ZAVŘÍT MENU

lékaři

Specialisté pečující o zdraví obyvatelstva.

Drobné lékařské zákroky ve středověkých Českých Budějovicích vykonávali zpočátku lazebníci, bradýři, ranhojiči a později chirurgové. Nemocní hledali pomoc také u lidových léčitelů, kořenářů, mastičkářů a potulných chirurgů na jarmarcích. Lze předpokládat, že od konce 14. století zde působily osoby s lékařským vzděláním, věnující se především vnitřnímu lékařství. Teprve počátkem 16. století však městská rada začala ustanovovat a honorovat kvalifikovaného lékaře, absolventa některé lékařské fakulty, který pak byl označován jako městský fyzikus a kromě zdravotní péče o městské zaměstnance na radnici, škole, dvorech mlýnech mu byla dovolena i soukromá klientela. Od 1559—1560 působil v této funkci v Českých Budějovicích s krátkými přestávkami lékař a humanistický spisovatel Matouš Cervus (před 1530 – po 1578). Od 2. pol. 16. století je doložena téměř souvislá řada městských fyziků, mezi nimiž vynikli Johann Matthias Löw von Erlsfeld, lékař irského původu Johann Daniel Ferdinand O’ Karin († 1725), dále Ignaz Dominik Hartl († 1757), který se zasloužil o založení piaristického gymnázia a oživení lázní Dobré Vody, a po něm Eugen Mac Mahon († 1788), rovněž z Irska, jenž se kromě svého povolání věnoval i vedení pošty. Již za Mac Mahonova života zde působili ještě lékaři Ludwig Josef Benischko Franz Eyb, ve stejné době skládali lékařské zkoušky rovněž bývalí majitelé lázní.

V 1. pol. 19. století se počet městských fyziků rozšířil na dva (první městský fyzikus byl obvykle starší a zkušenější) a město zřídilo také placené místo městského chirurga. Od 1883 byla městská lékařská péče organizována tak, že kromě městského fyzika působili 2 městští lékaři, kteří pracovali mj. ve veřejné nemocnici. V období 1883—1890 vykonával funkci městského fyzika Franz Pollak (od 1844 byl I. městským fyzikem), 1890—1902 Johann Želisko a od 1902 Richard Krabetz. Počet městských lékařů byl 1902 rozšířen na 3. Dohled nad dodržováním zdravotní péče a hygieny na okresní úrovni měl od 1870 okresní lékař, zaměstnaný při okresním hejtmanství. V této době také zanikl úřad krajského lékaře, zřízený 1677.

Ve 2. pol. 19. století začalo v Českých Budějovicích přibývat lékařů provozujících soukromou praxi a někteří si založili vlastní sanatoria. Jednalo se o sanatorium Karla Haase (1815—1871), Na Sadech č. 23, později převzaté Bohumilem Růžičkou (1876—1944); počátkem 20. století otevřel nové sanatorium v ulici U Tří lvů č. 4 Jindřich Říha (* 1874). Od 10. 7. 1896 byla většina lékařů působících v jižních Čechách sdružena do nově založené Jihočeské župy lékařské, jejímž účelem se stalo především hájení hmotného postavení lékařů proti jednotlivcům a pojišťovacím ústavům, ale také péče o odborné vzdělání lékařů; zanikla 1939. Obdobné poslání měl i okresní spolek německých lékařů Bezirksverein der deutschen Ärzte in der ČSR, působící v období První republiky. Počet českobudějovických lékařů (soukromých i městských) stoupal z 23 (1904) přes 40 (1923) na 54 (1933); kromě praktických lékařů přibývalo rovněž specialistů, někteří byli zaměstnáni v nově zřizovaných odborných odděleních nemocnice. Počet obvodních lékařů se od 20. let 20. století rozšířil na 4 a 1940 na 5. Jako náhrada za Jihočeskou župu lékařskou vznikl 9. 11. 1945 Spolek českých lékařů – odbočka České Budějovice, který zajišťoval vědeckou podporu lékařů a styk s odborníky v ostatních částech republiky i zahraničí; působil do 1949.

Roku 1948 působilo v Českých Budějovicích 28 soukromých lékařů (z toho 16 praktických a 12 specialistů), kolem 40 lékařů v nemocnicích a při nemocenských pojišťovnách, 5 městských a 2 státní obvodní lékaři a 1 policejní lékař. V období 1948—1952 byly soukromé ordinace zrušeny; jejich majitelé se stali zaměstnanci Okresního ústavu národního zdraví, příp. našli uplatnění v nemocnici, poliklinice nebo jako závodní a obvodní lékaři, jejichž počet se od 1953 zásadním způsobem zvyšoval. Od 50. let až do 1990 byla většina českobudějovických lékařů zaměstnána při Okresním ústavu národního zdraví, Krajském ústavu národního zdraví nebo vojenské nemocnici.

V období 1990—1996 došlo k privatizaci velké části lékařských ambulancí a v Českých Budějovicích působilo několik desítek soukromých lékařů Nemocnice České Budějovice se transformovala k 1. 1. 2004 na a. s. V roce 2005 se na území města nacházela jedna nemocnice, jedna léčebna dlouhodobě nemocných a 5 poliklinik a sdružených ambulantních zařízení. Ve městě ordinovalo 53 samostatných praktických lékařů pro dospělé, 29 praktických lékařů pro děti a dorost, 84 stomatologů, 22 gynekologů a 123 dalších specialistů, celkem tedy 311 samostatných ordinací. Dále 8 psychologických pracovišť, 2 logopedická a dalších 10 samostatných nelékařských zařízení, 8 odborných rehabilitačních pracovišť a 6 pracovišť domácí zdravotnické péče. Dopravu zajišťovaly 2 dopravní a záchranné služby, fungovala zde i záchytná stanice.