ZAVŘÍT MENU

Srubec

Obec 5 km jihovýchodně od Českých Budějovic, 1602—1849 městská ves.

Jméno bylo patrně odvozeno od strážního srubu na návrší k včasnému varování města před nepřítelem. K založení vsi došlo na přelomu 14. a 15. století. Prvním držitelem byla českobudějovická rodina Sovů. Kolem 1439 žilo ve Srubci 24 poddaných na 13 lánech půdy, podle jmen Češi. Mezi majiteli vsi byli potomci O. Puklice ze Vztuh, Ekhartové z Urtvínovic, M. Humpolec z Tuchoraze a Doubravice a 1602 ji koupilo město České Budějovice za 5 000 kop grošů míšenských. Od 16. století se v okolí Srubce těžila stříbrná ruda. Roku 1654 zde bylo 12 usedlostí, z toho 5 neobydlených. Obnova po poškození za třicetileté války byla jen částečná; ve čtvrtině 18. století zde bylo jen 9 usedlostí. Městskou vsí zůstal Srubec do 1849, pak se stal samosprávnou obcí. V roce 1843 v ní žilo 333 obyvatel ve 43 domech. Úřední pojmenování kolísalo mezi Strubec (1854—1880, 1904, 1910) a Srubec (1890, od 1921). Sčítání 1900 vykázalo v Srubci 82 domů s 486 obyvateli, vesměs Čechy, 1921 zde bylo 95 domů a 562 výhradně českých obyvatel. Osada a obec se skládala z vlastní vsi (109 domů, 522 obyvatel) a místních částí: skupiny domů Na Štětkách (10 domů, 31 obyvatel; 1 km jižně) a samoty U Šoupných (1 km jihovýchodně). V roce 1991 se osada Srubec dělila na základní sídelní jednotky Srubec (94 domů, 276 obyvatel) a Na Škardě (85 domů, 222 obyvatel; u Staré Pohůrky); celá osada vykazovala 179 domů a 498 obyvatel. Prudkým růstem rodinné výstavby dosáhl Srubec 2001 počtu 248 domů a 668 obyvatel a 2011 pak 676 domů a 2 015 obyvatel (včetně Staré Pohůrky).

Z půdorysného hlediska představuje Srubec mimořádně zajímavou lokalitu. V předhusitské době tvořilo zdejších 24 usedlostí zřejmě dvouřadovou lánovou ves, jejíž jižní polovina později zanikla a byla včetně plužiny svedena ke dvoru (Dvorská pole). Před třicetiletou válkou již existovala jen polovina středověkých usedlostí, ale i z ní za války téměř polovina zpustla a byla obnovena až v průběhu 18. století. Pravděpodobně v poslední čtvrtině 18. století došlo k velikému nárůstu počtu usedlostí, které byly většinou vestavěny do stávajícího bloku po severní straně návsi a silnice, ohraničeného vůči plužině linií záhumencové cesty. Usedlosti však nevytvořily jedinou řadu jako v jiných vsích, ale řady dvě, z nichž hlavní (jižní) byla orientována k dálkové cestě, zatímco zadní (severní) řada k cestě záhumenní. To si vyžádalo poměrně složitou organizaci jednotlivých parcel. Jen výjimečně byly příčně rozděleny na dvě části. Většinou došlo k podélnému dělení, takže se v obou řadách střídaly usedlosti se zahradami usedlostí druhé řady.

Do poloviny 19. století se zástavba jádra vsi zahustila, při severní straně Velkého srubeckého rybníka byla postavena kaplička a začalo rozptýlené osídlování severozápadního cípu katastru mezi Starou PohůrkouDobrovodským potokem. Samostatně situované drobné usedlosti, které pak vznikaly v 1. třetině 20. století, zaujaly vzdálenější část plužiny, která byla (na rozdíl od její záhumenicové části při vlastní vsi) parcelována ve směru západ–východ. Další rozptýlené osídlení se rozvinulo jižně od Srubce, při cestě do Hůrky a Zborova, a nazývá se Na Štětkách. V 1. třetině 20. století vznikaly tři skupiny nesouvislé řadové zástavby podél silnice do Suchého Vrbného. První navázala na starou ves, druhá, zvaná U Veselských, se rozvinula za odbočkou staré cesty do Dobré Vody. Třetí, zvaná původně V Chalupách, stávající název Na Škardě, tvoří od 1970 základní sídelní jednotku osady Srubec. Dříve patřila většina domů při silnici ke katastru Starých Hodějovic. Již koncem 18. století rozparcelovaný dvůr byl před druhou světovou válkou zčásti zbořen. Ve 2. pol. 20. století se vlastní ves příliš nerozšiřovala, více se stavělo jen na jihovýchodě.

Srubecká náves s kapličkou si zachovala tradiční hmotovou strukturu. Na její severní straně, proti stavu z 1. třetiny 19. století, je rozsáhlejší zástavba, zatímco zadní řada usedlostí vesměs zanikla a jen zčásti byla nahrazena rodinnými domky. Někdejší ojedinělá kompozice usedlostí již neexistuje.

V 60.—80. letech se těžiště nové rodinné výstavby přeneslo do místní části Na Škardě (zde je také obecní úřad). Atraktivita tohoto území s panoramatickým výhledem na České Budějovice a masiv Kletě předurčila dosud nezastavěné vyšší polohy k rozsáhlé vilové výstavbě; 1997 zde začala výstavba největší rodinné čtvrti českobudějovické aglomerace, tvořené desítkami domků typu bungalovů s nízkými valbovými střechami, zcela cizími jihočeské tradici. Kolem 2000 se tento typ výstavby ve velké míře začal rozvíjet i pod místní částí Na Škardě (směrem k městu) a zejm. ve východním, jihovýchodním, jihozápadním a západním sousedství staré vsi.

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

urbanistický vývoj 

AUTOŘI:
Ing. arch. Karel Kuča
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      PLETZER, Karel. České Budějovice: královské město na jihu Čech. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství Růže, 1991. 44 s. ISBN 80-7016-032-2.