostřic (ostřice Hartmanova, ostřice blešní, ostřice trsnatá). Poněkud sušší střídavě vlhké louky vynikají svým druhovým bohatstvím a jsou charakteristické výskytem bezkolence modrého, bukvice lékařské, čertkusu lučního, žluťuchy lesklé a ocúnu jesenního.

Nejcennější mokřadní vegetační formací je velkoplošný komplex (80 ha) bažinných olšin jižně od rybníka Černiš a částečně i pod jeho hrází. Z hlediska původnosti zahrnuje porosty velmi přirozené, ale také porosty zkulturněné či vzniklé náletem na bývalých loukách a pastvinách. Stromové patro tvoří především olše lepkavá, přimíšena je bříza pýřitá, místy borovice a smrk. V keřovém podrostu dominuje vrba popelavá, přidruženy jsou střemcha obecná, vrba pětimužná a krušina obecná. Pro bylinné patro jsou typické zejm. ostřice prodloužená, ptačinec dlouholistý, z chráněných a ohrožených druhů se vyskytují např. bazanovec kytkokvětý, kapradiník bažinný, kapraď hřebenitá a v tůňkách rostoucí ďáblík bahenní a žebratka bahenní. Hojné a pro olšiny charakteristické jsou liány: chmel otáčivý, opletník plotní a lilek potměchuť.

Významné jsou porosty rybničních hrází, které se vymykají vegetačnímu průměru zbytku chráněného území. Bylinné patro v podrostu stromořadí mohutných dubů má relativně teplomilný a suchomilný charakter a celé společenstvo se do určité míry podobá přirozeným doubravám. Rybniční hráze jsou významné i z hlediska mykologického. Podrobným botanickým průzkumem, prováděným 1992—1996, bylo v rezervaci zjištěno celkem 298 druhů vyšších rostlin, z toho 11 druhů chráněných a ohrožených.

Rezervace je jedinečná také svou faunou bezobratlých živočichů, zejm. motýlů. V mokřadech zde bylo 1981—1986 zjištěno 831 převážně nočních druhů motýlů, což je 30 % fauny motýlů Čech. Výskyt některých druhů můr, píďalek a obalečů byl v Čechách prokázán na Černiši jako na jediné lokalitě. K nejvýznamnějším druhům patří hlavně můra rákosnice ostřicová, jejíž zdejší populace je jednou z nejpočetnějších v rámci celého evropského areálu. Píďalka očkovec tmavý, objevená na Černiši 1981, se vyskytuje v Čechách jen zde. Podobně výskyt přástevníka lišejníkovce popelavého byl znám donedávna pouze z V. r. Z ostatních bezobratlých je významný výskyt vzácného páchníka hnědého, tesaříka obrovského i zdobence Gnorimus variabilis nebo zlatohlávka Liocola lugubris. Společně s nimi v dubovém a lipovém trouchu žije chráněný kovařík rezavý, známý v jižních Čechách jenom z Českobudějovické a Třeboňské pánve. Sporadicky se na květech rostlin objevuje menší zlatohlávek skvrnitý, listy a kmeny lip vyhledávají krasci lipoví a tesaříci Chlorophorus herbsti či Acanthoderes clavipes. Vzácný, spíše náhodný, je výskyt roháče obecného, který je rozšířen v Hluboké nad Vltavou. Vody V. r. oživují různé druhy potápníků, zejm. potápník rýhovaný. K největším patří potápník vroubený, menší druhy jsou zastoupeny druhy Hydroglyphus pusillus a Agabus bipustulatus. Vodomily reprezentuje vodomil střevlíkovitý, ojediněle se lze setkat i s velkým vodomilem černolesklým. Ve vodě se dobře vyvíjejí také larvy chrostíků; ve světelném lapači v olšině na Černiši bylo zjištěno na 50 druhů chrostíků, z nichž nejčastější byli Oecetis ochracea a Ecnomus tenellus.

Do roku 2001 byl na území rezervace zjištěn výskyt 191 druhů ptáků, z toho 93 druhů zde hnízdilo. V 90. letech zde pravidelně hnízdilo kolem 72 druhů, ze vzácných a ohrožených druhů např. potápka černokrká (až několik desítek párů), zrzohlávka rudozobá (asi 5 párů), rybák obecný (až 6 párů), rákosník velký (až 9 párů), moudivláček lužní (až 7 párů); nepravidelně také pár hohola severního, slavík obecný, cvrčilka slavíková a dokonce i bukáček malý. Od počátku 90. let pronikl do rezervace i slavík modráček, registrován byl i výskyt vzácného bukače velkého a volavky bílé. Ornitologicky nejbohatší je rybník Domin se svými ostrůvky. Zde je také jádro druhé největší kolonie racka chechtavého v Českobudějovické pánvi (1988 asi 3 000 párů, od 90. let pokles počtu). Již před 1920 bylo z V. r. známé hnízdění husy velké (v 70. letech asi 20 párů). Hojným druhem zejm. v dubových alejích na hrázích a v bažinných olšinách je lejsek bělokrký, vzácně zde zahnízdí i lejsek černohlavý. V roce 1990 vznikla v olšině u rybníka Černiš malá kolonie volavek popelavých, kterých zde 1995 hnízdilo kolem 45 párů; 1994 zde výjimečně zahnízdily dva páry kvakoše nočního. Z ostatních skupin obratlovců se v rezervaci vyskytují bohaté populace obojživelníků; o výskytu plazů je známo jen málo. Ze savců je významná populace netopýrů, obývajících stromové dutiny; hojně se vyskytuje netopýr rezavý a netopýr vodní.

V souvislosti s tvorbou soustavy chráněných území Natura 2000 byla rezervace rozšířena ještě o rybníky Velký Vávrovský a Mladohaklovský a část bývalého vojenského cvičiště Čtyři Dvory, v roce 2005 podle evropské směrnice o stanovištích zařazena nařízením vlády České republiky 132/2005 Sb. do seznamu evropsky významných lokalit pod názvem Vrbenské rybníky (výměra 316 ha); v roce 2012 byla evropsky významná lokalita ještě dále rozšířena o rybník Šnejdlík a její celková výměra je 320 ha. Hlavními předměty ochrany podle směrnice o stanovištích jsou zde jednak vybrané biotopy (vodní makrofytní vegetace a bezkolencové louky), jednak početné populace žáby kuňky ohnivé (Bombina bombina) a brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), jehož larvy se vyvíjejí v trouchu starých dubů a lip na hrázích rybníků. Celá rezervace je součástí ptačí oblasti Českobudějovické rybníky (celková výměra 6 362 ha), zřízené podle evropské směrnice o ptácích v roce 2009. Z předmětů ochrany pro něž byla ptačí oblast vyhlášena se na Vrbenských rybnících vyskytují rybák obecný, slavík modráček, husa velká a kopřivka obecná.