nezávislá profesionální divadla

Jedná se většinou o divadelní soubory působící bez vlastní domovské scény. První nezávislá divadla se objevují v Českých Budějovicích po roce 1990.

Kejklířské divadlo Vojty Vrtka (* 1969) spojuje žonglérské a artistní umění s prvky loutkoherectví, činohry a živou hudbou. Na repertoáru má divadlo pohádky (O kouzelné kuličce), pouliční představení a komediantské výstupy. Spolupracuje s dalšími nezávislými divadly, např. projekt Komedianti, na kterém se podílí spolu s Víťou Marčíkem st. (* 1963) a společností Koňmo.

Divadlo Kvelb, loutkové a alternativní divadlo mnoha žánrů, které hraje pro děti a dospělé, založil 1997 herec a hudebník Dominik Tesař (* 1969). Kvelb se účastnil řady prestižních festivalů v České republice i zahraničí. Jeho repertoár tvoří mj. průvodová inscenace Můj bestiář, pouliční inscenace Kašpar Rek, chůdařský výlet mezi lidmi Chodníkovej spektákl. Ohňová loutková inscenace Vzplanutí je první svého druhu na světě, která používá hořící javajky o velikosti 4 m.

Mimotaurus, loutkové, činoherní, experimentální a pouliční divadlo od roku 2005 působící v Praze. Bylo založeno roku 2003 D. Tesařem, později přejmenováno na Divadlo 100 opic. K inscenacím souboru patří např.: Aladin a kouzelná lampa, Akropolis a Stará pověst, což byla původně inscenace Divadla Kvelb, která získala 2. místo v anketě UNIMA o cenu Erika 1998.

Studio dell’arte, první nezávislá divadelní společnost v Českých Budějovicích. Studio založily 1991 Kateřina Melenová (* 1964), Stanislava Kočvarová (* 1960) a Sylva Malinková (* 1968). Do dubna 2003 provozovalo Studio dell’arte vlastní experimentální scénu Divadlo pod čepicí, spolupracovalo s obecně prospěšnou společností Bazilika v kulturním klubu c. k. Solnice a kulturním centru Bazilika. Od svého vzniku nastudovalo Studio dell’arte 25 autorských inscenací. Tvoří na pomezí činohry a loutkového, experimentálního a výtvarného divadla. Hraje po celé České republice i v řadě evropských zemích. Jako první české divadlo hrálo v Centrálním parku na Manhattanu v New Yorku, kde uvedlo premiéru své verze opery Don Giovanni. Získalo mnoho festivalových cen, nejvýznamnější je 2. místo na Mezinárodním festivalu Loutkářského umění Praha 1997 za inscenaci Faust.

Divadlo Studna, soukromá divadelní společnost manželů Pepína Kašpara (* 1965) a Aleny Kašparové (*1970), která vznikla 1997. Mimo inscenace pro děti (Zakletá princezna) a pro dospělé (Kozlí muž) se zaměřuje na pouliční divadlo, happeningy, divadelní semináře.

Téměř divadelní společnost, loutkové kočovné divadlo. V roce 1994 ji založili Vendula Tampierová (* 1977) a Viktor Pirošuk (* 1978). V inscenacích se využívají různé druhy loutek, doprovod živé hudby a přímé zapojení diváků.

Teátr Víti Marčíka, později přejmenované na Divadlo Víti Marčíka. Kočovné divadlo, využívající alternativního loutkového divadla a všech prostředků směřujících k navázání komunikace s divákem. Zakladatelem je režisér, scénárista, herec a hudebník V. Marčík. Vedle klasických pohádek, které získaly mnoho ocenění na festivalech v České republice (nejvýznamnější je cena Erik v rámci pražského festivalu UNIMA 1999 za pohádku O Zlatovlásce) i v zahraničí, vznikají také inscenace pro dospělé (Robinson Crusoe, Mystéria buffa, Elektrické divadlo, spojující divadlo s filmem). Ve svých inscenacích využívá V. Marčík typický humor a moudrost lidového vypravěče. Od roku 2010 organizoval projekt Velikonoční hrkání, od 2026 převzal organizaci jeho syn Vít Marčík ml. (*1986), který 2007 založil Divadlo Já to jsem. 

K dalším nezávislým divadlům se řadilo TEArTR RAJDO Jitky Doubravové (* 1976) a Jakuba Doubravy (* 1979), později přestěhované do obce Mlázovy a Viďadlo Pavla Brožka (1951—2019).