Schel Jaromír

Studia Střední průmyslové školy strojnické v Praze přerušoval brigádami v dělnických profesích, poté pracoval jako horník tři roky v Dole Gottwald III v Kladně. Od 1964 bydlel a pracoval v Českých Budějovicích jako kulturní referent v klubu Beseda, kde mimo jiné organizoval beatové i jazzové hudební večery. Vystudoval obor Teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nejdelší část svého profesního života 1970—2006 působil jako ředitel Domu kultury Metropol (před rokem 1990 Dům kultury ROH) v Českých Budějovicích. V této funkci realizoval množství kulturních projektů. S Walterem Tritschlerem založený Kruh přátel hudby po 25 sezonách vyústil v založení Jihočeské komorní filharmonie. Na Malé scéně domu kultury uváděl výstavy normalizačnímu režimu nepohodlných výtvarníků, např. Vladimíra Boudníka, Oldřicha Kulhánka či Petera Orieška. Tato aktivita vedla ke zrodu výtvarného sdružení Kruh 89. Po roce 1990 v Metropolu organizoval mezinárodní výtvarnou přehlídku Intersalon nebo veletrh cestovního ruchu Kompas. S ředitelem Jihočeského divadla Jiřím Šestákem (*1956) založil hudební festival Múzy na vodě, který se od 2005 tradičně odehrává na soutoku Malše s Vltavou. U příležitosti výročí 750 let založení Českých Budějovic spoluinicioval se Svatomírem Mlčochem (*1955) výstavu a konferenci o zakladateli města Přemyslu Otakarovi II. Z této aktivity následně vznikl spolek Města Otakarova, jehož se J. Schel stal 1. předsedou (2017—2020). Spolek mj. vybudoval stálou expozici Muzeum krále železného a zlatého v českobudějovické hradební věži Železná panna.
J. Schel se zabýval vlastní tvorbou trojrozměrných výtvarných asambláží. Své manželce Aleně Schelové (*1946), novinářce, malířce a galeristce, pomáhal od roku 1998 vést Komorní galerii u Schelů v Panské ulici 7. Společně uspořádali na 180 výstav předních českých i zahraničních výtvarníků. Syn Petr Schel (*1972), se věnuje oboru sochařství, svá díla vystavuje doma i v zahraničí. 
J. Schel nedlouho před smrtí napsal dvě vzpomínkové knihy: Vlastní křídla potěší, vydané 2020, a Co mi zůstalo pod kloboukem, vydané o rok později. Působil po půl století v Českých Budějovicích jako nepřehlédnutelná osobnost, s noblesou a rád propojoval lidi i témata nejen v oblasti kultury, ale i společenského dění. Byl dlouholetým prezidentem českobudějovické pobočky charitativní organizace Lions Club, podporující nevidomé a slabozraké spoluobčany. V roce 2019 převzal od Statutárního města České Budějovice Medaili za zásluhy, připraveno je ocenění in memoriam Krajského úřadu Jihočeského kraje Zlatá šupina 2020.