pověsti

Námětem bývaly osobní vzpomínky účastníků, zápisy starých kronik i místní tradice, která uchovávala povědomí o různých událostech dávno minulých. Některé dochované hmotné památky přímo vybízely k snaze spojit je s určitou skutečností a vysvětlit jejich vznik. Původní strohé zprávy o historických událostech se postupem doby obohacovaly o různé podrobnosti, skutečné i vymyšlené, a vznikaly fantazii podněcující příběhy. K nejstarším patří pověst spojená s bludným kamenem v dlažbě náměstí Přemysla Otakara II. poblíž Samsonovy kašny.

Tři kamenné tváře na průčelí městské sýpky z 1531 daly vzniknout pověsti o jeptišce Luise. Její postava se zrodila z mylné představy, že tzv. Nonnenhof proti hřbitovu na Piaristickém náměstí sloužil jako ženský klášter. Pověst obsahuje některé podrobnosti známé z vyloupení kostela Obětování Panny Marie 1724 a tváře spojuje s trojicí lupičů. Kamenné chrliče v podobě draka a kamenné žáby na severní stěně téhož kostela spojila lidová tradice s existencí loveckého hrádku na soutoku Malše a Vltavy z doby před založením královských Českých Budějovic a začátkem výstavby dominikánského kostela. Pověst o zdánlivě zemřelé dceři místního pekaře Todta je ve skutečnosti téměř doslovnou pasáží z díla B. Balbína Miscellanea historica z 1681. Byla převzata ve snaze vysvětlit důvod označení domu v Krajinské třídě U Pekaře Todta a vznik příjmení jeho majitele. U některých místních pověstí je zřejmé, že měly posluchače varovat. Zdůrazňovaly nebezpečí hrozící těm, kdo by se v pozdních hodinách toulali ulicemi nebo se v noci zdržovali na určitých místech. Na hřbitově u kostela svatého Mikuláše se mohli střetnout s velkým černým psem, v ulicích potkat bezhlavého jezdce nebo u Černé věže vidět pohřební vůz, jak se sám od sebe rozjíždí. K pověstem však patří i ty, které varovná vyprávění vyvracejí. Představují výpověď těch, kteří se o jejich nepravdivosti sami přesvědčili a mohli je reálně vysvětlit.

K českobudějovickým pověstem patří také několik dalších, u nichž není jasný smysl a důvod, proč vznikly. Jednou z nich je pověst o Bílé paní v bývalé vojenské pekárně. Do repertoáru vypravěčů patřily také pověsti o různých strašidlech v měšťanských domech, která prozrazovala svou přítomnost tajemnými zvuky, ale nikdo je nikdy neviděl. Zvláštní skupinu místních pověstí představují literární zpracování. V pol. 19. století místní novinář E. F. Richter vybral ze starších kronik několik zajímavých událostí a dal jim literární podobu. Tak vznikly např. pověsti o Železné panně, údajném mučidle v hradební věži Spilhaybl, v němž 1420 zahynul tajný přívrženec husitů mezi obránci města, či pověst o prozrazené schůzce luteránského hejtmana v dubnu 1619 na popravišti a jeho ochotě vydat město stavovským obléhatelům aj. E. F. Richter využíval svých příběhů k politickým cílům; kladným postavám dal výlučně německá jména, kdežto záporné osoby měly jména česká.

Nejproslulejším pramenem i pozdějších českých zpracování českobudějovických pověstí se stala kniha Heimatbuch s texty W. Böhma, který je vydal již 1904 jako součást průvodce Die Stadt Budweis, 1924 pak v samostatné knížce Sagen aus Budweis und Umgebung. Výbor z nich v dvojjazyčné podobě připravily 2001 Alena Lejsková a Jana Hronová. Roku 1921 vydal česky sbírku pověstí Ze starých Českých Budějovic učitel Václav Ambrož (1892—1979). Jejich úpravu pořídila 2003 Dagmar Blümlová. Analýzou českobudějovických pověstí se soustavně zabýval K. Pletzer.