Eggertova vila

Ve Státním okresním archivu v Českých Budějovicích se dochovalo několik nerealizovaných návrhů vily, jejichž autory byli místní inženýr Karl Schmidt, místní stavitel Josef Pflugmacher (1824—1902) a pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann (1822—1897). Odborná literatura však autorství návrhu připisuje, i s odkazem na místní a rodinnou tradici, J. Sandnerovi.
Architektura vily je ještě plně poplatná empíru. Zcela osově souměrná přízemní stavba s půdním patrem se rozkládá na přibližně čtvercovém půdorysu. V přední polovině je vila po obou stranách zúžena o jednu okenní osu původně otevřenými terasami. V ose jižního průčelí vystupuje z hlavní linie pětiboký arkýř. Plošně pojednanou fasádu člení pouze mělká rustika, nadokenní římsy, případně pilastry s iónskými hlavicemi, lemující sdružená okna a okna arkýře. Vila je situována v přední části zahrady.
Stavebník vily A. Eggert byl budějovický měšťan, obchodník, podnikatel a majitel realit. Narodil se v Českém Krumlově, absolvoval vídeňskou techniku a svou kariéru zahájil ve státních službách na krajském stavebním úřadě, kde působil v letech 1843—1849. Následně se ujal vedení grafitových dolů v šumavské Mokré. V Českých Budějovicích se natrvalo usadil 1857 a žil zde až do své smrti 20. září 1875. Vila byla následně v držení jeho manželky Johanny Eggertové (1822—1904) až do její smrti.
Od 1905 se vila stala sídlem Obchodní a živnostenské komory, v průběhu dvacátých let ji získal Český akciový pivovar (Budějovický Budvar), který zde v roce 1926 hodlal zřídit hostinec. V 1924 byl ve vile při své návštěvě města ubytován prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850—1937). Ve 30. letech koupila vilu Záložna českobudějovická, dala ji k dispozici městu, Městské muzeum (Jihočeské muzeum) v ní mělo zřídit expozici 19. století. Záměr však znemožnily poměry za protektorátu, během něhož se vila stala sídlem německého úředního soudu (Amtsgericht) a pobočky německého zemského soudu (Landgericht). Od 1946 ve vile sídlí Jihočeská vědecká knihovna.
V 70. letech 20. století byla realizována úprava zahrady na letní čítárnu podle návrhu Ivo Hofmana, která setřela původní empírovou kompozici zahrady. Negativně zasáhla do prostoru původní zahrady také výstavba skladu knih podle projektu Atelieru A8000 (1989—1993). V letech 1998—1999 proběhla podle projektu Jana Stacha (* 1952) celková rekonstrukce objektu, která přinesla proměnu postranních teras v zastřešené prosklené verandy. Při této rekonstrukci byla nově upravena také zahrada. Objekt je nemovitou kulturní památkou.