ZAVŘÍT MENU

Zátka August

český politik, mluvčí budějovických Čechů, syn podnikatele a politika Hynka Zátky (1808—1886)

* 27. 7. 1847, České Budějovice
† 31. 1. 1935, České Budějovice

Studoval na jindřichohradeckém a českobudějovickém gymnáziu a na právnické fakultě pražské univerzity, kterou ukončil 1869. Po absolvování vojenské služby a předepsané soudní praxi vstoupil do advokátní kanceláře V. Grünwalda a od 1876 provozoval v Českých Budějovicích samostatnou advokátní praxi. O dva roky později se oženil s Johannou Klavíkovou (1859—1933), vnučkou bývalého starosty F. J. Klavíka. Na politickou scénu vstoupil A. Zátka poprvé v srpnu a listopadu 1870, kdy promluvil na předvolebních schůzích v Besedě českobudějovické. Během 1. pol. 70. let 19. století začal pracovat ve výboru Besedy českobudějovické, Měšťanského pivovaruZáložny českobudějovické. Činně se podílel také na založení Českého politického spolkuMatice školské. Dne 17. 9. 1878 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu, v němž působil až do první světové války. Po odchodu V. Grünwalda do Prahy (1883) převzal úlohu politického mluvčího budějovických Čechů. Byl zvolen předsedou řady spolků a sdružení, mezi nimi i Prvního jihočeského spolku vojínů a úředníků, stál u zrodu Národní jednoty pošumavské, Besedy řemeslnicko-živnostenskéBesedy lidu a přispěl k tomu, že se 1883 zdejší Obchodní a živnostenská komora dostala do českých rukou.

Velkou pozornost věnoval A. Zátka místnímu českému školství, v němž viděl záruku posílení národních pozic ve městě, i v hospodářské sféře. Zasloužil se o vznik některých významných podniků s českým kapitálem, např. smaltovny Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar). Tyto iniciativy se staly jedním z prostředků k zajištění politického vlivu na půdě obecního zastupitelstva, kam A. Zátka s dalšími českými kandidáty vstoupil po vítězných volbách v III. sboru 6. 11. 1906.

Jako přívrženec Národní strany (staročeské) se na zemském sněmu angažoval v punktačních jednáních (1890), zejm. jako člen komise pro národnostní rozhraničování okresů. A. Zátka patřil k nacionálně tolerantním politikům a po celou politickou činnost prosazoval spravedlivé českoněmecké vyrovnání na místní úrovni. Vypracoval návrh národnostní dohody, která vešla do povědomí veřejnosti jako Českobudějovický pakt a účastnil se v letech 1907—1914 jednání o její realizaci. Pakt nakonec nebyl pro odpor českých opozičních stran a z důvodu vypuknutí války přijat.

Během převratu 28. 10. 1918 působil v českobudějovickém Národním výboru a 4. 11. 1918 se stal předsedou správní komise, dočasně nahrazující obecní zastupitelstvo. Řízení městské správy se tak ujal jako první Čech po 53 letech. V prvních obecních volbách 15. 6. 1919 byl zvolen za Národní radu Čechů českobudějovických, jež postavila vlastní kandidátku, do obecního zastupitelstva. Vzhledem k pokročilému věku na počátku 20. let ukončil práci v zastupitelstvu i společenské aktivity v jednotlivých spolcích a korporacích a odešel do ústraní. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Češi a Němci    |   politické poměry    |   rok 1918    |   Zátkové 

AUTOR:
Mgr. Leoš Nikrmajer

LITERATURA:
  •      NIKRMAJER, Leoš. August Zátka: příspěvek k politickému životu Českých Budějovic na přelomu 19. a 20. století. České Budějovice, 1992. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta.

  •      NIKRMAJER, Leoš. Českobudějovický pakt – pokus Augusta Zátky o místní česko-německé vyrovnání v letech 1906—1914. In: Staré Budějovice: sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek, 2005. sv. 1. ISSN 1804-3186.

  •      PECHA, Miloslav. Státní převrat v říjnu 1918 v Českých Budějovicích: předpoklady, průběh a význam. 1. vyd. České Budějovice: Studio Gabreta, 1999. 185 s., [6] s. obr. příl. ISBN 80-238-4734-1.

  •      STRNAD, Rudolf. Dr. A. Zátka. V Českých Budějovicích: Nákladem odboru Národní Jednoty Pošumavské, 1927. 100 s., [23] l. obr. příl.

  •      NOVOTNÁ, Klára. Jana Zátková (1859—1933). Životopisná studie. In: Jihočeský sborník historický 2011. České Budějovice, 2011, roč. 80, s. 109—129.