Lustenek

Na pronajatých farních pozemcích si havíři stavěli obydlí a převod těchto nemovitostí na jiného nájemce nepodléhal schválení budějovického faráře. Mezi 1579—1580 začal pozemky skupovat úředník solního skladu Georg Pirchinger z Lustenecku (†1592) a vybudoval zde dvůr, což vyvolalo spor s farářem, ukončený 1588 smlouvou o nájmu. Po Pirchingerově smrti dal císař Rudolf II. Habsburský (1552—1612) jeho majetek zabavit a Lustenek v dražbě 1593 koupila vdova po Pirchingerovi, Eufemie, a smluvně jej 1598 postoupila císařskému služebníku Ondřeji Thumseggovi a ten představiteli rudolfovské těžařské rodiny, Hansi Hölzelovi st. ze Sternsteinu. Ten jej záhy přenechal bratru Wolfovi, který poskytl dvůr jako přístřeší náboženským emigrantům z alpských zemí. Když se 1606 přestěhoval do Jáchymova, převzal Lustenek další z bratrů, císařský lesmistr Kašpar Hölzel ze Sternsteinu. Ten byl zřejmě iniciátorem přestavby dvora na renesanční zámeček s bohatou sgrafitovou výzdobou fasád (z velké části dochovanou) a asi i s věží. Za stavovského povstání emigroval do Rakous a areál začal chátrat. Po zničení Rudolfova 1619 zanikla majetková práva této obce a Lustenek si 1621 přivlastnil B. de Marradas a dal jej opravit. Již 1622 jej získalo českobudějovické děkanství, které jej do 1948 užívalo jako tzv. Děkanský dvůr a hájovnu děkanských lesů. Později sloužil pro skladovací účely, v současnosti není využíván. Zchátralá stavba byla alespoň částečně stavebně zajištěna.