Panna Maria Rudolfovská

Pochází asi z dominikánského kostela Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích. V roce 1698 sochu věnovali Rudolfovským českobudějovičtí kapucíni, v 17. a 18. století se těšila velké úctě.

Datování práce kolísá v rozmezí let 1274—1340. Částečně poškozené dílo z jedlového dřeva je vysoké 141 cm a vzácně si uchovalo původní barevnou úpravu obličejových partií obou postav (tj. Panny Marie a malého Ježíše). Typ sochy je odvozen z příkladů francouzské katedrální plastiky z doby kolem 1250. Bližším předstupněm jsou kamenosochařské práce dómské hutě v saském Magdeburgu. Kuželovitá forma trupu Madony, záhyby jejího šatu i statičnost figury mají některé obdoby v zobrazení trůnícího panovníka na prvním typu pečetě Václava II. (1271—1305), užívané 1283—1297. Socha je výrazem dobového uměleckého proudu, který se snažil smyslovou formou postihnout ideální božský svět, oproštěný od lidských pocitů a existující mimo pozemský čas. Gesto pravé ručky Ježíška představuje Marii jako podílnici na Kristově díle vykoupení a spásy. Rudolfovská madona je v českém prostředí výjimečnou prací. Patří k nevelké skupině gotických dřevořezeb, vytvořených ještě ve 13. století. Pokud skutečně pochází z kostela dominikánského konventu, byla nejspíše určena pro jeho hlavní oltář. S ohledem na skutečnost, že se kněžiště budovalo ve dvou následných stavebních etapách, lze sochu datovat jen rámcově do poslední čtvrtiny 13. století. Od 1953 je součástí sbírek Alšovy jihočeské galerie, pro rudolfovský kostel byla pořízena sádrová kopie.