odbory

Vznik odborů úzce souvisí s dělnickým hnutím a snahou po zlepšení pracovních podmínek v průmyslových podnicích. Českobudějovické dělnictvo se začalo organizovat v 80. letech 19. století. Prvním dělnickým vzdělávacím spolkem ve městě se stala 1888 Dělnická beseda, němečtí dělníci založili spolek Vorwärts. Od 1892 vznikaly odbory politických stran; mezi nejaktivnější patřily odbory při sociálnědemokratické a národněsociální straně. Zásluhou odborů se v Českých Budějovicích od poloviny 90. let začalo uplatňovat stávkové hnutí. Ve středu zájmu odborů stály v následujících desetiletích požadavky na zkrácení pracovní doby, starobní a invalidní zaopatření, úpravu platových poměrů, prodloužení mateřské dovolené, zavedení placené dovolené, stavbu dělnických bytů apod. Stávky např. opakovaně proběhly v tabákové továrně nebo ve stavebních firmách.

Od 1945 byly odborové organizace sjednoceny pod Revolučním odborovým hnutím (ROH); sekretariát Krajské odborové rady sídlil v Českých Budějovicích na Lannově třídě; roku 1948 působilo při českobudějovických podnicích a úřadech celkem 134 závodních odborových skupin a 13 místních skupin Revolučního odborového hnutí. V letech 1961—1966 byla vystavěna budova na Senovážném náměstí č. 2 a 3, kde měla své administrativní prostory Krajská odborová rada, Okresní odborová rada a krajské výbory odborových svazů pro jednotlivá odvětví. V témž objektu na Senovážném náměstí sídlily v 90. letech 20. století odborové svazy dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství, pracovníků potravinářského průmyslu, zemědělství a výživy, kovoprůmyslu, státních orgánů a organizací, obchodu, stavebnictví apod. Odborové sdružení železničářů má sídlo na Nádražní třídě. 

Odborové svazy, sdružené po roce 1990 do Českomoravské konfrederace odborových svazů, mají v Českých Budějovicích svá regionální pracoviště. Jejich společným orgánem je Regionální rada odborových svazů se sídlem na Žižkově třídě č. 12, založená 1999 a působící pro území Jihočeského kraje.