ZAVŘÍT MENU

piaristé

Řeholní společenství působící v Českých Budějovicích 1762—1871.

Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum  |  Řád chudých řeholních kleriků Matky Boží pobožných škol

Řád založil 1597 v Římě katalánský šlechtic José de Calasanz Gastó (1556—1648; kanonizován 1767). Původní školské bratrstvo bylo 1621 povýšeno papežem Řehořem XV. (1554—1623) na řád řeholních kleriků se slavnými sliby. Vedle duchovní činnosti byla hlavní povinností členů řádu výuka mládeže na všech stupních škol. Od roku 1631 působili piaristé i v českých zemích a postupně zde založili 31 kolejí a rezidencí, sdružených 1751 v samostatné české provincii. Úspěšná pedagogická práce piaristů v českých zemích neušla pozornosti českobudějovické městské rady, jež se 28. 5. 1755 rozhodla povolat na nově zřizované gymnázium ve městě příslušníky tohoto školského řádu. V letech 1755—1761 probíhala jednání s představiteli české provincie řádu o podmínkách uvedení piaristů do města; souběžně s tím se Českobudějovičtí snažili získat souhlas vídeňského dvora i zemských a církevních úřadů k založení piaristické koleje ve městě. Na základě fundační smlouvy, schválené 17. 10. 1761 Marií Terezií (1717—1780), českobudějovičtí měšťané převzali péči o hmotné zajištění piaristické koleje. Městská rada upsala na zabezpečení prvních čtyř piaristů ve městě 12 000 zlatých.

Již 26. 11. 1761 přijel do Českých Budějovic první superior nově zřizované koleje u špitálního kostela svatého Václava Jiří Czandra (* 1718) a 3. 1. 1762 dorazili do města v doprovodu řádového provinciála Jeremiáše Soudného (1702—1768) další tři piaristé: Josef Kalasanský Christl (* 1731), Theodor Plattlich (1734—1764) a Jeroným Arzt (* 1730). Nová kolej byla za účasti městské honorace slavnostně otevřena 25. 1. 1762. Jejím prozatímním sídlem se staly čtyři pronajaté a pro potřeby školní práce upravené měšťanské domyKrajinské třídě. Velkou pozornost věnovali piaristé i náboženskému působení ve městě; pro tento účel uzavřeli 29. 12. 1761 po komplikovaných jednáních dohodu s budějovickým děkanem o společném využívání špitálního kostela svatého Václava. V roce 1763 byla zahájena na pozemcích 8 měšťanských domů v sousedství staré radnice (v dnešní Biskupské uliciŠiroké ulici) stavba dvoupatrové budovy řádové koleje, do níž se piaristé i se svými žáky přestěhovali 1769. Protože byla 1785 novostavba piaristické koleje vybrána za biskupskou rezidenci nově ustanoveného českobudějovického biskupství, byli piaristé nuceni přesídlit do nevyhovujících prostor zrušeného dominikánského konventu, kde u kostela Obětování Panny Marie působila jejich kolej až do 1871.

Na náklady obce a řádové provincie byla původní nadace do 1800 rozšířena na 10 učitelských míst. I v prvních desetiletích 19. století se zvyšoval počet piaristů, učitelů i studentů v českobudějovické koleji; 1832 zde působilo již celkem 25 příslušníků řádu. Po otevření nové koleje v Českých Budějovicích vzrostl rovněž zájem českobudějovických mladíků o členství v řádu. K prvním Budějovičanům vstupujícím do řádu v místní koleji ve 2. pol. 18. století patřil např. syn místního konšela Karel Walter, Josef Millauer (* 1744), Josef Adensommer (1746—1805), syn budějovického syndika Michael Günther (1750—1824) či Josef Claudi (1748—1796).

V letech 1762—1871 se České Budějovice proměnily ve významné středisko vzdělanosti. Postupně zde piaristé otevřeli či spravovali městskou školu, nižší a vyšší gymnázium, učitelský ústavfilozofický ústav. V letech 1810—1851 piaristé zajišťovali výuku katechetiky i v budějovickém biskupském semináři; jedním z vyučujících byl rektor koleje Rupert Trinks (1783—1850). Zájem o studium na školách budějovických piaristů přerostl hranice města a blízkého okolí. Počet žáků, kteří se vzdělávali na jednotlivých typech jejich škol vzrostl od 1762, kdy se do prvních piaristických tříd přihlásilo 63 mladíků, na 953 (1840) a maxima dosáhl 1860, kdy zde bylo zapsáno již 1 421 žáků a studentů, zatímco na všech ostatních piaristických školách v 21 dalších českých a moravských městech bylo možno napočítat jen 7 892 studujících.

Proměny společnosti po roce 1848, nové školské reformy, nedostatek financí, neshody s představiteli města i pokles počtu vlastních řádových profesorů a učitelů vyústily 1871—1872 v odvolání piaristů z Českých Budějovic. Jejich školy přešly do městské správy nebo státní správy, poslední rektor českobudějovické koleje Placidus Hammer (* 1815) působil ještě do 1873 jako ředitel státního německého gymnázia. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

školství 

AUTOR:
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.

LITERATURA:
  •      Kolej piaristů a vyzdvižení škol latinských v Budějovicích. Budivoj 15. 1879.

  •      MARTÍNEK, Zdeněk. Založení piaristické koleje v Českých Budějovicích. In: Jihočeský sborník historický 1981. České Budějovice 1981, roč. 50, č.1, s. 17—23.

    [s. 17—22.]
  •      ZEMEK, Metoděj et al. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631-1950. Prievidza: Scholae Piae, 1992. 328 s. ISBN 80-85716-02-X.

    [s. 74, 108—124.]
  •      Národní archiv, Řád piaristů, Historia Domus Scholarum Piarum Bohemo-Budvicensis (1755—1860).

  •      Státní okresní archiv České Budějovice, fond Piaristické školy České Budějovice, kniha 7, Pamětní kniha 1777— 1857.